Alíkova soutěž V Alíkově soutěži hrajeme do 28.2.2015 o DVD Zvonilka a pirát a poukazy na vstupenky do kina.

A tak se spřátelí se záhadným tvorem, který je podle prastarých legend známý jako tvor Netvor.

Zatímco Zvonilka a její vílí kamarádky nevědí, co si mají o záhadném zvířeti myslet, strážci Hvězdné roklinky, vílí Skauti, se rozhodnou magického tvora ulovit dřív, než přivolá na jejich společný domov zkázu.

Fauna musí poslechnout své srdce a zariskovat, aby s pomocí svých vílích kamarádek záhadného tvora Netvora zachránila.

O filmu

V laskavém dobrodružném příběhu se Zvonilka a tvor Netvor vrací znovu do Hvězdné roklinky. Tentokrát se příběh filmu točí kolem prastaré legendy o tajemném stvoření, které svým hlasem přiláká zvědavou Faunu, Zvonilčinu dobrou kamarádku a vílu Chovatelku, která se nebojí porušit pravidla, pokud to znamená podat pomocnou ruku zvířeti v nesnázích.

„Fauna je postava, která bezpodmínečně zbožňuje veškerá zvířata,“ říká režisér Steve Loter. „Někdy ale jedná příliš impulzivně, místo toho, aby se na chvilku zamyslela, co jí říká hlava a také srdce.“

Zvíře, které objeví – obří a podivné, s planoucíma zelenýma očima – není ve Hvězdné roklince ve skutečnosti příliš vítáno, a víly, které roklinku hlídají, jsou odhodlány tajemné zvíře polapit dříve, než jim zničí jejich domovy. Fauna, která pod divokou vizáží cítí zranitelnou duši, musí Zvonilku a ostatní víly přesvědčit, aby v zájmu záchrany tvora Netvora riskovaly vše, než bude zcela pozdě.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Fauna je nucena čelit vlastnímu strachu, má-li si s tím obřím stvořením poradit, ale musí také přijít na způsob, jak ostatním pomoci vnímat to, co vnímá ona sama, a naučit je, aby poslouchali, co jim říkají jejich srdce.

„Chtěl jsem natočit film, u kterého by se diváci cítili tak, jak jsem se cítil já, když jsem jako malý sledoval filmy jako Pinocchio, Bambi nebo Dumbo,“ popisuje režisér Steve Loter. „Jsou to krásné filmy s mnoha emocionálními vrcholy i propastmi, a já chtěl, aby i naši diváci v případě tohoto snímku prožívali tak extrémní rozpětí emocí. Zvonilka a tvor Netvor je velkolepým akčním příběhem, který pohladí po duši.“

Režisér Steve Loter, rodák z newyorského Brooklynu, který má zkušenosti s akčními i dobrodružnými snímky, přiznává, že se velice dlouho bál velkých psů. „Nemluvím o malých pejscích na klín,“ říká. „Myslím psy, kteří připomínají koně. Vyrůstal jsem v domácnosti, kde žádná domácí zvířata nebyla – žádní psi, kočky, myši, křečci, švábi, nic takového. Takže dává smysl, že jsem se jich bál.“

Ale když se Loterově malé dceři psi zalíbili – čím větší, tím lepší – zjistil, že musí svoje názory přehodnotit. „Je jedním z těch děvčátek, které láskyplně obejmou toho největšího psa v okolí,“ popisuje. „Jako rodič jsem z toho nejprve měl málem infarkt. Ale jakmile můj strach polevil, uvědomil jsem si jednu věc: moje dcera nemá žádné předsudky. Ptal jsem se jí na to a ona pokrčila rameny a prohlásila, že všechna zvířata jsou její kamarádi a že nechápe, proč by být neměla. To na mě udělalo opravdu dojem. Věděl jsem, že jde o příběh, který chci sdělit ostatním.“

Loterova dcera má s vílou Chovatelkou Faunou mnoho společného, což samozřejmě není náhoda. „To, jak se moje dcera dívá na zvířata – a na svět – se vtělilo do Fauny,“ vysvětluje. „Sledoval jsem ji, jak si hraje s kamarády. Pozoroval jsem její chování – její duši – a to vše se stalo součástí Fauny.“

