Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Vlastní příběh

    vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny · Povídky
    Jelikož strašně moc ráda příběhy a povídky, chtěla bych se s vámi o jeden takový podělit. Tak snad se vám bude třeba líbit, snažila jsem se o takovou strašidelnou tématiku.

    Pořídit si kotě a štěně najednou je ideální, socializují se společně a zvyknou si na sebe brzy. Při dodržení určitých pravidel se ale dá zvládnout i příchod mláděte k již dospělému zvířeti., © Profimedia.cz

    Ťapka a já ležíme v posteli. Je to můj nejlepší přítel a zároveň i pes. Jsme sami doma a momentálně nemáme, co na práci, jen se tu tak povalujeme.

    Žiji v rodinném domě, který má dvě patra včetně půdy. Tento dům patřil prý jedné paní, která byla posedlá kočkami a nechtěla nikam chodit. Prakticky byla jenom doma a na zahradě. Tedy svůj veškerý čas trávila hlavně na půdě, kde se později oběsila...

    Nedávno mi bylo 18 a řekla jsem si, že by bylo dobré bydlet sama. Jsem docela strašpytel, takže bych se tu asi bála a tak mi rodiče darovali Ťapku. Můj pokoj je hned pod tou místností na půdě, kde se paní oběsila, takže docela strašidelné.

    Jdu do ledničky, dostala jsem na něco chuť. Beru si marmeládu a ze spíže toastový chleba. Sednu si ke stolu a uslyším Ťapku, jak přichází. „Copak máš hlad hochu? Tak já ti dám kousek salámu.“ Otevřu lednici a vytáhnu salám. Zavřu lednici a uslyším nějakou chůzi. Jakoby šoupání bačkor nebo něco takového. Zamračím se a hodím Ťapkovi salám. Sednu si ke stolu a začnu jíst.

    Po chvíli zase. Ozývá se to z půdy. Po chvilce přestanu jíst. „Pojď Ťapko, podíváme se jestli tam někdo není“. Pejsek jde napřed a já ho následuji. Pomalu jdeme po schodech nahoru až k vypínači, který se snažím nahodit. Ale žárovka je zřejmě prasklá, vytáhnu si z kapsy u županu mobil a zapnu baterku. „Pojď Ťapko.“ mávnu rukou. Ten zvuk už ustal, ale mé obavy rostou.

    Pomalu našlapuji směrem dopředu. Zastavím se nad fotkami, které jsou položené v regálu. Ty tu předtím nebyly... Ťapka začne štěkat z opačného konce pokoje. „Copak?“ Otočím se a jdu k němu. Pořád štěká...Přijdu k velkému křeslu, před kterým jsou bačkory a vedle na stole je horký čaj se dvěma šálky. Tak tohle je fakt děsivý! Ťapka pořád štěká na křeslo, jako by tam někdo byl..

    Na stole je blok a v něm vzkaz • Dáš si čaj děvče? • Tohle je sen! Ťapka vypadá jako by viděl kočku a taky se tak chová. Je nepříjemný a drápe packami na křeslo. Najednou se přižene vítr a stránky v bloku se přetočí na poslední stránku, na které je něco napsaného • Uklidni si svého psa nebo se do toho pustím já • S hrůzou v očních uchopím Ťapku do náruče a utíkám dolů. Tohle není normální!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (2)

    Příspěvek z 17. ledna 2017 v 18:59.
    Natally356 v něm napsala:

    Reakce na Livinka01:

    Děkuji :))

    Příspěvek z 29. prosince 2016 ve 20:12.
    Livinka01 v něm napsala:

    Super

    Moc hezky promyšlené