Dnes je mnohým lhostejné, zda jste milá, zlá, štědrá či upovídaná. Ono jde hlavně o to, abyste vypadaly dobře. Aby se na vás dalo dívat. Tím myslím malování.

Jasně, přiznáváme všichni. Každá se maluje. Tedy já osobně ne, ale hodně holek se maluje a malovat začne. Kdo z nás si nedá trochu řasenky? To špatné není, samozřejmě nesmí se to přehánět.

Ale nechápu, jak některé holky musí nosit make-up, korektor, pudr, linky, řasenku, lesk na rty a silně nalakované vlasy. Bez toho všeho ani nevyjdou z domu. Kluci jim říkají, jak jsou krásné, ale pravda je opak. Kdyby se nemalovaly, tak si o ně nikdo neopře ani kolo a proč? Protože nebudou namalované a kdo není namalovaný je divný.

Často slýchávám otázky všech, jestli se maluji. Odpovím, že ne a oni udělají ten obličej, jakoby chtěli říct, že jsem jiná. Já si myslím, že každá je krásná i bez toho všeho. Příroda nás nějak udělala a nikdo není hnusný. Spíše mi přijde hnusné to, že nikdo nehodnotí krásu zevnitř. 

Miluji lidi, co jsou vtipní. Moc ráda se směji. A za to je mám ráda. Když mi někdo sedí a rozumím si s ním, tak nepotřebuji, aby se maloval.

Ostatní se s vámi nebudou bavit, protože jste pro ně ošklivé?! Jako vážně? Je nezajímá, jak se chováte, ale jak vypadáte?

A vážně stojíme o přízeň těch, kteří lpějí jen na vnějším pozlátku? My? My normální, co se chtějí někomu líbit takové, jaké jsou. Ne tak, jak vypadají. My, protože doufám, že nejsem jediná.