Alíkovina

Výjimeční, talentovaní. I takhle se to dá říct

vydáno  •  Čtenáři píší Alíkoviny
Stalo se vám někdy, že jste v sobě našli talent a učitelé ze školy ho dále rozvíjeli? Nebo se vám i někdy mohlo stát, že jste se cítili odlišní?

Možná jsem jediná, možná se tu najde jediná skupinka lidi, která to cítí stejně a nebo je nás tolik, že bychom mohli udělat protest proti ostatním?! Ne, teď vážně. Protest proti ostatním opravdu nechystám, chci jen zjistit, jak se vlastně dělí žáci na základních školách. 

Určitě by se někdo mohl zdržet v partě holek, které nevynesou odpadky bez make-upu, oblečení musí mít jen značkové. (Jinak si budou připadat trapně.)

Já takové lidi nepodporuji. Není krásná přirozenost? Zdá se mi, že ta už se úplně vytratila. Lidé se malují a myslí si, že udělají ze sebe někoho jiného. Kdo ví, třeba váš emo kamarád je ve skutečnosti barevný, zábavný a usměvavý člověk.

Tito lidé mají podle mne nějaký problém. Musíme se malovat, abychom zaujali? Proč?  Značkové oblečení? Sama za sebe můžu říct, že triko s nápisem „adidas“ je sice pěkné, ale to je snad vše. Oblečení jako každé jiné. Já spíše podporuji trika se stylovými nápisy nebo trendy potiskem (SinSay, apod.) 

Další skupinka, šprti?! Ne, nemělo by se jim říkat šprti, i když já mezi ně nepatřím, určitě by měli být bráni trochu vážně. Vlastně takoví „šprti“ jsou jedničkáři a něčeho dosáhnou. Proč urážet ty, kteří narozdíl od nás na něco mají?

A pak jsem tu já. Holka, která se nemaluje, vlasy nosí v culíku (chápej, málokdy rozpuštěné) a ráda sportuje. Vlastně bych ráda našla někoho jako jsem já. Všechny holky už myslí na kluky a na všechny ty vykousnutí apod. Ale k čemu? Není na to dost času?

Já bych radši nejdřív rozvíjela dovednosti a poté si našla kluka. Taky protože mi to připadá pořád stále nechutné. Všichni kouří, pijou (v naší třídě) a já ne. Připadá mi to trapné. Ale to asi většině lidem. Mně jde spíš o to, že jsem vážně blázen do sportu.

Ve škole je celoroční akce „Sportovec/Sportovkyně roku“. Jelikož jsem se umístila na 2. místě (z 8.,9, ročníků, takže celkem úspěch), tak chci i letos, jenže nikoho jiného to nezajímá.

Jedna holka z naší třídy teď taky začala se sportem a já mám prostě strach, že bude lepší než já. Jsem zvyklá, že jsem nejlepší (na sport) ze třídy já. A najednou jezdí na závody i ona ? Ano, jsem žárlící, ale chápejte mě, taky mám z toho stres. 7 let se tomu věnuji a najednou tohle.

Má to někdo podobně? Že do koníčku, který dělá poměrně dlouho, se mu připlete někdo dobrý a vrhá na něj stín?

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (3)

Příspěvek z 18. května 2015 v 16:26.
kočilka v něm napsala:

Soupeřka?

Dělám taekwondo (bojový sport). Závodím v technických sestavách.
Podle technických stupňů a věku se dělíme do kategorií , které se značí písmeny A ( vlastně "mistři"), B (pokročilí), C (mírně pokročilí) a D( začátečníci) (Ale je to tady  trochu zjednodušené 21). - např. Junioři muži C, Kadeti ženy B. Já jsem právě ta kadetka B.
A protože je kadetka A (vlastně mistryně) sama, přiřazují ji k nám, kadetkám B. A jelikož byla 3. na Mistrovství Evropy, je téměř nemožné ji porazit. A navíc je v naší kategorii dost silná konkurence...Takže ano, mám to tak 21

Příspěvek z 9. května 2015 ve 23:57.
kikionka1 v něm napsala:

šprt či nikoliv?

Taky jsem to tak vždycky měla a mám.... i když také ne ve sportu21 Já celý život vlastně balancuji mezi tzv. šprty a rebely. Jsem holka, co ráda vymýšlí kraviny a průsery, ale má celkem ráda školu a některé předměty. Za šprta považuji lidi, co touží jen po samých a jsou namyšlení, pohrdají s těmi, co nemají vždy jen jedničky, vlastně ani nemají přímo zájem o probíranou látku, ale pouze o dobrý prospěch apod. a taková já rozhodně nejsem a ani být nechci, protože to, že mě baví škola ale neznamená, že potřebuji mít samé16

Příspěvek z 8. května 2015 v 10:23.
Janulinka204 v něm napsala:

to znám...

I já tohle zažívám... ikdyž ne ve sportu...27