Již popáté vyhlašuje humanitární organizace ADRA výtvarnou soutěž. Letos na téma Škola základ života aneb vzdělání je k němu třeba. Soutěž je určena dětem od šesti do jedenácti let.
Máte za úkol namalovat nebo nakreslit svoji představu o tom, jak vnímáte školní svět, co podle vás škola znamená, jakým může být přínosem do života. Prostě zkuste zobrazit to nejpodstatnější, co vám škola přináší.
Uzávěrka soutěže je 20. dubna 2010. Obrázky posílejte poštou na adresu:
ADRA, Klikatá 1238/90c, Praha 5, Jinonice, 158 00.
Na každý obrázek napište své jméno, třídu, do které chodíte, a adresu školy.
Všechny obrázky posoudí porota sestavená z odborníků i laiků. Nejlepších 50 obrázků bude jako vždy otištěno v katalogu, ve kterém nebudou chybět příběhy na téma škola v rozvojových zemích.
Letos poprvé bude 50 vítězných obrázků vystaveno od 5. května do 11. června v prostorách nové budovy Národního muzea v Praze. Slavnostní zakončení 5. ročníku, na kterém Petr Vacek společně s dětmi pokřtí katalog a předá ceny vítězům, proběhne v sobotu 12. června v Kulturním centru Zahrada v Praze 4. Tam zástupci nakladatelství Fraus odmění jednotlivce i nejlepší školu.
Žádná okna ani dveře. Račte vstoupit do barmské školy
Ve škole v barmské vesnici Wa Boe Kone nemají okna. Nepotřebují je. Jedna stěna v obou třídách školy taky chybí. Nemají tu tedy ani dveře. Do tříd se vstupuje z pavlače. Je odsud krásný výhled k mořské zátoce.
Jinak tu však mají všechno jako v té škole naší. Zelenou tabuli i velké obrázky se základy mluvnice a počtů. Záchod mají za školou a je to jen taková budka s dírou v zemi. Vodovod? Ten tu nemají. Vody je málo. Musí se s ní šetřit. Učebnice a sešity nenosí žáci ve školním batohu na zádech, ale v tašce z látky přes rameno.
Při naší návštěvě školy pan učitel Min Min Zaw na chvíli přerušil vyučování. Podali jsme si ruce s desítiletou No Ti Nejring. První slovo ve jméně – No je označením pro dívku. A toto je devítiletý So Nyri. První slovo ve jméně – So je označením pro chlapce.
Zdá se, jako by ti dva byli umazaní, ale umazaní nejsou. Barmánci si chrání před sluncem obličej i některé další části těla zvláštním práškem, který získávají z kůry stromu tanaka drcením a třením ve vodě na speciální kamenné podložce.
Děti si mazání okrové kaše na obličej užívají. No Ti Nejring si pečlivě namazala tekutým práškem na tváře kolečka. So Nyri natření tváří v tento den patrně odbyl. Největší příděl kaše dostala jen místa kolem uší. Možná, že to nebyl ani on, kdo si nanesl prášek na tvář. Třeba ho ráno "mázla" za nějakou nezbednost přes obličej maminka, když se sama upravovala před zrcátkem.
Škola jako přepych?Na světě jsou místa, kde chodit do školy není samozřejmou záležitostí. Na Haiti chodí do školy jen asi polovina dětí. V Bangladéši je to asi sedmdesát procent dětí. V některých afrických zemích se do školy dostane do školy sotva každé třetí dítě. Co tedy ty děti dělají, když do školy nechodí? Mnoho takových dětí je nuceno pracovat. Chodí na pole, pasou dobytek, prodávají na trhu, obsluhují v restauracích… Prostě pomáhají zajistit rodinný rozpočet. Znamená to tedy, že jde o děti z rodin velmi, velmi chudých. |