Určitě se nedá říct, že by to pro nás byla nějaká novinka, to opravdu ne, párkrát už jsme tam byly, ale už to bylo nějakou dobu, takže jsme se rozhodly, že tam vyrazíme znovu.

Byla zrovna třetí březnová neděle tohoto roku. Ráno jsme skočily do auta a vyrazily na cestu. Jelo se celkem v pohodě a asi po hodince jízdy jsme dorazily do Liberce.

Navigace nám ukázala cestu až k hlavnímu vchodu za zvířátky. Hned na druhé straně bylo parkoviště, kde jsme chtěly zaparkovat, jenže bylo plné, takže jsme se kousek vrátily a nechaly auto na takovém malinkatém „parkovišti“ na kraji lesíka. Odtamtud stačilo pár minutek chůze do kopečka a byly jsme zase u hlavního vchodu.

Nejprve jsme si musely koupit lístky. U pokladen byla hrozná fronta, která se táhla až kdovíkam ven, ale já jsem si všimla, že kousek od vchodu je jakýsi automat na vstupenky, který vypadá jako bankomat, a tam bylo lidí jen minimum, takže jsme šly tam. Během pár minutek už jsem žmoulala v ruce vstupenky a mohly jsme jít dovnitř.

Hned u vchodu byla první zvířátka – zebry. Bylo jich tam několik, ale mně se nejvíce líbily 2, které byly na kraji, protože stály tak, že měly hlavy přímo u sebe, asi se měly rády a chtěly dělat tuli tuli. Jako my tenkrát na Alíkovském srazu v Ostravě.

Vedle zeber byl hned další výběh, ve kterém byli velbloudi společně s poníky. Tam jsme se smály nejvíc tomu, jak jeden z nich ležel úplně na zemi, i nohy měl pod sebou, ale trčel z něj hrb. Ano, to je asi logické, když je to velbloud, ale prostě to vypadalo legračně, podívejte se sami.

Hned vedle pak byly nyaly, což je druh antilop, ale ty nějak moc vidět nebyly, protože byly až na druhé straně výběhu.

O kousek dál už byla zvířátka vidět daleko lépe, byli to tapíři. Stáli si hned u domečku a spokojeně baštili.

A teď by to zase chtělo něco většího... To souhlasí, další byli na řadě sloníci. Ti už byli zřejmě najedení do sytosti, protože měli spoustu energie na zábavu, třeba na takové hraní si s mičudou...

U větších zvířátek jsme zůstaly, byli tam takini. Trošku mi připomínali něco mezi kozami a ovcemi, ale oproti těmto domácím zvířátkům byli hoooodně přerostlí. A pěkní lenoši, všichni se tam celou dobu váleli. A bylo tam také pár mláďátek, která můžete vidět i tady na obrázku.

Naproti nim byli ještě větší velikáni – žirafy. Kromě žiraf v tom výběhu byly ještě další zebry, včetně jednoho miminka. Bylo ještě hodně malinké, ani nebylo normálně černo-bílé, ale místy spíš takové hnědé, podobně jako žirafy. Ségru u toho dokonce napadlo, jestli to opravdu není zebra křížená s žirafou, když už jsou spolu ve výběhu, ale to by to asi vypadalo ještě trošku jinak.

Další byli na řadě koně Převalského a sobi. Těm byli nějací návštěvníci totálně ukradení, protože zrovna měli jinou zábavu, hlavně jídlo. A pár sobů, kteří už byli zřejmě hezky najedení, si v klidu dávalo šlofíka.

Kromě koní Převalského byli ve vedlejším výběhu ještě appaloosy, shetlandští poníci a lamy. Bylo skoro poledne, takže většina z nich zase jedla.

Pomalu jsme se proto vydaly směrem do spodní části zahrady, kde to mám úplně nejraději. Cestou jsme viděly nejprve kozy, jedna z nich se na mě hezky koukala, takže jsem si ji rychle vyfotila a utíkala jsem dál.

Pak tam byl mravenečník. To je takové to podivné zvíře s dlouhatánským nosem a ocasem. Nejdříve se pořád schovával vzadu, ale pak se nám přeci jen přišel ukázat.

Naproti jeho výběhu mě zaujaly dva takové malinké domečky. Jeden z nich se jmenoval Hmyzovník a druhý Hotel pro broučky. Zřejmě v zoo mysleli před zimou i na volně žijící zvířátka, tak jim udělali skrýše.

