Vodík, alias H2, je chemický prvek. Je to ale také alternativa naftovým pohonům. V současné době se o vodíku mluví jako o palivu budoucnosti – dělají se testy pro palivo na letadla, auta, lodě, autobusy, kamiony. Ano, v současné době je vodík vedlejším produktem ropného průmyslu, který planetu znečišťuje. Dá se ale vyrobit i za celkem jednoduché reakce s pomocí vody. Což už zelenější být doopravdy nemůže. Zároveň prostředky využívající vodík vypouštějí pouze čistou páru. Nejnovější vozy jsou vybaveny také filtry, které ovzduší čistí také.
Pojďme nejdřív na vodíková auta.
Vodíková auta jsou dnes velmi drahá – Pořizovací cena Toyoty Mirai s karoserií sedan vás vyjde na cca 1,7 milionu korun. A to je opravdu hodně, jelikož zatím nejsou technické parametry úplně nejlepší. Nejdražší na ceně je vodíková technologie. A tu teď vysvětlím. V kufru vozidla jsou nádrže na 10 kg vodíku. Na ten může vozidlo ujet cca 500 km – tedy srovnatelně jako bateriový elektromobil. Při jízdě se uvnitř vozu děje zvláštní chemická reakce, jejíž výsledek je elektřina. Tímto vyvracím tvrzení, že auto nejezdí na vodík, ale na elektřinu. Jediný odpad chemické reakce je vodní pára, která vychází zpod vozu ven. Pokud jedete rychle, může se stát, že se pára nahromadí a při zastavení vozu se vypustí naráz. A pak to vypadá, že vám chytlo auto. Bohužel v České republice je jen jedna plnící stanice. A to v Neratovicích. Jenže ta je pro autobusy, které pro tankování potřebují poloviční tlak.
Současné modely uvedené na evropský trh:
- Toyota Mirai s cenovkou od 1,7 milionu. Jedná se o sedan.
- Hyundai Nexo zatím bez cenovky. Jedná se o combi.
Z počtu modelů je vidět, že Evropa vodíkovým vozům moc nefandí.
Vodíkové vlaky využívají vodíku trochu více, jinak ale na stejném principu. Zatím je jediným výrobcem francouzský Alstom, který dodal 20 souprav do Německa. Jezdí hlavně na regionálních tratích a Němci si je chválí.
O mnoha dalších vodíkových prostředcích se vedou dlouhé diskuse. Zatím bez závěru. Takže ty zatím berme jako delší budoucnost.
