Alíkovina

Vybíjená: Zábava nebo otrava?

vydáno  •  Sport
Vždy sem vybíjenou nesnášela. Netěšila jsem se na to, doufala jsem, že se to nějak zkomplikuje. Někdy mě vybili mezi prvními, ale jindy jsem zůstala poslední a vůbec, ale vůbec mi nešlo přehodit hřiště. Nebo to dopadlo do boku a hned mě vybili. A pak my říkali: „Proč jsi to nechytla? Proč ses nenechala vybít první. Vyhráli bychom.“

OLYMPIJSKÝ VÍCEBOJ. Projekt pro základní školy nabízí motivaci ke sportu v podobě sportování s olympioniky i možnosti zjistit, pro jaký sport mají děti předpoklady., © Český olympijský výbor/Ubald Rutar

Když nás půlka třídy onemocněla, spojili nás s další třídou. Hned jak jsme přišli do tělocvičny, začali jsme hrát. Nás bylo jen deset. Z jejich třídy tam bylo přes dvacet dětí. Do půl hodiny byl na hřišti náš kapitán, přičemž naše družstvo vybilo tak tři protihráče. Ale museli jsme se všichni snažit.

Nakonec to bylo náš kapitán proti jejich. Už jsme řvali, že to nejde, že je to nesmysl, že jich je víc. Ale po dvou hodinách jsme vyhráli my!

Bylo to super. Od té doby mám vybíjenou mnohem raději. Ale nedá se říct, že bych ji zrovna milovala. Jen mi nevadí tak, jako předtím.

Hrajeme více druhů vybíjené. Normální, kdy proti sobě hrají dvě družstva a vybíjet se může po třech přehozech.

Druhým je záchranka, ve které hraje každý jen za sebe.  Když vás někdo vybije, jste vysvobozeni, až když někdo vybije zase jeho. 

Oblíbená je i běhací vybíjená. Rozdělte se do dvou týmů. Jeden se rozestaví po hřišti a ten druhý má míč. Někam ho odhodí a vy ho musíte vzít a přeběhnout tělocvičnu tam a zpátky. Pak se ho snažíte vybít. 

Autorka:

Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!