Ale stejně jako všechny dobré postavy není ani Fauna dokonalá. „Když se s ní ve filmu setkáváme, ukrývá doma malou jestřábici jménem Hannah, aby jí mohla vyléčit polámané křídlo,“ říká scenárista Tom Rogers. „Ale jestřábi jsou pro většinu víl nebezpeční a trochu děsiví, takže když se Hannah snaží propašovat zpátky do lesa, všichni se z toho můžou pominout. Fauna přiznává, že se někdy řídí svým srdcem, aniž by vše pořádně promyslela.“

Ačkoliv Fauna slíbí, že se příště polepší, všichni, kdo ji znají, vědí, že si nedokáže pomoci, pokud potká zvíře v nesnázích – jakékoliv zvíře. „Fauna je pověstná tím, že jí věci snadno přerostou přes hlavu,“ říká producent Michael Wigert. „Takže když slyší z lesa bolestné úpění, nedokáže se ovládnout.“

„Sleduje stopy obřích tlap – každá tak široká, jako tři víly – až na samotný okraj Hvězdné roklinky a do podivné, pokroucené podzemní jeskyně,“ popisuje Rogers.

Tam se Fauna setkává s Netvorem – legendárním stvořením, ačkoliv to v té chvíli ještě netuší. „Je velký jako buvol, má velkou tlamu a čelisti plné špičatých zubů, a srst má pokrytou zvláštními spirálami,“ říká Rogers. „Je dvacetkrát větší než ona a je pro ni naprostou záhadou – doteď se domnívala, že zná každé zvíře na světě.“

Netvor má také v tlapě zabodnutý trn, což je samozřejmě to jediné, co Fauna potřebuje vědět. Její snaha o pomoc je úspěšná a mezi obřím stvořením a vílou přeskočí jiskra přátelství. „Jejich přátelství je pro ně oba něčím zcela novým, takže je o to silnější,“ říká Wigert. „Fauna je první vílou, která dokáže ignorovat Netvorův zevnějšek, a on je zase prvním zvířetem, které skutečně otestuje její bezvýhradnou lásku ke všem živým tvorům.“

Netvor je navíc poměrně zaneprázdněný a zdá se, že má jakési poslání – ačkoliv jeho cíl Fauně uniká. „Touží jen vyhrabávat kamení, žvýkat větvičky a dělat z nich mazlavou pastu, a s její pomocí na sebe kameny vršit do podoby podivných špičatých věží,“ popisuje Rogers. „Fauna se nakonec odhodlá mu pomoci a s využitím létacího prášku mu pomáhá s vyzdvihováním kamenů, což jejich přátelství posílí, ale ona mu i tak stále nerozumí.“

Jak se ukazuje, ani čas, ani vílí Skauti mu nejsou nakloněni. Vílí Skauti, pověření střežením Hvězdné roklinky, se ze všech sil pokoušejí odhalit zdroj onoho hlasitého kvílení, a Fauna si velice dobře uvědomuje, že někoho jako Netvor rozhodně nepřivítají s otevřenou náručí. Fauna a Nyx, velitelka Skautů, spolu příliš nevycházejí. „Obě věří, že dělají pro Hvězdnou roklinku to nejlepší,“ míní Wigert. „Fauna chrání nevinná zvířata, zatímco Nyx chce zkrátka jen ochránit víly před útočníky.“

„Nyx není ve své podstatě zlá,“ říká Lotter. „Vnímá svět docela jinak než Fauna. Jsou ve své podstatě svými protiklady. Jedna z nich se příliš řídí hlasem svého srdce, a druhá zase pouze rozumem. Jedna od druhé by se mohly mnohému naučit.“

Loter prohlašuje, že do příběhu filmu zakomponoval celou řadu skutečných událostí a povahových rysů. „Změnili jsme jména, abychom ochránili nevinné,“ vtipkuje, „ale v tomhle filmu se objevuje mnohé z mého rodinného života. Nyx, která je vůči Roklince velice opatrovnická, se hodně podobá mně, když to zrovna trochu přeháním s rodičovstvím. Takže pro mě bylo důležité, aby nebyla vnímána jako padouch, protože to by znamenalo, že jsem špatný rodič.“