Od domečků zase zpátky ke zvířátkům... Hned z dalšího výběhu na mě koukala taková veliká rohatá „ovce“, byl to urial. O kousek dál, přímo u kraje výběhu, spokojeně spala samička. Byla hrozně blízko, takže jsme si ji tam i hladily, což jí zřejmě vůbec nevadilo. Ostatně to musela čekat, když si lehala na tak blbé místo.

Konečně jsme došly až dolů, kde je kontaktní zoo, bohužel byla zavřená, ale pár malých koziček v ní přeci jen bylo, takže jsme si je mohly pohladit alespoň přes ohradu.

Na druhé straně byla spousta klecí s ptáky, akorát většina z nich byla až kdesi úplně nahoře, takže se moc fotit nedali, ale podařilo se mi vyfotit alespoň orlosupa.

A teď už konečně přichází na řadu nejznámější zvířata z liberecké zoo – bílí tygři. Vůbec s námi pacholci nechtěli mluvit. Jeden z nich byl skoro celý schovaný v rohu za mříží a vůbec nevylezl a druhý spal. Ale byli opravdu nádherní.

Vedle nich byli sousedé tygrů, tedy lvi. Ti už se ukazovali trošku více, byli na takové plošince uprostřed výběhu a všechny nás sledovali.

Naproti šelmám byl pavilon tropů. Tam byly různé většinou malé potvůrky – ještěrky, želvy, žabky a tak (prostě takové ty, jak je občas sranda je v tom teráriu vůbec najít :-D), ale pak samozřejmě i něco většího – třeba hadi nebo krokodýl. Skoro až u východu z tropů byl ještě jeden zajímavý pták, byl to zoborožec, ten se vůbec nebál, ba naopak, dělal nám tam i „módní přehlídku“.

Pak jsme konečně zase vylezly ven na sluníčko, v bufetu jsme se najedly a pak už hurá za mými oblíbenými opičkami. Mám je ráda hlavně kvůli tomu, že mě baví sledovat to, jak pořád někde skáčou, lezou a tak podobně.

U opiček byli ještě lachtani, u těch jsme si chvilku počkali na krmení, protože to je také zábava. Pozorovat, jak ti lachtani chytají na krk obruče, jezdí po skluzavce, dělají stojky a pak za odměnu chytají a baští rybky.

Za nimi byli plameňáci, někteří z nich byli růžoví, ale pár jich bylo i do červena, takže to hezky svítilo barvami. Akorát jim asi byla nějaká zima, protože byli všichni úplně zalezlí, ale mohly jsme je sledovat alespoň přes sklo.

To už bylo z dolní části areálu všechno, normálně tam mají ještě surikaty, ale ty měly zrovna mateřské povinnosti, takže vidět nebyly.

Cestou nahoru jsme šly z druhé strany kolem výběhu nyal, odtamtud byly vidět opravdu mnohem lépe než ze začátku...

Za nimi byli ještě levharti, jeden byl normálně tmavý a další byl bílý. Ten bílý se mi líbil více, ale jelikož tam jen ležel a odpočíval, tak s ním moc legrace nebylo, ale alespoň jeho tmavší kamarád se po výběhu procházel.

O kousek dál byli rysové. Jeden z nich taky vypadal docela unaveně, takže ležel. Ovšem bylo vidět, že nespí, ale pořád má nastražené uši a dává pozor, co se všude kolem něj děje. Ten druhý už byl čipernější a procházel se po okraji výběhu.

Úplně poslední zvířátka, která jsme viděly, byli vikuni a nanduové. Vikuni vypadaly docela jako lamy a nanduové mi pro změnu připomínali pštrosy. Někteří z nich zrovna baštili, jiní po nás jen tak pokukovali... Možná se báli, že jim něco chceme provést, ale nic takového se samozřejmě nestalo.

Cestou k východu jsme ještě znovu viděly zebry, ale už se netulily, takže na nich nebylo co sledovat, proto jsme vylezly ze zoo a vydaly se na cestu k autu. Pak už zbývalo jen vymotat se do města, na chvilku navštívit nákupní zónu a hurá zpátky domů.

Výlet se mi moc líbil, pokud byste se někdy nudili a nebydlíte zrovna na druhém konci republiky, tak tam určitě vyrazte taky, rozhodně to stojí za to.

Tady můžete vidět lachtany, jak plavou pod vodou:

Takhle nějak to vypadá, když lachtan chytá na krk kroužky:

A tady už si chytají rybičky:

Tady můžete vidět opičky, skáčou, skáčou... a nakonec se všechny schovají do domečku:

A ještě jedny opičky (ty s těmi červenými zadky):