Alíkovina

Vtipná povídka, kterou jsem napsala: Já číst prostě nebudu

vydáno  •  Povídky

Psaní je můj koníček, tak mě napadlo, že bych se o jedno svoje „dílo“ s vámi mohla podělit. Jmenuje se Já číst prostě nebudu. Je to možná zvláštní, že hlavní hrdina je můj pravý opak! Do komentářů mi napište, jestli jste se smáli. :)

Tento dárek by kluka z mého příběhu vůbec nepotěšil :D, © číča800

Já číst prostě nebudu!

„Tak, Tondo. Vůbec nečteš. Přihlásila jsem tě do knihovny!“
To pro mě byl ŠOK. HRŮZA!!! Čtení byl můj nejneoblíbenější předmět už od první třídy. Většinou jsem na začátku hodiny šel na záchod a zůstal tam až do zvonění. Takže teď, když mi máma oznámila tuto zprávu, jsem se upřímně dost vyděsil. To už máma vešla do pokoje a v ruce držela nějakou kartičku.

„ANTONÍNE!!! ZVEDNI SE OD TOHO MOBILU!“ „Sakra!“ vykřiknu. „Už jsem skoro překonal rekord!“ „Odteď budeš překonávat rekord přečtených knih,“ usměje se a podá mi tu kartičku. „Tady máš svoji průkazku do knihovny. A teď běž. Běda ti, jak se vrátíš bez knihy! Budeš nocovat zamčený v koupelně! A předem tě upozorňuji: Co si půjčíš, to přečteš! Můžeš být rád, že ti dovolím půjčit si, co chceš.“ A s těmito slovy mě vystrčí ze dveří.

Před dveřmi knihovny hlasitě vzdychnu: „ÁCH JO!“ a vejdu dovnitř. „Čest,“ pozdravím. Tenhle pozdrav je mezi námi kluky poslední dobou fakt moderní. Paní knihovnice mi očividně nerozuměla, protože řekne: „Ano, já čtu.“ Pousměje se. „A ty? Kdopak jsi?“ prohlédne si mě. „Tonda Trnka,“ zamumlám. „Jé, tvoje maminka mi volala. A co by sis chtěl půjčit?“ „Tak třeba něco o Minecraftu“ (což se vyslovuje „majnkraft“), zamumlám otráveně. „Jů, ty chováš krávy?“ „Jo, v Big Farm se chovají zvířata. I v Minecraftu.“ „Tak dobře, něco ti najdu,“ řekne a zmizí mezi regály plnými knih. Co se na nich někomu líbí, to fakt nechápu. To už se knihovnice vrací a podává mi knihu. Ani se nepodívám, jak se jmenuje, a strčím si ji do tašky.

Domů se loudám. Vzpomenu si na slova mámy: Co si půjčíš, to si přečteš. No, snad to nebude moc nudný. A doufám, že v tom aspoň najdu rady, jak být v Minecraftu nejlepší ze třídy, pomyslím si.

Doma vyndám z tašky knížku...
Ten šok, když uvidím velice objemný svazek s názvem Obsáhlé dějiny a domestikace turu, se vážně nedá popsat. Kouknu se na poslední stranu. Je na ní číslo 807. To už přichází máma: „Tondo, to se mi líbí, že si půjčuješ tlusté knihy! Ukaž, půjč mi to.“ Přečte si název a podiví se: „Tebe zajímají krávy? Nu, to je hezké. Už se můžeš pustit do čtení,“ oznámí mi a odejde.

Až se proberu z mdloby, dopovím vám, jak to bylo dál... Jestli tedy nebudu muset číst tu hrůzu.

HLOUPÁ NAHLUCHLÁ KNIHOVNICE! A taky staromódní. Fakt místo „o Minecraftu“ slyšela „o mých kravách“?!
Konec

Tak co, našel se někdo v Tondovi? :)
Možná sem napíšu i další díly, to záleží na tom, co napíšete do komentářů.

Autorka: (10 let)
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (17)

Příspěvek z 7. února ve 14:38.
matisek005 v něm napsal:

Jinak chudák Tonda. Nechtěl bych být v jeho kůži... :-|

...Přišel o spoustu úžasných příběhů.

Příspěvek z 7. února ve 12:32.
al-maty v něm napsal:

Lehce stravitelná mikropovídka s vtipnou pointou, ale tu jazykovou hříčku bych trochu vylepšil.

Příspěvek z 5. února v 17:29.
matisek005 v něm napsal:

To už je (podle mě) pravděpodobnější, že místo toho uslyší
„Tak třeba něco o Mein Kampfu...“
]:-)