Někdy koncem roku 2019 a začátkem roku 2020 se v televizi a dalších sdělovacích prostředcích začaly objevovat zmínky o tom, že v Číně se objevuje nějaká dosud neznámá nemoc, která má u některých lidí dost závažný průběh a projevuje se mimo jiné velmi vysokou horečkou, kašlem a problémy s plícemi. Zpočátku to byly jen takové abstraktní zprávy z exotické ciziny. V prvních dvou měsících roku 2020 se však tato nemoc objevila i v Evropě, zejména v severní Itálii. Podle zpráv ze severní Itálie tam kapacita nemocnic nestačila počtu vážně nemocných, pacienti tam museli ležet i na nemocničních chodbách, protože na pokoje se nevešli, a samozřejmě i péče o ně při takovém množství pacientů nemohla být na potřebné úrovni. A objevovaly se i statistiky, kolik lidí v té Itálii na tuto nemoc zemřelo. Mezitím ta nemoc dostala jméno COVID-19, v běžném textu zkráceně covid.

Severní Itálie je docela blízko, takže se čekalo, kdy se tato nemoc objeví i u nás. První případ covidu byl oficiálně potvrzen dne 1. března 2020. Tvrdilo se, že ji přinesli z Itálie lidé, kteří tam byli v Alpách na lyžařské dovolené. V následujících několika dnech a týdnech případů rychle přibývalo. Zpočátku ta nemoc byla vcelku neznámá, nevědělo se, jakým způsobem se šíří, jaký má průběh, jaké může mít dlohodobé následky, nevědělo se nic. V prvních asi dvou týdnech se v rámci ČR objevovaly jen informace o rychle rostoucím počtu případů, postupně i o tom, kolik lidí na covid zemřelo, ale ještě nebyly žádné zprávy o tom, že by se někdo uzdravil. V situaci, kdy existovaly závažné zprávy, ale nic se nevědělo přesně, nebylo divu, že vzrůstaly obavy a na jejich základě vláda přijímala různá opatření.

Některá z těchto opatření měla určitý smysl, zejména v době, kdy se ještě nevědělo přesně, jak a na jakou vzdálenost se nemoc šíří, jaká je její nakažlivost, jak závažný může být její průběh, jaká je šance na uzdravení, a zejména když na tuto nemoc neexistovaly žádné účinné léky. Tak nějak se vypozorovalo, že se covid šíří mimo jiné kapénkovou nákazou a taky dotykem, nejen přímým, ale i přes předměty. Proto jedním z opatření bylo, že vláda nařídila všem lidem nosit roušky proti kapénkové nákaze. Pořádné respirátory nebo lékařské roušky nebyly v dostatečném množství k dispozici, tak se používaly textilní roušky, ale i těch bylo málo, tak si je lidé šili podomácku doma. Takové roušky nemohly ochránit zdravého člověka před nákazou, ale když je nosil nemocný nebo nakažený člověk, tak se tím měl snižovat vliv nákazy od nich směrem k okolí.

Dále bylo omezeno shromažďování lidí, a tam, kde nutně muselo být víc lidí, měli stát nebo sedět tak, aby mezi nimi byla vzdálenost minimálně 2 metry. Tak nějak se vypozorovalo, že to je nějaká vzdálenost, při jejímž dodržování se sníží pravděpodobnost přenosu nákazy. A byl zakázán přechod státních hranic, protože k nám nemoc pravděpodobně přišla z Itálie a byly snahy omezit šíření z jiných zemí (nebo naopak do nich). Také se kladl důraz na mytí a dezinfekci rukou a dezinfekci předmětů, kterých se dotýká víc lidí, například klik, držadel a podobně.

