Náš výlet začal na kolínském nádraží, odkud jsme již v 8:44 odjeli vlakem. Po cestě, která trvala něco málo přes hodinu, jsme si dali malou svačinu a před desátou hodinou jsme dojeli do Rataj nad Sázavou. Tam jsme měli 20 minut na přestup, takže jsme se tam ještě porozhlédli a poté nastoupili do vlaku směr Český Šternberk.

Vlak (Čerčany - Ledeč nad Sázavou)

Tento vlak bývá v létě úplně plný, cestují v něm třeba vodáci, kteří se odněkud plaví po řece Sázavě na lodích a pak jedou zpátky vlakem. Někteří už měli i takhle po ránu v krvi pár promile alkoholu, takže sledovat jejich diskuzi s průvodčím byla docela zábava.

Žel. stanice Český Šternberk zastávka

Vystoupili jsme ve stanici Český Šternberk zastávka a odtamtud jsme se vydali směrem k hradu po kraji silnice. Cesta vede po mostě přes řeku Sázavu, který asi není úplně v dobrém stavu, protože když po něm přejížděl kamion, cítili jsme, jak se celý most hýbe ze strany na stranu a podivně nadskakuje. Byl to takový simulátor zemětřesení.

Zatímco babička plánovala, že půjdeme na hrad a pak si dáme oběd v restauraci, děda byl proti a chtěl to udělat obráceně. V restauraci ale otevírali až za půl hodiny, a tak jsme se šli ještě projít k nedalekému jezu. Přišli jsme právě včas, restaurace se otevřela a my se tam nahnali jak hladoví vlci. Po zhlédnutí cen jsme trochu uvažovali, jestli si radši nedáme někde jinde třeba párek v rohlíku, ale hlad a chuť zvítězily, a tak jsem si dal trochu předraženou svíčkovou s ještě předraženější kofolou.

Po obědě jsme vyrazili na hrad. Vede tam docela dost schodů, takže prarodiče měli problém to vůbec vyjít, ale nakonec to zvládli. Podívali jsme se do podhradí, kde většinou bývají nejrůznější přehlídky dravých ptáků, ale tentokrát tam seděl jen holub, který vypadal, jako když už tam sedí několik dní. Babička si tam nabrala pár takových těch knížek zdarma s tipy na výlety v Posázaví v domnění, že si je doma pročte a prohlédne, ale po příjezdu domů zjistila, že jsou napsány v němčině. Tak si může prohlížet aspoň obrázky.

Na prohlídku hradu jsme nešli, už jsme tam byli dříve několikrát, proto jsme se radši vydali k blízké hladomorně, správným názvem k jižní předsunuté baště.

Hladomorna na Č. Šternberku

Cesta po schodech dolů z hradu byla snad ještě horší než cesta nahoru. Odměnou pro nás byl nanuk v tamějším obchůdku. Následně jsme odešli zpátky na zastávku a odjeli v pořádku až na kolínské nádraží.

Děkuji za přečtení mého článku. Doufám, že jsem vám aspoň přiblížil další zajímavé místo v Česku a třeba jsem vám dal i tip na váš příští výlet.