Alíkovina

Vítězné příběhy soutěže Alík odměňuje hrdiny 2019

vydáno  •  Dětský čin roku

Moje porota i letos během října vybrala tři nejlepší příběhy dětského hrdinství v rámci místního kola soutěže Dětský čin roku. Pojďme si je přečíst...

Dětský čin roku, © www.detskycinroku.cz

Své příběhy jste do letošního ročníku soutěže Alík odměňuje hrdiny s Dětským činem roku mohli posílat od 7. června do 15. září, tři nejlepší odměnila naše porota tabletem, mobilem a sluchátky.

1. místo: čin 14leté Andy2207

Ahoj! Mám pro vás příběh, který si myslím, že vás určitě bude zajímat... Cca 2 týdny zpátky jsem šla na svůj florbalový trénink. Pokaždé procházím kolem své staré školy a jednoho paneláku, který je přes silnici. Nevím, jestli to máme v rodině, nebo to mám jenom já, ale pokaždé, když někde jdu, tak se dívám kolem a v hlavě si „hodnotím“ lidi, co mají na sobě a tak... a zrovna jsem viděla jednu starší paní, která venčí pejska.

Vypadala na první pohled v pohodě, pak se ale opřela o ten panelák... zdálo se mi to divné, tak jsem se jí přišla zeptat, jestli je v pořádku, jestli jí není blbě. Říkala, že dneska málo pila a trochu se jí motá hlava, tak jsem jí dala napít pití, které jsem měla na trénink, a odešla jsem k tělocvičně. Vůbec nevím, co mě k tomu vedlo, ale pořád jsem se za tou paní otáčela, jako kdybych věděla, že bude ještě hůř. A taky, že ano!

Stařenka se skymácela na zem a já jsem hned běžela za ní... pejska jsem přivázala k nejbližšímu stromu a zavolala jsem záchrannou službu (155). Mezitím, než přijeli záchranáři, jsem byla spojená celou dobu s dispečerkou, která byla velice milá a trpělivá. Stařence jsem zkontrolovala základní životní funkce, jestli dýchá a jestli není v bezvědomí, jestli se nedusí, nebo jestli jí nezapadl jazyk... záchranáři zde byli do 15 minut. Poté, co přijeli, jsem oznámila, co se stalo a jak je na tom paní zdravotně... ukázalo se, že paní měla nízkou hladinu cukru v krvi a kdybych jí nedala napít mého sladkého pití, jistě by byla v kómatu a nepřežila by. Doslova jsem jí zachránila život.

2. místo: čin 10letého ANDÍLKA2009

Dne 7. 6. 2019 se stalo to, že jeden spolužák na tělocviku začal mlátit jednoho kluka a dopadlo to tak, že jsem toho spolužáka vzal a zamkl ho na WC a potom jsem pomohl oběti, tedy tomu klukovi, a byl ošetřen. Útočník dostal napomenutí, neboli ten spolužák, a oběti, tomu klukovi, se omluvil, a pak jsme ho dovedli domů. Oběť nebyla schopná dojít sama, a tak jsme mu pomohli až k jeho taťkovi do auta. A útočník se uklidnil a bylo mu to líto. A tak jsem pomohl oběti. A to je konec mého psaní. S pozdravem ANDÍLEK2009, Ondra.

3. místo: čin 13leté Žížaly123

Ráno, když jsem přišla do školy, jsem začala podezřívat holky, že mají něco za lubem, protože byla u nás i jedna holka z 6. B, pak jsem zaslechla něco o Šáje, byť jsem nechtěla, neudržela jsem se a odposlouchávala jsem je dále. Pak jsem zaslechla, jak mluví o tom, že je určitě nafrněná jen kvůli tomu, že její rodina je bohatá, bydlí na obří farmě a jezdí na koni. Řekla jsem si, že je blbé takhle někoho pomlouvat za zády toho, koho pomlouvají, a tak jsem jim řekla, ať toho nechají a řeknou jí to do očí. Místo toho, aby si povídaly dál jako obvykle, na mě Valča koukala a řekla: „Julie, dej si pozor na ten jazyk, nesnáším, když na mě nějaká malá holka řve“. Za prvé, neřvala jsem, jen jsem to řekla, a za druhé, jsem starší a vyšší než ona, takže nejsem ani malá. Ale i tak jsem odešla, nechci udělat nějakou hádku.

Když jsem odcházela z šatny s tím, že jdu na tělocvik, přišly sem najednou dvě holky, Andrea a holka z 6. B. Hned, jak tam vešly, začaly křičet na Šáju, vešla i Valča a najednou do ní začala strkat, v tu chvíli jsem to nevydržela, šla jsem mezi ně a řekla jsem Valče: „Vali, nech ji bejt! Nic ti neudělala, tak buď v klidu!“, neposlouchala mě a strčila do mě, trochu jsem se zapotácela, ale zůstala jsem stát, a najednou mě kopla do nohy, strašně to bolelo a spadla jsem na zem. V tu chvíli zavolala jako zázrakem učitelka, s tím, že odcházíme. Valča při tom, jak odcházela, prohodila „s tebou si to vyřídím, Julino!“ Potom, jak odešly, ke mně přistoupila Šája a poděkovala mi, že jsem se jí zastala, a já na to, že by to udělal každý, i když jsem věděla, že to není pravda. Pak mi pomohla vstát a zeptala se, jestli mi něco není. Samozřejmě jsem řekla, že jsem v pořádku, ale přitom mě strašně bolela ta noha.

Po tělocviku, když jsem se zase oblékla, mi Šája řekla, že to půjdeme říct třídní učitelce, a měla i sebou Nelly, která vše věděla a viděla od začátku dne. Když jsme šly za učitelkou, měla zrovna službu a říkala něco učitelce, která stála vedle ní. A tak nás vyhodila s tím, že teď nemáme obtěžovat. Nakonec jsme jí to nestihly říct a zůstalo to ten den nevyřešené, protože nám bohužel právě končila škola.

Další den, hned ráno, jsme šly za ní a vše jí pověděly a Valču si zavolala k sobě, ale nevím, co jí říkala. Hned, jak přišla do třídy, nám řekla, že nás sleduje. A my jsme se na sebe podívaly a řekly jsi pro sebe: „My tebe taky.“ A zatím nikoho nepomlouvala.

Úspěch uživatelky kamp

Všechny příběhy zaslané Alíkovi byly zařazené i do hlavní soutěže Dětský čin roku, kde porota vybrala několik semifinalistů – mezi nimi i Amélii Kampovou a její příběh na téma ochrany přírody Škola tančí. Pokud se vám její text líbí, můžete ji podpořit v dětském hlasování.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 27. října v 8:24.
lékařský v něm napsal:

Nádherné příběhy a ještě k tomu pravdivé. :->R^

Příspěvek z 26. října ve 23:51.
_Amy_ v něm napsala:

Všem vítězům gratuluji$>

Příspěvek z 26. října v 19:40.
Andy2207 v něm napsala:

Také vám děkuji za výhru@)->-