Ještě v první polovině března, když se o covidu téměř nic nevědělo, nebyla jiná možnost než ta opatření vyhlašovat tak nějak odhadem. Ale v druhé polovině března a v dubnu 2020 se postupně vypozorovalo, jaká je nakažlivost této nemoci, na jakou vzdálenost se přenáší, jaká část nakažených lidí má závažný průběh a jaká část naopak lehký, jaké věkové skupiny jsou nejvíc ohroženy a jaké jsou rizikové faktory pro závažnější průběh. Takže v této době už by bylo možno opatření proti covidu zpřesnit, aby byla dostatečně účinná, ale aby zbytečně neomezovala lidi tam, kde to nebylo tak nutné. Ale místo toho se uplatňování některých opatření dostalo až do absurdní podoby.

Například ty roušky. V březnu bylo nařízeno jejich nošení všude mimo domov. Ale v dubnu, když už se vědělo, že nákaza se může šířit na několik metrů, ale ne na několik stovek metrů nebo několik kilometrů, i nadále trvalo nařízení nosit roušky všude. Tedy i například při procházce v lese. A ne že by se na ten zákaz jen v tichosti zapomnělo, ale byl důkladně vymáhán. Existovaly konkrétní případy, kdy ozbrojení policisté v lese naháněli osamělé turisty a kontrolovali je, zda mají nasazené roušky. Přímo z takové kontroly nemám fotku, protože represivní složky nemají rády, když je při šikanování lidí někdo fotí, tak jsem si to nechal ztvárnit od umělé inteligence, ale to nic nemění na tom, že se to opravdu dělo.

Kontrola roušek při procházce v lese v dubnu 2020, © ChatGPT

Ten obrázek je vytvořen umělou inteligencí, ale situace to byla reálná, s tím rozdílem, že ten policista nebyl jeden, ale bylo jich několik a ty turisty při kontrole obklíčili.

Duben 2020 byl poměrně teplý, takže lidé chodili na koupaliště a na pláže. I tam však byla povinnost nosit roušky. A nejen teoretická, i v televizi se objevily reportáže, jak policie na plážích kontroluje, zda koupající se lidi mají roušky. Pak někdy v druhé polovině dubna bylo vydáno nařízení, že při vodních sportech se roušky nosit nemusí, a bylo tam podrobně hygieniky vysvětleno, že vodní sporty s rouškami jsou nebezpečnější než bez roušek. Ale hned týden na to bylo vydáno nařízení, které povinnost používat roušky při vodních sportech opět zavedlo, tentokrát bez jakéhokoli zdůvodnění. Policejní kontrolu roušek na koupališti se mi nepodařilo nafotit, proto jsem si ji nechal zobrazit od umělé inteligence.

Kontrola roušek na koupališti v dubnu 2020 (podle AI), © ChatGPT

To, že se roušky musely nosit všude, znamenalo tuto povinnost i na horách při běžkování. Ale protože policie nemohla být všude, tak to běžkaři většinou ignorovali. Následující obrázek od umělé inteligence ukazuje, jak by to vypadalo, kdyby se ten příkaz skutečně dodržoval.

Běžkaři s rouškami (vytvořeno AI), © ChatGPT

Kromě příkazu nosit roušky byla také vydána opatření směřující k omezení shromažďování, aby se nehromadilo moc lidí najednou. Byly zavřeny restaurace a byly zavřeny obchody, kromě obchodů prodávajících základní potřeby jako například potraviny. Také bylo zakázáno ubytovávat, byly zavřeny hotely a ubytovny, bylo možno ubytovat se při pracovní cestě, ale ne se ubytovat na dovolené. V té době bylo možno chodit na (jednodenní) výlety (samozřejmě s rouškami), ale protože byly restaurace zavřené, tak pokud se člověk na výletě nechtěl živit jen sušenkami, musel si jídlo uvařit sám.

Výlet 29. 4. 2020

Příprava oběda na výletě 29. 4. 2020

Jak jsem již uvedl, v té době byly uzavřené i státní hranice. Takže třeba při běžkování nebo výletě v Krkonoších člověk dorazil ke státní hranici, za tou státní hranicí byla restaurace, dokonce otevřená, ale český turista se mohl jen hladově dívat, ale nesměl si tam dojít pro pár soust jídla.

