Jednoho dne jsem si tak projížděla Alíka a jen tak ze zvědavosti se koukla do soutěží. Najednou vidím soutěž o vstupenky do Muzea fantastických iluzí. Říkám si: „Šance asi není moc velká, ale zkusit to můžu, i když absolutně netuším, co bych s tou vstupenkou dělala, když do Prahy se mnou nikdo z rodičů určitě nepojede.“ Zodpověděla jsem tedy pár otázek a klikla na „odeslat“.
O pár dní později jsem se zase podívala do soutěží, i když jsem na tu mou účast v této soutěži naprosto zapomněla. Když tu vidím: „Výsledky soutěže o vstupenky do Muzea fantastických iluzí“ a na všechno si vzpomenu. Podívám se tedy na výsledky a najednou vidím mou přezdívku! Chvilku se na to dívám a myslím si, že se asi spletli, ale pak to s nadšením oznamuji mamince, zrovna jsem totiž byla v kuchyni a maminka dělala oběd.
Pak mě ale napadlo, jestli by se mnou nejela moje cestovní kamarádka Majda, a tak jí samozřejmě hned napíšu. Ona souhlasila a řekla, že bychom sebou mohly vzít ještě Pralinku a že se mám zeptat lékařského, jestli by nechtěl jet taky, když bydlí blízko muzea. Zeptala jsem se tedy lékařského a ten s nadšením souhlasil také. A tak jsme se dohodli na datu výletu a těšili se.
V den výletu jsem se s pomocí Majdy dostala do Prahy, kde už na nás na nádraží čekal Lukáš (lékařský). Přivítali jsme se a pak se sešli i s Pralinkou. Po chvíli jsme vyrazili do muzea a cestou jsme si s Lukášem užívali, jak Majda zlobí Pralinku. Když jsme dorazili k muzeu, Majda dala paní vstupenky a já jsem musela vstát z vozíku, protože by byl problém se tam s ním pohybovat. Prohlíželi jsme si různé iluze, ale asi nejlepší byly obrazy s dírou na hlavu.
Copinka připravená na výstřel, © majdula2000
Mňam, Copinka!, © majdula2000
Vlezla jsem i třeba do gorilí tlamy, což můžete vidět na hlavní článkové fotce, nebo dělala Lukášovi odraz v zrcadle. Také jsme si s Lukášem dodali odvahu a vlezli kouzelníkovi do flakónku na lektvary! Naštěstí nás ale pustil a my jsme přežili. Jinak by tento článek asi nevznikl.
Dokonalý odraz v zrcadle :D, © majdula2000
Copinka s lékařským ve flakónku, © majdula2000
Levitovali jsme na stropě, byli na talíři (byli jsme naprosto k sežrání samozřejmě), pomáhali jsme dodržovat pitný režim, levitovali jsme, zmenšovali/zvětšovali jsme se a tak dále.
Copinka na stropě, © majdula2000
Copinka na talíři, © majdula2000
Copinka se právě vylíhla, © majdula2000
Obří Pralinka (a jeho ponožková móda), všichni ostatní jsou trpaslíci, © majdula2000
Bylo to prostě naprosto boží! Ale mě už začínaly bolet nožičky, a tak jsme se rozhodli jít na oběd. Tam jsme si dali hranolky a maso, zmrzlinu a pití. Po obědě jsme šli k Lukášovi domů, kde jsme hráli nějakou deskovou hru o těle a já prohrála. Pak jsme se s Lukášem začali prát o moje chrastítko a naši milovaní správci nás museli usměrňovat. 
Ale já si nezačala! Po asi 2 hodinách jsme už museli jít na nádraží, ale cestou jsme si ještě koupili horkou čokoládu. Pak jsme se tedy rozloučili a jeli domů.
Tímto chci také poděkovat Pralinkovi, Majdě a lékařskému za úžasný den plný zážitků!