Pokud tedy Netvor není zlý a Nyx není padouch, tak kdo – nebo co – jím je? „Podle dávné věštby se jednou za tisíc let objevuje bouře, která Hvězdnou roklinku ohrožuje. Vše probíhá přesně tak, jak stará věštba předvídala: krátce po průletu komety se nad Hvězdnou roklinkou začíná schylovat k bouři,“ dodává Rogers. „Po obloze se stahují zelená mračna, hřmí a jak bouře nabírá na síle, do stromů praští blesky a hrozí, že celou Hvězdnou roklinku zapálí. Jde o bouři, která se nepodobá žádné jiné,“ říká Loter. „Je to právě tahle bouře a skutečnost, že se objevilo tajemné mýtické stvoření, které dělají Nyx starosti a nutí ji násobit své úsilí v ochraně celé Roklinky.“

Úkolem Nyx, Fauny a všech ve Hvězdné roklince je zjistit, jakou přesně roli v tom všem Netvor hraje. Nyx – vyzbrojená prastarým pergamenem – se domnívá, že Netvor je součástí zkázy, která jim hrozí. Fauna v něm samozřejmě vidí pouze to dobré.

„Vztah mezi Faunou a Netvorem musel působit realisticky,“ říká Loter. „Musel působit jako vztah nikoliv pouze mezi vílou Chovatelkou a velkým podivným stvořením – mohlo by se jednat o vztah mezi otcem a dcerou nebo mezi dvěma dobrými kamarády. Myslím, že pokud se snažíte své dílo inspirovat skutečnými zážitky, nikdy neuděláte chybu, protože bude vždy působit věrohodně.“

Zvonilka a tvor Netvor se pokouší o něco, o co se zatím žádný z filmů o Zvonilce nepokusil. „Je to úžasná podívaná,“ míní režisér Steve Loter. „Jedná se o báječné nové dobrodružství, které naše postavy zavádí na nová místa a do překvapivých situací.“

Film představuje některé nové postavy, inspirované Loterovými skutečnými zážitky, a vrací se v něm samozřejmě také klasická sestava z Hvězdné roklinky.

Fauna miluje zvířata, a to bezvýhradně. Jako víla Chovatelka s láskou k dobrodružství má Fauna výjimečnou schopnost spatřit v každém stvoření, se kterým se setká, to nejlepší. „Fauna se do všeho vrhá po hlavě,“ říká Loter. „Pokud má sysel problémy s vyhrabáním nory, Fauna se za ním vrhne a pomůže mu s tím. Nemá problémy si ušpinit ruce a snaží se skutečně co nejlépe pomáhat.“

Její impulzivní chování jí občas způsobuje problémy – nebojí se porušit pravidla, aby pomohla zvířeti v nesnázích. Ale Fauna si zkrátka nedokáže pomoci a řídí se srdcem, nikoliv hlavou.

„Fauna je samozřejmě jednou ze Zvonilčiných nejlepších kamarádek,“ říká Ginnifer Goodwin, která tuto postavu v originále namluvila. „Prožívá vše velice intenzivně. Zahrát si někoho s tak extrémním vnímáním světa bylo velké dobrodružství.“

Podle Lotera v sobě Fauna má mnohé z povahy Ginnifer Goodwin. „Fauna se inspirovala mou dcerou a její bezvýhradnou láskou ke zvířatům,“ říká. „Ale Ginnifer měla na její podobě také velký vliv. Její smysl pro zábavu a báječný pohled na svět dodaly Fauně směr. Jde o postavu, která miluje život a prožívá ho naplno.“

Fauna, která se objevila už v předchozích filmech o Zvonilce, pro svou hlavní roli v tomto filmu prošla jistými změnami. „Dali jsme jí vrstvenou sukni s kozačkami a šaty přes jedno rameno,“ říká umělecká vedoucí Ellen Jin Over. „Její culík je plnější a uvolněnější a je jinak uvázaný, což její podobu zcela mění.“

Podle animačního vedoucího Michaela Greenholta měli animátoři za úkol zdůraznit její velkomyslnost. „Něco takového samozřejmě nemůžete na někom jen tak vidět, ale snažili jsme se, aby se hodně usmívala,“ vysvětluje. „Její úsměv ve skutečnosti není úplně symetrický, což je z nějakého důvodu ještě sympatičtější.“

„Mluví a pohybuje se rychleji než ostatní víly,“ pokračuje Greenholt. „Snažíme se ji trochu připodobnit ke kolibříkovi: rychlé pohyby, prudké otočky hlavy a gesta.“