Polská restaurace Dom Śląski v Krkonoších 1. 5. 2020

Detail zákazové tabule před státní hranicí u restaurace Dom Śląski dne 1. 5. 2020

Opatření k omezení shromažďování vedla k tomu, že v obchodech se základními potřebami, například potravinami, se musely dodržovat rozestupy minimálně 2 metry. Za tím účelem byly na podlaze v místech, kde obvykle stojí fronta před pokladnou, namalovány značky po dvou metrech.

Během několika týdnů po začátku pandemie se zjistilo, že nemoc nejvíc ohrožuje starší lidi. Aby bylo snadnější je před nákazou ochránit, bylo vydáno nařízení, že určité dvě hodiny za den smějí do prodejen potravin pouze starší lidi od 65 let. Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak během asi půl týdne se vymezený čas pro nákupy seniorů asi třikrát změnil.

Dalším opatřením proti shromažďování byl zákaz návštěv bohuslužeb v kostelích. Z některých kostelů se konaly online přenosy bohuslužby, ale přímo v tom kostele směl být akorát farář a možná jeden ministrant, případně někdo, kdo obsluhoval kameru, nikdo další. Toto bylo smutné zejména v době, kdy měly být slavnostní velikonoční bohoslužby. Tento zákaz bylo těžké fotit, takže jsem si jeho podobu nechal vytvořit umělou inteligencí.

Zákaz návštěv bohoslužeb (podle AI), © ChatGPT

Kromě restaurací, obchodů, kostelů a hotelů byly zavřené i školy. Nesmělo se chodit do školy a místo prezenční docházky byla takzvaná distanční výuka. Děti neseděly ve škole, ale doma u počítače, a byly online připojeny na vyučování. A na pracovištích, kde to šlo, se omezilo chození do práce a místo toho tam, kde to šlo, provozovali tzv. „home office“, tedy práci z domova. Což samozřejmě nešlo všude.

V červnu počet případů covidu klesal. Hygienici chtěli, aby se jednotlivá opatření uvolňovala postupně, aby se poznalo, které z nich bude mít jaký vliv, ale vláda nakonec rozhodla, že se všechna opatření zruší téměř současně.

Přes léto tedy prakticky žádná opatření neplatila, mohlo se chodit bez roušek, jezdit na dovolenou (i když jen vnitrostátní), nakupovat, chodit do kostela a podobně.

Na konci prázdnin však případů covidu začalo opět přibývat. Vláda napřed nic nedělala, ale pak opět zavedla povinné nošení roušek, naštěstí hlavně v dopravních prostředcích a interiérech, v lese už se to tolik nekontrolovalo. Ale když někdo nastoupil do veřejné dopravy bez roušky, musel si ji neprodleně nasadit, nebo byl vyloučen z přepravy. A tak se to většinou dodržovalo. Následující obrázky jsou skutečné reálné fotografie.

Průvodčí u vlaku a cestující ve vlaku 19. 9. 2020

Vlak s cestujícími v rouškách 19. 9. 2020

Vlak s cestujícími v rouškách 19. 9. 2020

Během podzimu 2020 se počet nakažených a nemocných výrazně zvyšoval, bylo jich více než na jaře, a vzrůstal i počet těžkých průběhů a úmrtnost. Zřejmě proto vláda nejen obnovila řadu opatření z jara, ale zavedla i nová, v některých případech i naprosto absurdní. Tentokrát už nezakázali úplně chodit do kostela, ale bylo stanoveno, že tam smí chodit jen omezený počet lidí. A byly zakázány některé úkony, které by podle vlády mohly šířit nákazu, například podávání rukou. U vchodu do kostela místo svěcené vody byla lahvička s dezinfekcí. A součástí nařízení byl i zákaz zpěvu při bohoslužbách. Zpěv byl ale zakázán i na základních a středních školách včetně konzervatoří.

