Život Rosalind Franklin
Rosalind se narodila v létě roku 1920 v Londýně do bohaté a vlivné rodiny. Odmalička bylo všem jasné, že je výjimečně bystrá. Její obrovská touha po poznání ji zavedla na prestižní dívčí školu, kde vynikala ve sportu, cizích jazycích a především ve vědě. Její vášeň pro objevování byla tak silná, že se rozhodla pokračovat ve studiu na slavné univerzitě v Cambridgi, kde se ponořila do tajů fyziky a chemie.
Když vypukla druhá světová válka, Rosalind chtěla pomoci své zemi, a proto se zapojila do důležitého výzkumu. Začala velmi podrobně zkoumat obyčejné uhlí. Zjišťovala, jak přesně je uhlí pórovité a jak dokáže propouštět nebo zachycovat různé plyny. Možná to zní obyčejně, ale její úžasné objevy byly tehdy nesmírně důležité pro výrobu mnohem lepších a bezpečnějších plynových masek, které chránily vojáky i obyčejné lidi. Za tento náročný výzkum také získala svůj doktorský titul.
Po skončení války se Rosalind vydala za další prací do Paříže. Právě tam se naučila něco naprosto fascinujícího – metodu zvanou rentgenová krystalografie. Představte si to jako supervýkonný fotoaparát, který pomocí neviditelných paprsků dokáže vyfotit atomy a molekuly, které jsou tak malinké, že je žádným běžným mikroskopem na světě neuvidíte. Rosalind se v této velmi složité a jemné práci stala naprostou mistryní a období v Paříži patřilo k jejím nejšťastnějším.
Fotografie 51
Díky svému obrovskému talentu dostala v roce 1951 pozvánku zpět do Londýna na King’s College. Její nový úkol zněl jasně: zaměřit svůj „superfotoaparát“ na záhadnou molekulu DNA a zjistit její tvar. Práce v laboratoři ale vůbec nebyla jednoduchá. Její kolega Maurice Wilkins se k ní choval spíše jako k asistentce, přestože Rosalind byla najata jako samostatná vědkyně.
Prostředí nebylo k ženám ve vědě příliš přátelské, ale Rosalind se nenechala odradit. Spolu se svým studentem Raymondem Goslingem strávila dlouhé měsíce pečlivým přípravováním vzorků. V květnu roku 1952 se jí podařilo pořídit snímek, který vešel do dějin zkrátka jako „Fotografie 51". Tento dokonalý rentgenový obrázek se musel pořizovat neuvěřitelných sto hodin v kuse a naprosto jasně ukazoval, že DNA má tvar dlouhého zakrouceného žebříku, kterému odborně říkáme dvojitá šroubovice.
Fotografie 51 - DNA, © King’s College London
Krádež objevu
Její kolega Wilkins tajně vzal Fotografii 51 a bez jejího dovolení nebo vědomí ji ukázal konkurenčnímu vědci Jamesi Watsonovi. Když Watson tento čistý snímek uviděl, okamžitě mu došlo, jak je DNA doopravdy postavená. Společně s Francisem Crickem bleskově použili Rosalindiny fotky a její velmi přesné matematické výpočty k tomu, aby sestavili a zveřejnili slavný model DNA. Svět oslavoval je, zatímco na zásadní práci Rosalind se tehdy skoro zapomnělo. Rosalind z tohoto nepřátelského prostředí odešla na jinou londýnskou školu, na Birkbeck College.
Tam nenechala svůj talent zahálet a pustila se do dalšího průkopnického výzkumu. Začala zkoumat viry, jako je například virus dětské obrny, a její práce byla tak brilantní, že si jí hluboce vážili vědci po celém světě. Konkrétně se zaměřila na takzvaný virus tabákové mozaiky, který napadá rostliny a způsobuje, že jim flekatí a usychají listy. Znovu použila svůj oblíbený „superfotoaparát“, tedy složitou rentgenovou krystalografii, a pořídila naprosto detailní snímky tohoto viru.
Do té doby si vědci mysleli, že je to jen taková obyčejná pevná hrudka. Rosalind ale jako první na světě přišla na to, že tento virus vypadá jako dutá trubička. Navíc naprosto přesně zjistila, že genetická informace viru je chytře zamotaná přímo do bílkovinových stěn této trubičky, nikoliv schovaná uvnitř prázdného prostoru. Byl to obrovský průlom v tom, jak tehdejší svět chápal stavbu nemocí a virů obecně.
Poslední roky života
Bohužel, život této mimořádné vědkyně skončil velmi nespravedlivě a brzy. V roce 1956 jí lékaři sdělili velmi smutnou a těžkou zprávu – zjistili, že trpí vážným nádorovým onemocněním. Přestože musela podstoupit několik náročných operací a vyčerpávající léčbu, Rosalind se své milované vědy ani na okamžik nevzdala. Ve věku pouhých 37 let podlehla vážné nemoci.
O pouhé čtyři roky později, v roce 1962, dostali Watson, Crick a Wilkins za objev struktury DNA tu nejkrásnější odměnu – Nobelovu cenu. Pravidla této ceny bohužel přísně zakazují udělovat ocenění lidem, kteří už nežijí. Rosalind se tak tohoto nejvyššího uznání nikdy nedočkala. Rosalind Franklinová nám všem svým životem předala krásný vzkaz: ukázala nám, že i když se k nám svět občas zachová nefér a do cesty se nám postaví obrovské překážky, nikdy se nesmíme vzdát toho, co nás baví a co má opravdový smysl.
