Vlkodlak
A kdo je teda ten vlkodlak? Vlkodlak je stvoření, které se vyskytuje v mnoha hororových příbězích, ale i pohádkách. Mnoho lidí si myslí, že to je nějaká velká stvůra... ale... je to přesně naopak. Vlkodlakem se může stát každý z nás...Vlkodlak je totiž někdo, kdo má nešťastný, velmi nešťastný osud...
Nebezpečný při úplňku
možná se ti zdá,
pokud se však lehce
kousnout nechat dá.
A jaký, že je to osud??? Tyto osoby totiž potkalo jedno velké neštěstí a to takové, že je pokousal vlkodlak. Vlkodlakem se totiž může stát úplně kdokoliv, stačí, když je vlkodlak svým kousnutím nakazí. Poté pokračují v této neviditelné štafetě dál.

Přeměna ve vlkodlaka o úplňku, © Adryanah
Nejhorší na celé této situaci je, že se této „nemoci“ nedá zbavit. Když už někoho vlkodlak pokouše, je dotyčný vlkodlakem až do konce svého života. A abych vás trošičku postrašila... , tak novými vlkodlaky se stávají nejčastěji malé bezbranné děti! A co hůř, jejich úmrtnost je mnohonásobně větší, než u dospělých.
Říkáte si, co je lepší? Jestli stát se vlkodlakem a zničit si celý život, nebo naopak umřít? Těžko říct... Co vím ale jistě? Lidé pokousaní vlkodlakem se v toto stvoření mění jednou za měsíc. V noci – o úplňku!
Měsíční svit způsobí nešťastné osobě ohromnou přeměnu. Člověk se dostává do těla napůl lidského a napůl zvířecího. Ale to není to nejhorší... Mnohem horším je uvědomění si, že se přestane ovládat a začíná se chovat surově – pokud zahlédne nějakou osobu, neubrání se a vrhne se na ni...
Vlkodlaka trápí můra,
že je z něho velká stvůra,
že po nocích měsíc svítí,
přitom on vždy musí výti
někde v dálce od lidí,
kde ho nikdo nevidí,
aby cestu nezkřížil
člověku, co domů spěchá,
život mu tím nezničil,
že ho projít hned nenechá.
Nejdřív se jen zakousne,
trošku masa ukousne,
oběť se však musí skrývat,
svou rodinu nesmí vídat,
neboť by jí ublížil,
tomu, s kým až doteď žil,
zničil by vše, co měl rád,
mohl by se uplakat,
že způsobil neštěstí,
k tomu spoustu bolesti
tomu, koho miloval,
v zármutku by žil pak dál.
Vlkodlaci běhají velmi rychle (je velmi těžké před nimi utéct). Je tomu proto, že jsou napůl vlci a ti, jak je známo, jsou v běhu velice zdatní. Dorozumívají se vytím – to je způsob jejich domluvy. Takto dokážou výt i celé hodiny, někdy i celou noc, prostě do doby, než se mezi sebou najdou...
Ale nebojte se! Existuje i obrana proti těmto nešťastníkům, a tím je vlkodlačí lektvar průhledné barvy, který je sice velice návykový, ale i přesto může být velmi prospěšný...Pokud se totiž lektvar dobře namíchá a postižený jej pije v určitých intervalech, velice mu usnadní úplňkovou noc – zmírní vlkodlačí příznaky. A když se ještě člověk, co se mění ve vlkodlaka, zamkne v nějakém tmavém sklepě bez oken nebo do nějaké tmavé jeskyně, proměnu může překonat docela v klidu... Ale... ani to není stoprocentní, bohužel.
Pokud tedy chcete mít jistotu, že se vám nic nestane, raději o úplňkové noci nevylézejte ven. Zamkněte se pěkně doma a v klidu spěte. Poté se vlkodlakem nikdy nestanete...Jestli ale ven musíte, buďte ostražití a opatrní...