S pokračujícím podzimem zákazy pokračovaly. Předtím na jaře byly zavřené prodejny, kde se prodávalo něco jiného než potraviny, ale ve velkých hypermarketech, kde se prodává všechno, bylo otevřeno a lidé tam kromě potravin nakupovali i další věci. To se na podzim zatrhlo, v hypermarketech se směly prodávat potraviny, ale regály s jiným zbožím byly zablokované páskami a nesmělo se z nich nakupovat. Byly zakázány i veřejné bazény a aquaparky. Domnívám se, že právě to, že byl zákaz navštěvovat bazény, vedlo k tomu, že lidé i v zimě ve větší míře než jiné roky navštěvovali venkovní koupaliště.

Koupající se lidi v jezeře Barbora, 22. 12. 2020

Koupající se lidi v jezeře Barbora, 22. 1. 2021

Když se blížily Vánoce, řešilo se, zda budou povoleny vánoční trhy. Nakonec byly povoleny, ale smělo se na ně jen s rouškami.

Vánoční trhy v Ústí nad Labem 8. 12. 2020

Nicméně vánoční trhy netrvaly dlouho. Snad za den nebo dva byly opět zakázány, a provozovatelé stánků, kteří si na ně přivezli stánky, nakoupili zboží a podobně, si to zase mohli zabalit a jet domů. Nepochybně z toho měli velkou radost.

K opatřením proti šíření covidu přibyl i zákaz nočního vycházení, tuším od 21 do 5 hodin nebo tak nějak. Což jsem moc nechápal, právě v noci je podle mě největší šance, že člověk nepotká někoho, s kým by se mohl vzájemně nakazit. Výjimka platila pro venčení psů. Takže někteří lidé, kteří se chtěli večer projít, sháněli, od koho by si mohli půjčit psa. A tentokrát byla opatření vstřícnější vůči věřícím, takže byla i výjimka ze zákazu nočního vycházení za účelem návštěvy půlnoční mše – v noci z 24. na 25. prosince 2020 byl začátek zákazu nočního vycházení posunut až na 2 hodiny v noci.

V zimě 2020/21 byl vydán i zákaz provozu lyžařských vleků, prý aby se tam lidi neshromažďovali, ale podle mě to byla pomsta za to, že to údajně byli lyžaři, kdo k nám na začátku roku přinesl nákazu z italských Alp. Lanovky sice zůstaly v provozu, ale aby je lidé nepoužívali místo vleků, nesměly přepravovat lyže. Běžky přepravovat směly, ale sjezdové lyže ne. Tu zimu to bylo naposled, co jsem se svezl lanovkou na Ještěd, než na podzim téhož roku spadla.

Lanovka na Ještěd 19. 1. 2021

Na běžkách se sice jezdit smělo, ale samozřejmě ve vlaku musely být roušky, a někteří lidi je pro jistotu měli i přímo při běžkování.

Běžkaři u vlaku 23. 1. 2021

Běžkaři 19. 1. 2021

Toto jsou skutečné fotky, na rozdíl od té, kterou mi vygenerovala umělá inteligence do odstavce o jaru 2020. A myslím, že je zřetelně vidět, že to jsou zdravotnické roušky, nikoli šály proti mrazu a vánici.

Zima roku 2021 byla první pořádnější zima za předchozích asi 5 nebo 6 let, provozovatelé lyžařských vleků se 5 let těšili, že až snad konečně jednou napadne sníh, tak si zase trochu pomůžou – a nic, když konečně po 5 letech napadl sníh, tak jim vláda zakázala provoz.

Vlak na horách 23. 1. 2021

Samotný zákaz provozu vleků se těžko fotí, leda bych sem dal kopii textu nějakého vládního nařízení, což by bylo dost nezáživné, tak jsem o ilustrační fotku opět požádal umělou inteligenci.

