Alíkovina

Vílí království

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
Jmenuji se Bára a je mi 13 let. A povím vám jeden příběh. Už je to dost dlouho, ale já si to stále dobře pamatuji.

Jednou jsem šla spát, bylo asi už půl jedenácté. Ulehla jsem do své skromné jednolůžkové postele. Zavřela jsem oči, ale stále mi nešlo usnout. Když jsem ani po hodině stále nespala, rozsvítila jsem malou lampičku na nočním stolku a otevřela knihu „100 zajímavostí světa“. Hodně jsem se začetla, ale při čtení mě rozrušily podivné hlasy. Ozývaly se ze zahrady. Oblékla jsem si svojí modrou mikinu, nazula bílé tenisky a běžela ven. Sotva jsem vyšla z venkovních dveří, uslyšela jsem štěkot našeho psa Bena, který když je teplo spí venku.

Pod naší meruňkou jsem uviděla zvláštní postavy. Měly dlouhé rozcuchané vlasy, krátké šaty a motýlí křídla. Jejich velké oči zářily ve tmě. Nebýt měsíčního svitu, nic bych neviděla. Najednou mávly křídly a odletěly.

Toto se opakovalo každou noc, nemohla jsem kvůli tomu moc spát. Když jsem zas jednu noc hleděla na ně z okna, všimla jsem si, že míří směrem k obchodu potraviny Sluníčko. Další noc jsem se proplížila kolem ložnice rodičů, sešla ze schodů a běžela k obchodu. Jelikož mají otevřeno až do 12 hodin, byla tam ještě prodavačka a divila se, proč tam tak postávám. Když bylo na mých digitálních hodinkách 2:00, viděla jsem, jak ty postavy přelétají přes vedlejší ulici. Mířily ke smetišti. Vzpamatovala jsem se a běžela za nimi.

Když jsem dorazila na smetiště, viděla jsem jak ty postavy vstupují do zářivého rudého portálu. Do portálu jsem také vběhla. Už se zavíral, měla jsem štěstí, že jsem to stihla. Udělalo se mi trochu špatně. Najednou jsem před sebou viděla obří palác, který obrůstaly túje a skromné, ale udržované domky. Bylo to vílí království. Ještě než jsem se z toho vzpamatovala, uviděli mě vílí strážci a odvedli za jejich královnou. Ta jediná uměla mluvit lidskou řečí. Zeptala se: „Co tu chceš?” Odvětila jsem: „Viděla jsem dvě víly, byla jsem zvědavá a běžela za nimi.” Najednou řekla podivné zaklínadlo a já se ocitla zpět v posteli.

Nikdy už se to neopakovalo a já jsem ráda, že můžu zase v klidu spát. Tento příběh vypadá jako smyšlený, ale kdo ví?

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 3. června 2016 v 15:47.
Opali v něm napsal:

😃

Děkuji!16

Příspěvek z 29. května 2016 ve 23:46.
surikatka100 v něm napsala:

není co dodat

Hezké mohla by s tebe být spisovatelka jsi šikovná.42625

Příspěvek z 16. května 2016 v 15:21.
princ-dvojí-krve v něm napsala:

pěkný

docela zajímavý příběh254