Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Výběr školního výběru

    vydáno  •  Škola
    Když jsem byla malá, hrávala jsem si s kamarádkou a bratrem na různá povolání. Ale tenkrát jsem neměla ponětí co to vlastně je.

    Ilustrační fotografie, © Profimedia.cz

    Když jsem byla malá holka nejdříve jsem chtěla být doktorkou pak maminkou, kuchařkou a pořád se to střídalo, ale neměla jsem ponětí co to je.

    Když jsem byla starší, tak jsem věděla, co je to povolání. Pracovat v práci a tak jsem se o to zajímala a vybírala. Nastoupila jsem na druhý stupeň základní školy a tam už nás připravovali na střední školu. Ptali se nás, kam půjdeme. Ale já mám zdravotní problémy, tak to se mnou nebylo lehké se rozhodnout, ale měla jsem typy: cukrářka, kuchařka, něco jako starání se o děti, ke koním. Vše se měnilo a rozhodovalo se.

    V osmé třídě už po nás chtěli vědět, kam tedy půjdeme. V deváté třídě se posílali přihlášky a mě se vybrala škola ze zdravotních důvodu knihař. Ale tam jsem byla sotva týden a chtěla jsem pryč. Pověděla jsem to mamce a ona mi pomohla zařídit školu jinde. Do školy sice dojíždím autobusem, také musím hodně brzy vstávat. Vstávám už kolem páté hodiny ráno, když mám školu ale jsem tak celkem spokojená. Učím se na pečovatelku.

    První rok celkem zábavný, praxi jsem měla ve škole. Učili jsme se prát prádlo, uklízet, vařit. Jednou týdně jsme měli šití. První rok utekl rychle a v druhém ročníku jsme byli poslaný do domova seniorů a tak všelijak. Já s kamarádem máme praxi v domově seniorů, máme to oba blízko bydliště, takže nemusím dojíždět. Můj kamarád ano, má to půl hodinky.

    Ze začátku jsem myslela, že to asi vzdám. Sestry co tam pracovaly byly na mě tak trochu drsný a rychlý. Nějak se mi tam nechtělo chodit. Ale to se změnilo. Tedy jen maličko. Se sestrami si povídáme a s některými klienty o které se tam staráme si i dobře popovídáme. A jsou super. Když mám praxi a ráno je navštívím, tak jsou rádi že mě vidí. Vrchní sestra byla také rázná, ale začala nás chválit u naší třídní učitelky, to mě a kamaráda potěšilo. Také jsme měli na starost odpoledne klientku, aby jsme s ní chodili ven. Je to velká zodpovědnost, ale zvládli jsme to a druhý ročník končil.

    Také jsme od klientů dostávali menší drobnosti (čokoládu, bonbony, sušenky, ovoce). Starší lidé se nenechají jen tak odbýt. Myslela jsem, že starší lidé jsou jenom protivní a zlí ale ono to není pravda. Dokážou si hezky popovídat i se na nás usmát a to je hezké. Teď v září půjdu do třetího ročníku a bude konec, protože budu dělat závěrečné zkoušky a jestli v tom budu pokračovat nevím, ale mám velkou zkušenost starat se o seniory.

    Autorka:

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 13. září 2015 ve 12:21.
    Rock_Lee13 v něm napsal:

    Budoucnost tvého povolání

    Napsala si pěkný článek. Povolání, které získáš po absolvování své školy z tebe sice neučiní zámožného člověka, ale je velmi důležité, je po něm vysoká poptávka a jsem přesvědčen, že v budoucnu se po něm poptávka bude ještě více zvyšovat kvůli poklesu nárustu počtu obyvatel.