Zákaz provozu lyžařských vleků v zimě 2021 (dle AI), © ChatGPT

Jak jsem psal o tom zákazu prodeje některého zboží, tak mimo jiné byl zakázán prodej oblečení a obuvi. Pak povolili prodej dětského oblečení a obuvi, ale pro dospělé trval zákaz. Domnívám se, že málokteré dítě si chodí kupovat boty samo. Takže ti rodiče do toho obchodu stejně museli, mohli koupit oblečení pro dítě, ale pro sebe ne. Jak tohle mohlo omezit nákazu covidem, to jsem nepochopil.

V únoru 2021 napadl další sníh a na pár dní se výrazně ochladilo. Poprvé po řadě let klesla teplota i v nížinách a ve městech pod -20 °C. Kdo měl na sobě zimní boty naposled někdy před 8 lety, musel doufat, že dosud fungují, protože i v této situaci vláda trvala na tom, že ani v takovém počasí nejsou zimní boty a zimní oblečení základní potřebou, a jejich prodej byl nadále zakázán. Ale kromě potravin, které se prodávat směly, se po celou dobu směly prodávat květiny. Ty jsou asi, podle tehdejší Babišovy vlády, v době dvacetistupňových mrazů důležitější než zimní boty. Protože takový zákaz se těžko fotí, pověřil jsem jeho zobrazením umělou inteligenci.

Zákaz prodeje zimního oblečení v únoru 2021, © ChatGPT

Později, tuším někdy koncem února, vláda dále přitvrdila a vymyslela, že pro omezení šíření nákazy je zapotřebí ještě více omezit pohyb lidí. Vymyslela a vydala zákaz překročení katastrálních hranic obcí. Při běžné vycházce člověk nesměl překročit katastrální hranici své obce. Když šel na nákup nebo na úřad, mohl i do jiné obce, ale nesměl překročit hranice okresu. Ale když nešel na nákup, ale na procházku, nesměl opustit hranice obce. Bez ohledu na její velikost. Takže obyvatel Prahy směl potkávat přes milión obyvatel Prahy a bylo to v pohodě, ale obyvatel obce o 50 obyvatelích nesměl při procházce navštívit sousední obec s 50 obyvateli, protože by šířil nákazu. Jedině že by šel na nákup, to tam mohl. Ale kdyby překročil o dva metry katastrální hranici někde v lese při procháce bez nákupu, porušil by nařízení. Umělá inteligence to vidí takhle:

Zákaz překročení katastrální hranice začátkem roku 2021 (dle AI), © ChatGPT

V reálu to přesně tak nevypadalo, ale princip to vystihuje.

Toto opatření samozřejmě už postihlo i běžkaře, protože ne v každé obci jsou hory. Ale naštěstí bylo tolik sněhu, že leckde se dalo běžkovat i v nížinách a ve městech.

V březnu 2021 se na chvíli oteplilo, a protože bazény byly pořád zavřené, zůstávala k dispozici jen venkovní koupaliště. Avšak ne v každé obci takové je. Ale i tam, kde je, to nebylo tak jednoduché. Například na jihozápadním okraji města Ústí nad Labem je jezero Milada, jehož část je v katastru města Ústí. Jenže je problém se tam dostat. Na následující mapě je červenou nepřerušovanou čarou znázorněna hranice katastru města Ústí nad Labem.

Jezero Milada a hranice katastru města Ústí nad Labem, © Mapy.cz

Část jezera a jeho pobřeží tedy je v katastru města. Ale když se podíváte pořádně, tak od té cesty, která je vyznačena červeně čárkovaně, nevede žádná cesta k vodě. Aby se člověk dostal k vodě po cestě, musel by projít kousek po katastru Chabařovic nebo Trmic. Ale to se nesmělo, takže bylo nutno jít po trávě a prodírat se mezi křovisky mimo cestu. Pak se člověk k vodě přece jen dostal.

Jezero Milada u Ústí nad Labem, 12. 3. 2021

Po třech týdnech byl ke dni 22. 3. 2021 ten absurdní zákaz překročení katastrálních hranic zrušen, ale zůstal v platnosti zákaz překročení okresních hranic. Na horách i nadále ležel sníh, takže konečně bylo možno si vyrazit na běžky. Ale jen v rámci okresu. Takže například z místa, odkud normálně vede krásná běžkařská cesta na Komáří vížku, která je na fotce vidět těsně nad tím lesem na levé straně, se tam nesmělo a muselo se zůstat ve svém okrese.

