No, ještě bych dodal to, že se ministři zdravotnictví střídali jako figurky na Orloji a je ten Babišův chaos kompletní.
Mimochodem, výběr opatření vypadal asi nějak takto:

Já na to zpětně vzpomínám celkem v dobrém.

Nemíním nijak zlehčovat útrapy lidí během pandemie, ale upřímně řečeno jsem byl docela spokojený. Zákazy se mě prakticky nijak negativně nedotýkaly. Většina lidí trpěla tím, že musela být zalezlá doma… já byl spokojený, že nemusím ven. Během tohoto období se prošlapaly nové cestičky fungování – zjistilo se, že nejen, že nemusí být zaměstnanci fyzicky v kanceláři (a že děti nemusí být ve škole), ale že nemusím být ani ve stejném městě a možná ani nemusím být brzo ráno vzhůru.

Největšímu riziku nákazy covidem jsem se vystavoval v momentech, kdy jsem se šel nechat očkovat, jinak jsem mezi lidmi nepotřeboval být. Pak jsem ho stejně chytil v květnu 2022…

Svět po covidu najel do původních kolejí a tváří se, že se nic nestalo (a nepřipouští si, že se něco podobného snadno může zopakovat), ale můj život jede úplně jinak než předchozích patnáct let. Mrzí mě, že k takové změně byla nezbytná pandemie.

Nemám rád, když mě někdo omezuje a to jakkoliv. Bylo únavné, když jsem musel pracovně do jiného okresu, neustále předkládat papíry, že tam jedu pracovně. Nesmyslné a kdo chtěl stejně šlo pravidla obejít. Trochu jsem se cítil jak za Komárů, kdy se člověk pokoušel zdrhnout na západ. Peak bylo jak mě naháněli měštáci na cykloztezce protoze bylo po 21. a ja se teprva vracel domu. Fakt ujety...

Já to období měla když sem šla do 1. Třídy

Článek moc hezký! Tak jsem to nesnášela. A to jsem ještě byla dost malá. V rouškách jsem se dost dusila, prostě fuj
5 tlapek určitě, škoda že nejde 6

Skvělej článek, Pralinko! Líbí se mi s jakým vtipem a nadhledem se ti podařilo vystihnout absurdnost těch opatření.

Já osobně tohle období nesla hodně špatně, ještě tak rok a úplně by mi hráblo...

Pěkný informační článek. Dobu covidu si docela pamatuji, hlavně distanční výuku střídanou s prezenční a navštěvování očkovacího centra. Nevěděla jsem ale, že bylo tolik neustále měnících se opatření.

Já osobně si tuto dobu pamatuji, ale jen tak „v mlze“. Pamatuji si hlavně na tu distanční výuku, byla jsem asi v druhé třídě. Pak si taky vzpomínám na ten zákaz překročení okresu, ale už jen trochu. To jsme nějak jezdili za babí a dědou oklikou, aby náhodou jsme nepřekročili okres (ano, byl zákaz se stýkat s jinými lidmi, ale jak vidíte, moc se to neřešilo). Pak ještě vím, že covid jsme údajně měli. To je taky zajímavá historka, protože když nějak končila distanční výuka, tak jsme mohli jít do školy, ale museli jsme mít test že nemáme žádný covid. No, mamka s taťkou byli očkovaní, takže jim údajně „nic nebylo“, ale já s bráchou jsme test měli pozitivní, takže jsme byli dva týdny doma, přestože jsme byli zdraví jako rybičky.
Jinak myslím že některá opatření byla trošku zbytečná, možná kdyby místo nich byla jiná opatření, tak by nakažených mohlo být míň, ale to měla na starosti tehdejší vláda...
Pět tlapek

Naštastie sa z kovidu stala opäť “bežná chrípka“.