Co je to vlastně šlechta?
Jako šlechta se v minulosti označovali bohatí a mocní lidé, kteří pomáhali králi vládnout a patřili do nejvyšší vrstvy společnosti.
Nejjednodušeji se dá říct, že šlechta zná své předky opravdu hluboko do minulosti, klidně i několik století. Zato my jsme většinou rádi, když víme, jak se jmenovala naše prababička a pradědeček. Pokud jsme opravdu zapálení do objevování rodinné historie, zajdeme do archivu. I když tam ale najdeme pár generací, určitě nedojdeme až do středověku.
Například rod Šternberků zná svou rodinnou historii až do roku 1130! Podobně dlouhou minulost mají i další šlechtické rody. Věda, díky které šlechtic takto podrobně zná své předky, se nazývá genealogie.
Kde se šlechta vzala?
Přesný původ české šlechty neznáme. Vznikla někdy mezi 10. a 12. stoletím, ale z té doby máme jen málo písemných zpráv a kronikám ani legendám se nedá úplně věřit. V nejstarších záznamech se ani slovo „šlechta“ nepoužívalo. Mluvilo se o „předních“ nebo „urozených“ mužích, kteří spravovali území (panství), byli to válečníci nebo zastávali důležité funkce.
Za nejstarší šlechtice se považují náčelníci mocných kmenů a nejbližší spolupracovníci knížete, tedy jeho družina. Legendy o tom, že šlechta vznikla z uhlířů, mlynářů nebo kuchtiček, se berou spíše jako pohádky.
Šlechtické tituly
Šlechticem se člověk stal narozením, nebo ho jmenoval panovník. Šlechta existovala jen v monarchiích, kde vládli králové, knížata nebo císaři. U nás byl nejdřív panovníkem kníže, pak král a později císař. Ve středověku se šlechta dělila na nižší – zemany a rytíře, kteří spravovali majetek a bojovali – a vyšší – pány, kteří byli bohatší, měli víc panství a zasahovali do politiky.
Po třicetileté válce se staré dělení změnilo. Usadilo se u nás hodně cizích rodů a vzniklo nové členění: šlechtic a rytíř, baron, hrabě, kníže a výjimečně vévoda. Nejvíc bylo hrabat. Tituly jako vikomt a markýz se u nás nepoužívaly. Princ a princezna nebyly samostatné tituly, ale oslovení dětí panovníků a členů knížecích rodů.
S titulem souvisela pravidla oslovování i sňatků. Mezi manžely neměl být velký rozdíl v postavení a bohatství. Kníže si mohl vzít hraběnku, baronku už hůř a rytířku skoro vůbec. Na dívku bez šlechtického titulu nesměl šlechtic ani pomyslet. Titul tedy ovlivňoval nejen politiku a majetek, ale i celý osobní život.
Co je to erb?
Erb je osobní značka šlechtického rodu, aby bylo hned jasné, kdo je kdo. Tyto značky vznikaly ve 12. století, kdy se začaly tvořit první šlechtické rody. Původ erbovního znamení často vysvětlovala erbovní pověst – příběh o statečnosti nebo boji. Rytíři umisťovali erby na štíty, zbroj a prapory, aby se v bitvě poznali. Nejdůležitější část erbu je štít, na kterém mohou být různé barvy, zvířata, postavy i předměty.
Původní erby byly jednoduché, později se stávaly složitější a dělily se na více polí kvůli novým panstvím a událostem. Erb se skládá z několika částí: štít, přilba, klenot, korunka podle šlechtického titulu, ozdobný plášť, štítonoši a rodové heslo.
Například erb Schwarzenbergů se postupně rozšiřoval – k původním pruhům přibyla hlava Turka, tři hory s pochodní a nakonec věž se snopy za další získaná panství.
Závěr
Teď už víme, jak šlechta vznikla, jaké měla tituly i co jsou to erby. V dalším díle série se dozvíte něco ze středověku a něco o hradech a královnách.
Zdroj
• kniha: Po stopách české šlechty (Jana Jůzlová)
