V sobotu ráno jsem se vzbudila nejdřív asi v sedm a říkala jsem si: „Ach jo, zase do školy...“, načež mi došlo, že je víkend a asi za dvě hodiny jsem byla mámou probuzena, abych vstala a jdeme na vlak.
U pokladny, kde jsme si kupovaly lístky, byla mamka mile překvapena – lístky byly levnější, než čekala.

Přestupovaly jsme v Plzni a za chvíli jsme vystupovaly v Mariánských Lázních. Celkem to z našeho města trvalo dvě hodiny. Nádraží bylo hezké, ale od lázeňské části města dál, takže jsme se svezly autobusem. Vystoupily jsme na zastávce u informačního střediska, potřebovaly jsme mapu. Ve středisku nám „velmi milá“ paní řekla, že všechny prameny, až na jeden v kolonádě, jsou zavřené... (nakonec byly otevřené čtyři).

No, prameny bychom ochutnaly rády, ale což... Hlavní bylo projít se městem. Nejdřív jsme se šly projít do lesíka u města. Viděly jsme takovou sochu a „penzion“. Ale strašně malý . Napadlo nás, kolik tam je asi pokojů... Dva? :D Zpátky k lesu: Tam to bylo s orientací horší, sice jsme se vyloženě neztratily, ale přišlo nám, že mapka moc nesouhlasí. Viděly jsme oranžový (železitý) potok a z lesa jsme se nějak vymotaly a zamířily na procházku městem směrem ke kolonádě, kde měly být funkční prameny. Tam nakonec byly tři, my jsme myslely, že jeden, no tím líp. Tedy konkrétně: Karolínin, Rudolfův a Křížový.

První jsem ochutnala Karolínin pramen. Nebyl špatný, taková ta normální železitá chuť lázeňských pramenů. To samé i Rudolfův. Ale Křížový... Fujtajbl! No, ačkoli u něj bylo psáno, že ho vyváželi i do nemocnic třeba v Petrohradě, upřímně mi je líto všech pacientů, kteří ho museli pít. Ale léčivý byl určitě hodně.

Nabraly jsme si plnou petku Karolínina pramene a vydaly se dál na cestu. Koupila jsem si oplatky, na které jsem se těšila už z vlaku :D. Další náš cíl byla sjezdovka. Nechtěly jsme sice lyžovat, ale podívat se tam. Různě ve městě byl na některých místech drobný sněhový poprašek, ale sjezdovka byla zasněžená úplně. Já jsem tam blbla a klouzala se po sněhu, když ho konečně vidím.
Jo a taky jsem ochutnala rampouch, který byl velmi překvapivě studený.

Rampouch - ochutnávka ( překvapivě studí :D), © číča800

Tak jsme se vrátily do města, procházely si ho a musím říct, že je nádherné. Na chvilku jsme se zastavily i u takového rybníčku s kachnami, kterým jsem rozdrobila kousek mého toustu.

Krmíme kachny v Mariánkách, © číča800

Město jsme měly jakžtakž prochozené, ale čas do odjezdu vlaku jsme ještě měly, tak jsme se k nádraží rozhodly vydat pěšky přes takový parčík, kde byl ještě Ferdinandův pramen. Petlahev jsme měly plnou Karolínina pramene, takže jsem si Ferdinandův pramen musela nabírat do rukou. :D

Ferdinandův pramen - ochutnávks, © číča800

Došly jsme k nádraží... nebo spíš malému posprejovanému nádražíčku, které vůbec nevypadalo jako to, kam jsme přijely. Hlavní nádraží bylo totiž o kus dál. :D
Vrátily jsme se úplně stejně jako předtím, zase s přestupem v Plzni. Odtamtud jsme jely Pendolinem, tím jsem se chtěla svézt už delší dobu.

A to by bylo z našeho výletu všechno. Mariánské Lázně jsou opravdu hezké město, jeďte se podívat! Pokud chcete ale ochutnat úplně všechny prameny, počkejte si na léto!

Pár informací o Mariánských Lázních
Patří do tzv. Lázeňského trojúhelníku. V širším okolí lázní vyvěrá přes 100 pramenů! Hlavní jsou: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní, Ambrožův a Ferdinandův. Některé jsme tedy ochutnaly. Název Mariánské Lázně (Marienbad) získaly podle první lázeňské budovy postavené u Mariina pramene. Kousek odtamtud je park Boheminium, kde jsou miniatury různých významných budov, tam jsme sice nebyly ale je asi jen kilometr od města.