Všudylezky! Pohroma!
Všudylezky – malí krabi,
už si s nimi nevím rady.
Rozkousali hůlečku,
způsobili slzičku.
Jak je jenom zlikvidovat?
Co s tím jenom udělám?
Už vím! Skvělý nápad:
Pomůžu si s nimi sám.
Někde se však schovaly.
Pomoc! Kde je hledat?
Kotlík se mi vyprázdnil,
byl to špatný nápad. 
Zbavit se jich není lehké –
je to velmi obtížné!
Možná na ně lektvar máme,
zajdu k nám do garáže.
V garáži jsem hledala –
žádný lektvar! Vůbec nic?
Co si jenom s nimi počnu?
Přemýšlím stále, čím dál víc.
Po týdenním přemýšlení,
lezení a zabíjení
konečně jsem uspěla,
až jsem z toho omdlela...
Všudylezky jsou velice drobní cizopasníci, kteří dorůstají maximálně do jedné dvacetiny palce, tedy asi 1,3 milimetru. Protože jsou tak malé, jdou těžko identifikovat. Vypadají jako krabi s velkými tesáky. Nejčastěji bychom je našli v kožešinách hafoňů a peří auguronů.
Kouzelníci je nemají moc rádi, protože je přitahují kouzla. S oblibou a lehkostí totiž proniknou do kouzelnických obydlí a napadají nejrůznější kouzelné věci – například hůlky, kde se prokoušou až k jejich magickému jádru. Jindy se usazují ve špinavých kotlících, ve kterých se vařil lektvar. Hltají pak všechny jeho zbytky, které jsou usazeny na stěnách. Kotlík pak zničí a kouzelník či čarodějka si musí koupit nový.
Všudylezky se dokáží rozšířit po celém obydlí a mohou kouzelníkům, ale i mudlům sežrat nábytek (je ze dřeva), roztrhat koberce, zkratovat elektrické přístroje... A když se všudylezky usadí u mudlů, je to velká katastrofa, protože nekouzelníci neumí připravit lektvar proti jejich výskytu.
Protože jsou tak malinkaté, je jejich zamoření kouzelnické, ale i mudlovské domácnosti celkem časté. Velice rychle se rozmnožují, protože jsou až neviditelné. Na pomoc se pak musí zavolat skupina lidí z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory.
(zdroj: Fantastická zvířata a kde je najít – J. K. Rowlingová)
Všudylezky, máte smůlu!
Všudylezky, všudylezky,
kampak zas to lezete?
Kotlíky mám vyprázdněné,
ani kapka, vidíte?
Všudylezky hledají
čarodějné věcičky,
hůlku mi však nezničí,
nepotečou slzičky.
A tak všechno dopadlo
dobře jako vždy,
všudylezky utekly,
nevrátí se víc.
Všudylezky se používají hojně i jako přísada do jídel... Proto vám napíšu jeden recept, abyste si ho mohli vyzkoušet. 
Na tento recept potřebujeme:
- 1 stroužek česneku
- 1 pórek
- 1 stonek řapíkatého celeru
- 1 lžíci másla
- 4 lžičky polohrubé mouky
- 150 ml bílého vína
- 120 g zakysané smetany
- 1256 všudylezek
- pepř, sůl, trochu majoránky a meduňky
Příprava receptu
Vezmeme si česnek, který oloupeme a nakrájíme na drobno. Hned poté očistíme pórek s celerem a nakrájíme je na jemné plátky. Do hrnce dáme máslo, které necháme rozpustit. Všechnu zeleninu osmahneme. Pomocí mouky uděláme světlou jíškou. Zředíme vínem a smetanou.
Vše vaříme v kotlíku na mírném ohni zhruba půl hodiny. Vezmeme si všudylezky, které pod lupou rozčtvrtíme a přidáme do omáčky, ve které je prohřejeme. Výsledný produkt osolíme, opepříme a dochutíme kořením. Podáváme s bílým vínem.
Dobrou chuť!
Všudylezky a kouzelný zvětšovací lektvar
Co se stalo v elektru? Příběh se všudylezkami! 
To jsem se jednou tak procházela po mudlovských obchodech, které byly plné nejrůznějších zbytečných věcí (vyskytovaly se v nich hrnce, nádobí, elektronika, oblečení, nábytek apod.). Každý obchod byl plný věcí, které jsou pro kouzelníky zbytečné. Jenže co se nestalo... Stačila chvíle a chaos byl na světě!
Zrovna jsem se nacházela v obchodě s elektronikou. Vládl tam velký chaos a panika. Zezačátku jsem nechápala, co se děje. Nic nefungovalo, opraváři si nevěděli rady... Prostě pozdvižení!
Chvíli jsem na to hleděla, poté mě však napadlo, že za to beztak mohou všudylezky...
Zalezla jsem tedy na místo, kde nikdo nebyl, a vytáhla z batohu obyčejný lektvar, který by je mohl nalákat. Chvíli jsem čekala, ale pak se všudylezky objevily. Bylo jich hrozně moc! Vždyť chvíli před tím byly po celé prodejně elektra.
Poté mi nezbývalo nic jiného než zavolat na Ministerstvo kouzel. Věřila jsem, že ti si s malými cizopasníky poradí nejlíp – líp než mudlové, ale také líp než já.
Zjistila jsem, že ministerstvo mělo ten den velmi napilno, protože takových příhod bylo ve městě nespočet.
Ale hlavně, že se to nakonec zvládlo, ne?
Vždy mě potěší, když se Alíkovina líbí! 