Okresní hranice na horách dne 7. 4. 2021

Někdy v té době, nevím už přesně kdy, asi už na podzim, byl vydán taky zákaz nedělního prodeje, údajně proto, aby se lidé nehromadili v obchodech. Výsledkem samozřejmě bylo, že se tím víc lidí hromadilo v prodejnách v sobotu. Logiku tohoto opatření jsem nikdy nepochopil. Také byly zkráceny úřední hodiny na úřadech, čímž došlo k tomu, že se v těchto zkrácených úředních hodinách lidi potkávali s větší pravděpodobností, než kdyby otevírací doma zůstala původní.

V zimě 2020/21 se objevily první vakcíny proti covidu. Jako první na ně měli nárok nejstarší občané, kteří byli nejvíce rizikovou skupinou, během jara se postupně dostávala řada i na mladší. Tyto vakcíny nepředstavovaly absolutní ochranu proti onemocnění, ale aspoň trochu snižovaly riziko nakažení a riziko těžkého průběhu. V létě 2021 počet nakažených a nemocných klesl. V zimě 2021/22 se počet nemocných opět výrazně zvýšil, bylo jich možná i víc než předchozí zimu, ale byla výrazně nižší úmrtnost. Možná to bylo tím očkováním, možná tím, že lidi už po těch dvou letech měli nějaké protilátky i bez očkování. Nicméně opatření ještě nebyl konec. V zimě roku 2022 sice už byly restaurace otevřené, ale směli do nich jen lidé, kteří měli průkaz o očkování. Kdo nebyl očkovaný, neměl do restaurací přístup.

Dne 24. 2. 2022 začala horká fáze války na Ukrajině a o covidu se přestalo mluvit. Nicméně ještě část února a v březnu bylo dost případů, ale postupně ubývaly. Od dubna 2022 podle statistik ministerstva zdravotnictví se nějaké případy vyskytují, ale už to není takový rozsah jako v roce 2020 a 2021, je to jedna z mnoha nemocí, které se u nás běžně vyskytují.

Pandemie covidu v letech 2020–2021 byla poměrně mimořádná záležitost, zejména na začátku se o této nemoci moc nevědělo, takže bylo těžké hledat přiměřená opatření. Ale postupně, jak se zjišťovala další fakta o této nemoci, se ukazovalo, že některá opatření jsou možná potřebná, ale byla tam i spousta opatření, která byla zbytečná, absurdní a kontraproduktivní.

Zdroje:

• Roušky v lese jsou stále povinné. Přes ujišťování politiků to říká opatření ministerstva zdravotnictví
• Otevírací doba pro seniory se měnila už potřetí
• Lyžaři na vleky nesmí, areály v Jeseníkách tak zaplnily sáňkující děti
• Zákaz zpěvu, omezení počtu lidí u stolu i na akcích. Začal platit nouzový stav, co to v praxi znamená?
• Vláda vzpomněla na bohoslužby. Umožní je za deset dní, řekl Babiš
• Do kostela jen s rezervací. Věřící si zvykají na zákaz zpěvu i další omezení spojená s koronavirem
• Nedělní zákaz nic neřeší. Lidé zaplní prodejny v sobotu, míní obchodníci
• Mapa katastrů všech obcí: Zjistěte, kam smíte a kam ne. Stačí zadat své místo
• informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím
• Vláda vyhlásila nouzový stav do 28. března, od pondělí se zpřísní pravidla pro volný pohyb či maloobchod a opět uzavřou školy
• Usnesení vlády České republiky ze dne 18. ledna 2021 č. 53
• Ústavní soud zrušil zákaz maloobchodního prodeje a služeb, vláda ho nezdůvodnila