Alíkovina

Vzpomínka - dětství

vydáno  •  Škola

Když mi bylo jako Vám, tak vše bylo malinko jinak, nežli je dnes. Jak? O tom je tento článek. Berte ho jako malou vzpomínku na dobu, kdy mi bylo jako vám.

prázdniny , © verbum

Asi jsem už opravdu za zenitem, když píši tento článek, ale často mě osobně překvapuje, kolik Vás na chatu je třeba po třiadvacáté hodině. Nebo kolik hodin je dnešní mladý člověk schopen strávit u počítače.

Vždy si vzpomenu na svou maminku. Když jsem přišel ze školy domů, tak první věc, která byla, byly vždy povinnosti. Vše jsem pochopil, když jsem je dvakrát za sebou nesplnil... Nejdříve bylo napomenutí a pak trest. Přiznám se, že jsem to nenáviděl a ve svých myšlenkách breptal, jak je to nespravedlivé atd. Dnes jsem za to vděčný a děkuji své mamce, že byla někdy tvrdá a přísná.
Je pravda, když jsem si dodělal úkoly a povinnosti doma, že jsem mohl jít ven... Venku bylo vždy co dělat a byl jsem šťastný. Vlastně jsem měl spokojené dětství.

Problém vždy nastával večer. Mamka a táta chtěli mít večer volný a mít klid. Večer již v 19 hodin jsme museli být vykoupaní a v 19.30 v posteli a musel být klid. Jistě, že jsme se sestrou vždy chodili: „Já si jdu pro pití, neboť mám děsnou žízeň!“ atd.
Mamka vždy ztratila trpělivost a nadávala, raději jsme dále rodiče nedráždili.

Změna byla o prázdninách a pak na Vánoce... To byla „svoboda“ a mohlo se jít spát, kdy jsme chtěli... Tedy pokud nebyl nějaký průšvih.
V sobotu a v neděli byl den, kdy jsme mohli být vždy po obědě venku. Krásné chvíle pro nás, horší pro rodiče. Proč? Neboť každou chvíli se pod okny našeho domu ozývalo: „mamkoooooo, já mám žízeň.“ Nejhorší bylo, když jsme si doma zapomněli klíče... V klidném spánku rodičů se ozval zvonek. Po otevření dveří a naší odpovědi na příčinu jejich probuzení se ozvala nepublikovaná odpověď mého milého otce... Bohužel k „radosti“ rodičů se tento scénář opakoval velice často.

Mé dětství bylo většinou bez nudy, pokud jsem se nudil, tak jsem to nahlas nikdy neřekl. Jen jednou jsem před mamkou řekl, že se nudím. Vytáhla papír, tužku a napsala 100 příkladů a řekla: „Nudíš se, tak si počítej, až to doděláš, napíšeš si diktát.“ Bylo po nudění a věřte mi, že jsem se už nikdy nenudil.

Krásné chvíle mého dětství byly o velkých prázdninách, kdy jsme celé dva měsíce trávili pod stanem u Berounky. Jezdila tam pravidelně parta, která se znala, jak nás dětí, tak dospělých. Akce „nás dětí“ byly super. Čas blbnutí a her bez televize. Ani nám nechyběla, neboť jsme neměli vůbec čas na ni myslet. Přiznám se, že návrat do normálu školních dní po dvou měsících „svobody“ byl děsný, ale i tak si člověk zvykl.

Proč jsem ale psal tento článek?
Myslím si, že člověk by se měl umět radovat z každého dne, který má. Opravdové přátele nalezneš v reálu, ne na webu. Je pravda, že i zde najdeš človíčka, kterého si oblíbíš, ale když se poznáte ve skutečnosti, je to pak jiné přátelství.
To, že trávíme většinu svého volného času na PC, znamená, že přicházíme o realitu. Není, milí přátelé, na čase s tím něco udělat? Co myslíte vy? Těším se na Vaše komentáře pod článkem nebo v poště.

Vše dobré a hlavně hodně radosti ze života Vám přeje

Verbum (Martin)

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (22)

Příspěvek z 29. prosince 2018 v 7:05.
verbum v něm napsal:

Děkuji vam

Příspěvek z 3. srpna 2018 ve 12:26.
VeverkaČiperka123 v něm napsala:

R^R^R^R^R^

Příspěvek z 27. května 2018 v 17:11.
diko979 v něm napsala:

Super