Tento příběh, který se právě chystáte číst, se skutečně stal na jaře 2015. Je o mých třech spolužačkách a jejich statečném činu. Myslím si, že by se ho mělo dozvědět více lidí a proto, prosím, čtěte dál.

Byl obyčejný den, jako každý jiný. Konečně nám skončila škola a všichni se těšili domů. Mé tři spolužačky šly domů spolu. Když si tak kráčely po chodníku a povídaly si, uviděly pána ležícího na zemi a s krví na hlavě. Ihned k němu přiskočily a zavolaly mu záchranku. Díky tomu ho zachránily.

Asi za týden přišel k nám do třídy syn toho pána a řekl, že už je prý jeho otec v pořádku a že moc děkuje za jeho záchranu.

Mé spolužačky pak za svůj čin dostaly drobné dárečky od školy.

Mnoho mých dalších spolužáků říkalo, že to není fér, vždyť to byla jen náhoda a že prý kdyby se to přihodilo jim, zachovali by se stejně. Ale myslím si, že jen žárlili. Vážně by mě zajímalo, kdo by se zachoval jako mé spolužačky a kdo naopak ne. Sama nevím, jak bych se zachovala já. Každopádně mají můj velký obdiv.

Mockrát vám děkuju, že jste si přečetli tento článek. Mé tři spolužačky jsou Sára Polášková, Klára Pavelková a Adéla Šeděnková.