Fauninu expresivní povahu bylo možné prezentovat díky novým prostředkům pro animaci obličeje a přepracovaným modelům rukou. Greenholt dodává, že animátoři sledovali videozáznamy, podle kterých Faunino chování přizpůsobili. „Co se týče výrazů v obličeji, sledovali jsme Mary Ann z Gilliganova ostrova – je velice charismatická a přitom působí jako docela obyčejná dívka. Sledovali jsme také rozhovory s Jennifer Lawrence, protože ta působí velice přirozeně bezstarostně. A opravdu hodně se nám líbila postava Coreyho Feldmana ve filmu Stůj při mně – byl velice uvolněný. Všichni tihle lidé nás velice inspirovali.“

Netvor, ukrývající se v temném doupěti na hranicích milovaného domova víl, je obří stvoření se zářícíma zelenýma očima, a zmiňuje se o něm dávná legenda z Hvězdné roklinky. „Zpočátku může Netvor působit trochu strašidelně,“ soudí Loter. „Když se s ním Fauna setkává, je zraněný, a to pro zvíře není příjemná situace. Ale ona v něm spatří cosi výjimečného.“

Podle Lotera se návrh Netvora záměrně inspiruje známými a neškodnými zvířaty, aby diváci snáze vnímali jeho příjemnější tvář. Loter jeho podobu vymýšlel v průběhu práce na příběhu, a výtvarníci jako Dave Coleman, Jin Over a Ryan Green, který vystudoval biologii, mu ji pomáhali doladit. „Vydali jsme se do zoo v Los Angeles,“ říká Jin Over. „Byla to výjimečná prohlídka, protože nám ukázali celou řadu zvířat – například pásovce – a směli jsme si je prohlédnout zblízka.“

Netvorova srst představovala pro tvůrce filmu jisté komplikace. Podle vedoucího simulačního týmu Stephena Heidelberga bylo s ohledem na roli, kterou Netvor ve filmu sehrává, potřeba, aby jeho srst působila poměrně realisticky. „Náš tým na této postavě odvedl opravdu skvělou práci,“ říká. „Jeho srst vlaje ve větru, reaguje na létací prášek a přijde do kontaktu také s obří sítí. To nejsou snadné věci.“

Navzdory tělu, které se podobá buvolímu, má Netvor chápavý ocas – jako opice – takže se je schopen pověsit ze stromu. Ale jeho ocas také kočičími pohyby prozrazuje jeho náladu, jak upozorňuje Greenholt. „Sledoval jsem hodně kočku mé kamarádky a ptal jsem se jí na to, jak pohybuje ocasem, když je zvědavá nebo rozčílená. Zjistil jsem, že prosté mávnutí ocasu může signalizovat celý myšlenkový proces, který není na zbytku těla nijak pozorovatelný. Rychlé krátké pohyby znamenají neklid, zatímco delší a plynulejší naznačují, že je kočka spokojenější.“

Rozličné pohyby, kterých musí být Netvor schopen, si vyžádaly komplexní animace. Netvorovy kravské uši taktéž pomáhají prozrazovat jeho náladu, a samozřejmě tu máme také oči, které – ačkoliv jsou velké a září – byly navrženy tak, aby připomínaly oči psí. Má několik řad zubů – jako žralok – ale žabí jazyk. Vzory na jeho husté srsti a rozích se lesknout a hrb na jeho zádech ukrývá obří netopýří křídla, která musí být tak velká, aby tak obrovské stvoření unesla.

Animátoři při práci na jeho pohybech museli brát v potaz Netvorovy rozměry a hmotnost. „Můžete zajistit, aby postava vzbuzovala dojem vysoké hmotnosti tím, jak zrychluje a zpomaluje,“ popisuje Greenholt. „Těžkému zvířeti trvá déle, než se dá do pohybu nebo naopak zastaví. Nákladní vlak se je schopen pohybovat vysokou rychlostí, ale nějakou dobu trvá, než se naplno rozjede a než pak zase zpomalí.“

Výtvarníci nadělili Netvorovi nohy, které zčásti patří hrochovi a zčásti triceratopsovi. Tvůrci filmu dokonce rozhodli, že Netvor je býložravec, takže se pohybuje spíše jako zebra než jako lev, což poskytuje řadu zábavných možností.

