Do mnoha českých základních škol si právě teď chystají děti školní pomůcky. Chystají si je i ty, které učebnicím, jež vkládají do svých aktovek, vůbec nerozumějí. Jsou totiž dětmi rodičů z jiného státu. A jak všichni víme, v České republice je od dob Marie Terezie povinná školní docházka. Ta se vztahuje i na tyto děti. Tak se stane, že jednoho dne k vám do třídy přijde nový spolužák a musí zvládnout stejný obsah výuky jako ty.

Záleží na zemi původu

Podle toho, odkud rodiče nového spolužáka pocházejí a jaký je důvod pobytu v České republice, pak může dítě navštěvovat jazykovou přípravu nebo tzv. přípravnou třídu. Některé děti ale nastupují do školy ihned po vyřízení nejnutnějších dokumentů. Samozřejmě i zde se škola snaží napomoci, ale je na ní, jak se situace zhostí.

Jak prolomit bariéry

Někdy nás zaujme člověk z okolí natolik, že bychom si s ním ihned chtěli povídat. Ale máme strach, stydíme se. A když mezi oběma stojí ještě jazyková bariéra, platí to dvojnásob. V takové situaci nám může pomoci představa, že ten druhý je na tom podobně. A pokud se jedná o nového spolužáka, který nikoho nezná a nerozumí češtině, s největší pravděpodobností na tom bude ještě hůř než ty. Neboj se tedy přijít jako první.

První dny má spolužák spoustu starostí. Zkus si představit, že se najednou ocitneš v zemi někde na druhé straně světa. Jsi ve třídě, kde jsou zcela rozdílné děti a k tomu všemu se nemáš jak domluvit. Dej tedy spolužákovi čas a využij jej se spolužáky k seznámení s jeho zemí a místní kulturou. Poraďte se s učiteli a rodiči, jak byste se s novým spolužákem mohli sblížit.

Můžeš třeba připravit krátký dopis jménem celé třídy v jeho rodném jazyce. S překladem vám pomůže překladatel, internet nebo učitel. Vůbec nevadí, když bude dopis s gramatickými chybami rodného jazyka. Důležité je, že prolomíte první bariéru. V dopise můžete spolužáka pozvat do místní cukrárny na českou dobrotu a zahrát si jednoduchou hru, kterou pochopí i z pozorování, například pexeso. 

Úsměv, jenž budí rozpaky

Obvykle se smějeme ve chvílích radosti, pocitu štěstí, když ti někdo řekne nějaký vtip nebo když chceš působit mile. Avšak například Vietnamci se na tebe budou s největší pravděpodobností usmívat, i když ti nebudou rozumět ani slovo. Patří to k jejich způsobu komunikace. Jejich úsměv vyjadřuje jednak radost, štěstí, ale i snahu mírnit situaci v diskuzi či omluvu za to, že nerozumějí. Vietnamci dále nejsou zvyklí dívat se přímo do očí. Mohou tak nastat situace, kdy se každý pochopíte zcela jinak, aniž byste si cokoli řekli slovy.

Darujte čas

Může nastat situace, kdy i přes tvé snahy nebude nový spolužák jevit příliš zájmu. O situaci si promluv s učitelem či vychovatelem. Pro děti cizinců přechod do nového prostředí není jednoduchý. Dopřejte jim tedy čas. Pokus se nad ním nelámat hůl. Třeba se v něm skrývá tvůj budoucí nejlepší kamarád.