Alíkoviny

Víc než na medaile jsem pyšná na náš basketbalový tým

vydáno  v 11:43
Basketbal je hra, která se hraje všude po celém světě. Těžko najdete zemi, kde by neexistoval jeden jediný klub nebo alespoň fanoušek. Já basketbal miluju - je to nejlepší hra na světě a čím déle ji hraju, tím větší k ní mám pouto. Co mě na basketu tolik fascinuje?
S MÍČEM. Rozehrávce karlovarské Jany Houdkové (vlevo) se snaží zabránit

To, že na hřišti zapomenete na svoje potíže, na své problémy, na všechno, plně se soustředíte jen na hru a v danou chvíli se zpomalí vše okolo vás. Když mi před třemi lety zemřel dědeček, byla jsem z toho hodně špatná a bylo to zrovna v době, kdy nám začínalo soustředění. Ale na soustředění jsem se z toho všeho nějak vyběhala a najednou mi bylo o něco líp, i když smutek hned tak nepřešel.

Jak jsem k basketu přišla? Vlastně jsem k němu byla donucena. Narodila jsem se do basketbalové rodiny - můj táta hrál basket přes 20 let, s mámou se poznali na jednom basketbalovém kempu a moje sestra byla dokonce mistryní republiky (zhruba v roce 2005). Takže jsem začala trénovat už jako docela malé škvrně - míč mi dávali do ruky už jako batoleti a asi ve druhé třídě jsem začala chodit trénovat u nás, ve Žďáru nad Sázavou.

Nejprve jsem trénovala se staršími, protože jsem byla jediná, kdo byl ročník 1997, ale nějak jsem se do toho dostala společně s ostatními a na basket začaly chodit i holky mladší než já a tak se založila kategorie pro nás. Všechny začátky byly těžké a samy jsme se s velkým úsilím našeho trenéra protlačily do soutěže, kde jsme hrály i s holkama, které byly o tři, o čtyři roky starší. Ale bojovaly jsme a víc a víc jsme si užívaly turnajů, ale i obyčejných tréninků, a prostě nás to hodně bavilo.

Dřív jsme prohrávaly rozdílem 100 bodů i více, ale pak se všechno najednou otočilo, my se dostaly do kvalifikace a momentálně hrajeme již druhým rokem žákovskou ligu (upřesním: momentálně žákovskou extraligu starších žákyň). Nejsem ale pyšná na své medaile (i když jich mám tedy taky docela řádku - jen jednu zlatou a jinak stříbrné a bronzové), ani na poháry, co jsme vybojovaly našemu klubu. Jsem pyšná na náš tým. Na to, že se dokážeme podržet, i když je to ztracené, a že bojujeme, i když víme, že to bude těžké.

Jsem pyšná, že v týmu mám holky, kamarádky a spoluhráčky, kterým věřím. Ačkoliv se občas stane něco, co mě zamrzí, vím, že by se ke mně nikdy nikdo z nich neobrátil zády, kdybych potřebovala pomoc. Jsem moc ráda, že mám tolik věrných přátel, kteří mě podrží nejen na hřišti, když se potřebujeme všichni hecnout, ale také ve skutečném životě - a moc jim za to děkuju.

Děkuju i všem našim trenérům - panu Friedlovi, který mě naučil alespoň trochu hrát, když byla moje basketbalová kariéra ještě v plenkách, panu Odvárkovi, který mě trénuje momentálně a jsem s ním spokojená, a taky našemu momentálnímu asistentovi trenéra, panu Holéczymu, že nám pomáhá a radí, abychom byly ještě lepší než jsme.

Děkuju za skvělé zážitky, za skvělé okamžiky, za skvělé povzbuzení a skvělou atmosféru. Děkuju za to, že když jsem na hřišti, nejsem v tom sama, ale jedeme v tom vždycky všechny. Děkuju, že můžu hrát basket, sport, který mě baví.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (17)

Příspěvek z 22. května 2012 v 6:45.
sofinka2008 v něm napsala:

Basket

Já hraji taky basket a je to suprová hra25.

Příspěvek z 18. dubna 2012 v 19:47.
Trecool v něm napsala:

taky miluju basket!!!

Brácha byl v roce 2010 mistr české republiky a hraje v týmu vlčata Kroměříž. Já basket nehraju ale baví mě!!!!!!!!!!!!!!!!

Příspěvek z 17. dubna 2012 v 18:02.
Lenulinka71 v něm napsala:

...

A já jsem nikdy nepochopila co na tom lidi může bavit... co píšeš ale dává smysl ;) :D