„Dávalo smysl, aby byl tvořený z nejrůznějších přírodních prvků,“ míní Green. „Tomu by Fauna nedokázala odolat.“

Netvorova schopnost stavět na sebe kamení je pro Faunu a její přátele záhadou. „Je to postava s posláním,“ říká Lawrence Gong, vedoucí týmu, zodpovědného za námět. „Odjakživa byl sám, takže se jedná o první příležitost, kdy svůj život sdílí s někým dalším. Ona do jeho života vnese smysl pro objevování.“

Netvorovo skutečné poslání je záhadou, což bylo pro tvůrce filmu náročné. „Chtěli jsme, aby ho diváci milovali, ale současně jsme chtěli, aby pochybovali o jeho záměrech,“ dodává Gong. „To je klíčem k rozlousknutí celého příběhu.“

Hlas Netvorovi poměrně příznačně propůjčilo hned několik zvířat. „Jeho hlas byl vytvořen za pomoci nejrůznějších zvířecích zvuků,“ říká producent Michael Wigert. „Zakomponovali jsme do něj lamy, velbloudy, psy a kočky. Jeho postava tak díky tomu působí reálněji. Je to naprosto unikátní hlas, ale působí skutečně – nepozemsky, ale do jisté míry povědomě. Díky němu tahle obří postava skutečně ožívá.“

Seznamte se se Skauty

Vílí Skauti jsou skupinou nebojácných víl, které ochraňují obyvatele Hvězdné roklinky. Jsou mrštné a pohyblivé s pozoruhodnou schopností všimnout si problémů dříve, než se vymknou zpod kontroly.

Tato elitní skupina víl ve filmu Zvonilka a tvor Netvor debutuje. Podle Lotera pro ně jako předloha posloužil gymnastický tým jeho dcery. „Zašli jsme na její trénink gymnastiky a když členky týmu zjistily, že pracuji na filmu o Zvonilce, ptaly se mě, jestli můžu víly udělat podle nich – že rády běhají a skáčou. Řekl jsem si, že tenhle prvek jsme ve Hvězdné roklince zatím ještě neviděli.“

„Takže vílí Skauti jsou jakýmisi speciálními jednotkami světa víl,“ pokračuje Loter. „Jsou dobré v tom, co dělají, a dokáží dokonale a synchronizovaně spolupracovat.“

Animátoři se při práci na těchto postavách skutečně inspirovali sportovci. „Skautkám jde jen o to, aby odvedly svou práci,“ říká Greenholt. „Nepředvádějí žádné baletní kreace. Pohybují se sportovním stylem, ale úsporně. V jejich pohybech nenajdete žádné vyumělkovanosti a my se nesnažili o to, aby působily elegantně v tradičním smyslu toho slova.“

Podle Greenholta animátoři studovali parkour, sprint, skok o tyči a běh přes překážky. „Především nám šlo o to, aby Skautky působily silně a svižně.“

Nyx je Skautka, pověřená ochranou Hvězdné roklinky a všech víl, které v ní žijí. Jakožto skutečná profesionálka bere svou práci velice vážně – možná až příliš. Hnána touhou uspět je často ochotna zapomenout na soucit.

„Nyx je velitelkou vílích Skautů,“ říká Loter. „Umí dokonale improvizovat, je nejsilnější a pro svou práci se skvěle hodí.“

„Když jsme animovali Nyx,“ popisuje Greenholt, „snažili jsme se, aby se vždy chovala přímočaře – dívá se lidem do očí, gestikuluje jasně a zřetelně a má správný postoj. Všechno je na ní dokonalé.“

Loter si představuje, že ve chvíli, kdy se z Nyx stal vílí Skaut, si už s Faunou příliš nerozuměla. „Jejím posláním je chránit Hvězdnou roklinku, takže Faunina nebezpečná zvířata jí v tomto ohledu byla vždycky trnem v oku.“

Když Nyx zahlédne Netvora, uvěří, že se probudilo bájné stvoření. „Pustí se do studia prastarých vílích knih a objeví mýtus o děsivém stvoření zvaném tvor Netvor, s velkými rohy, huňatou srstí a zuby jako jehlami,“ vysvětluje scenárista Tom Rogers. „Po tisíc let spí, dokud ho neprobudí prach z prolétající komety. Když procitne, zdá se, že má moc vytvořit bouři tak ničivou, že by dokázala zlikvidovat celou Hvězdnou roklinku.“

