1. místo patří uživatelce Micinka2 za báseň nazvanou Pyšný kůň:

Byl jeden kůň, měl velký pysk,
chtěl jenom vyhrávat a mít z toho zisk,
pýřil se, čepýřil, pýchou se nadýmal,
každému se jenom posmíval.

Jednou však klopýtl, zranil si kopyto,
říkat mu začali ty jedno jelito,
smát se mu rozhodli slepýš i netopýr,
namísto ovsa dostával teď pýr.

Zpytuje pozdě pyšný kůň svědomí,
namísto třpytivých vavřínů pytle jen nosit smí,
pyl se mu do nozder dere, pyká za svoje činy,
a pokorně čeká, až odpustí mu jeho viny.

— — —

2. místo patří uživatelce feneček:

Pyšný páv se čepýří,
zavřeli ho za mříží.
Dřív se zlatě třpytila,
teď však pýrem zarostla.

Včely venku nosí pyl,
v noci prolét’ netopýr,
kolem slepýš se plazí,
zvuk kopyt zní z mlází.

Páv by tak rád uletěl.
žít svobodně by si chtěl.
Co provedl, zpytuje.
Za co pyká, proč tu je?

Blíží se tam jeden chlap
klopýtá a málem spad’,
orvaný, má tlustý pysk,
věřit mu, to by byl risk.
Velký pytel si nese,
páv se strachy až třese.

Teď se pýří, ještě že
má tu ochranné mříže.

— — —

3. místo patří uživateli televepřové:

Osel cestou klopýtá,
pletou se mu kopyta.
Pomalu si spásá pýr.
Z hradu vylét’ netopýr.
Kdo to vede oslíka?
Zloděj s pytlem uniká!
Nevšiml si slepýše,
nese poklad do skrýše.
Poklad zlatě třpytí se,
zloděj pyšně tváří se.
Slepýš se nezdržoval,
pyl se na něj nachytal.
Chvátal hned na stanici,
tam, kde sídlí strážníci.
Velkým divem promluvil,
zloděje jim vyzradil.
Už ho zatkli četníci
a vedou ho ulicí.
Obličej se mu pýří,
jak krocan se čepýří,
špulí pysk a mračí se,
převelice stydí se.
V cele bude zpytovat,
pykat, makat, litovat.

— — —

Dalším dvěma autorkám a jednomu autorovi, kteří do soutěže www.alik.cz/s/vyversovana-slova poslali vlastní výtvor na téma vyjmenovaných slov po P, děkuji za účast. Zítra si dáme S.