„Bylo pro nás důležité, aby Nyx nepůsobila ve filmu jako hlavní padouch,“ říká Loter. „ „Nyx je vždy připravena vrhnout se do boje,“ popisuje Dawson. „Je to drsňačka vojenského stylu, a má úžasný oštěp, který je ve skutečnosti jehlicí ježury. Je s ním velice zdatná a používá ho jako hůl, oštěp nebo jako víceúčelový nástroj.“

Animátoři studovali mistry bojových umění, používajících tyče. „Nyx svou jehlici používá spíše obranným než útočným způsobem,“ sděluje Greenholt.

„Snažili jsme se přijít s velice filmovou podobou,“ říká režisér Steve Loter. „Máme sice k dispozici překrásný svět Hvězdné roklinky s jeho spoustou zeleně a pestrými barvami, ale chtěli jsme, aby kontrastoval se světem tvora Netvora. Vytvořili jsme styl, který jsme ještě v žádném z předchozích snímků o Zvonilce neviděli.“

Diváci od samého počátku tuší, že ve Hvězdné roklince došlo ke změnám, protože na nočním nebi září zeleně zbarvená kometa. Ta v souladu s legendami probudí tvora Netvora, jehož bolestné vytí nakonec přiláká Faunu do jeho utajeného domova v lese u Hvězdné roklinky.

„Znovu jsme se nad Hvězdnou roklinkou zamysleli a zajímalo nás, jak by Netvor dokázal změnit svět, který už velice dobře známe,“ popisuje producent Michael Wigert. „Zjistili jsme, že si tahle postava doslova říká nejen o nové lokace, ale dokonce o docela novou skupinu postav.“

Představení tvora Netvora si vyžádalo vznik týmu víl, pověřených úkolem chránit Hvězdnou roklinku. Vílí Skauty – silné a mrštné bojovnice, které ve filmu Zvonilka a tvor Netvor debutují – bylo třeba zasadit do prostředí, které odpovídalo jejich povaze. Loter navrhl, aby se výtvarný tým zajímal o tureckou Cappadocii, kde byly z kamenných věžovitých formací vulkanického původu vytvořena obydlí, přezdívaná „vílí domy“. „Tohle místo vytvořila příroda,“ vysvětluje umělecká vedoucí Ellen Jin Over, „plné oblých a přímých tvarů, které dokonale zapadá do světa víl, jak ho už známe, a do zatím nespatřeného světa, ve kterém žije Netvor.“

„Co se doupěte Netvora týče, potřebovali jsme, aby působilo chladně a nevlídně,“ popisuje Loter. „Hodně jsme se spoléhali na černou a bílou a obecně na monochromatické odstíny – v podstatě jsme z prostředí vysáli veškerý život. Muselo působit nepozemsky: jedná se o místo v Zemi Nezemi, které dosud ještě nikdo nespatřil.“

Tvůrčí tým se pro inspiraci obrátil na klasické filmy s nestvůrami. A Jin Over prohlašuje, že si zkrátka jen představila něco, co je naprostým opakem Hvězdné roklinky. „Hvězdná roklinka je plná oblých tvarů, křivek a přirozených zelených a růžových odstínů,“ objasňuje. „Takže Netvor žije ve světě plném trojúhelníků, který je hrubý, bezbarvý a opuštěný.“

Jin Over říká, že se při vytváření domova tvora Netvora inspirovala ojedinělým kamenným útvarem, zvaným Dračí zuby, který se nachází na havajském ostrově Maui. „Tamní skály mají skutečně tvar zubů,“ popisuje Jin Over. „Když jsme je viděli, bylo nám jasné, že to je přesně ono.“

Prostor před jeskyní je zcela pustý, tráva je tu seschlá a všude je plno ostrých útvarů. „Kamení a skály tu připomínají jeho zuby,“ říká Jin Over. „Představovali jsme si, že uvnitř jeskyně neplatí běžné gravitační zákony. Netvor je přírodní živel. Jeho okolí se mu proto podobá.“

Věže, které Netvor staví, byly navrženy tak, aby odpovídaly svém účelu. „Dívali jsme se na zvířata, která také něco budují – jako například bobři své hráze, nebo žluvy, které staví úžasná zavěšená hnízda,“ říká Loter. „Chtěli jsme vytvořit něco s pozoruhodným tvarem, co bude působit neobvykle a bude to vzbuzovat dojem, že to má nějaký účel – ačkoliv jsme ten skutečný účel chtěli poněkud tajit. Každá věž je naprosto shodná a všechny se nacházejí na zcela konkrétním místě Země Nezemě.“

Věže samozřejmě sehrávají klíčovou roli v bouři, která hrozí zničením Hvězdné roklinky.

Tuto obří bouři, která nakonec domov víl zcela obklopuje, zrodil průlet komety, která se objevuje v samém počátku filmu. Ta je záměrně zelená – jde o barvu, kterou tvůrci filmu používali po celou dobu, zatímco intenzita bouře sílila. „Zelená je krásná, ale současně dokáže být také trochu nepříjemná,“ míní Loter. „Vyvolává v nás pocity nejistoty, a pokud toho správně využijeme, působí zlověstně.“

Tvůrci filmu si představovali bouři, jaká nemá obdoby. „Hvězdná roklinka se už v nebezpečí ocitla,“ prozrazuje Loter. „Takže jsme museli laťku ještě zvednout. Tohle je naše apokalypsa. Její podoba se inspirovala vědeckofantastickými filmy z osmdesátých let.“

Podle Wigerta je s bouří ve filmu nakládáno jako s jednou z postav. „Je to náš skutečný padouch,“ říká. „Nyx se domnívá, že padouchem je Netvor, a Fauna může jako zápornou postavu vnímat zase ji. Ale právě bouře je tím skutečným hrozícím nebezpečím, kterého by se měl každý obávat.“

Wigert prohlašuje, že vytvořit tu pravou podobu bouře bylo pro výtvarníky nesnadné. „Jednalo se o cestu poznání,“ soudí. „Nebylo lehké vytvořit podobu hradby mraků, smršti a blesků, ale přišli s úžasným návrhem, který odkazuje na starší filmy a současně jde o něco, co jsme dosud neviděli.“

„Z technického hlediska šlo o velice náročný proces,“ popisuje Jin Over. „Naše bouře má podobu obrovské kopule, která pohlcuje celou Hvězdnou roklinku. A vdechli jsme jí osobitost – nemohlo se jednat pouze o obyčejnou bouři, musela se pohybovat a růst, a musela vypadat skvěle z různých úhlů. Většina třetího dějství se odehrává v podivném zeleně zářícím a strašidelném prostředí.“

„Představte si, že vezmete kapku tuše a kápnete ji do nádrže s vodou,“ dodává Loter. „Vzniknou tajemné, neustále se měnící tvary. Taková byla primární inspirace pro vizuální podobu bouře – je to krásný a zvláštní styl.“

Vedoucí týmu vizuálních efektů Steven Blakey se svým týmem pomáhal vdechnout bouři život. To zahrnovalo vytvoření nejrůznějších atmosférických efektů včetně mlhy. „K nebi stoupá hradba mraků a vytvoří větrný vír – ze kterého na Hvězdnou roklinku šlehají blesky,“ říká. „Kdykoliv musíte pracovat s volumetrickými efekty v takovémto měřítku, vyžaduje práce s pohybem mraků a jejich vykreslováním velmi výkonné počítače. Nakonec jsme se s bouří vypořádali po částech. Spodní polovina bouře je oblačná hradba – ze které vzhůru k obloze stoupají tenčí mraky, připomínající chapadla. Ta tvoří zhruba dvě třetiny celé bouře, takže musí vypadat skvěle. Pak tu máme vrstvu zelených mraků, která představuje zlobu: tam se tvoří vzdušný vír. Vzít trojrozměrné těleso a zkroutit ho do podoby víru bylo technologicky neuvěřitelně náročné. Blesky jsme brali jako jakési končetiny celé bouře – končetiny, které útočí na Hvězdnou roklinku a na její obránce.“

„Blesky mě vždycky děsily,“ přiznává Loter. „Představa, že se jedná o neuchopitelný živel, který může zdánlivě přijít odnikud a způsobit obrovské škody, je tajemná a děsivá – ale současně velice přirozená a vizuálně krásná.“