Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Vzpomínky bývalých správců Alíka

    vydáno

    Alíkovi už je 20 let. Když se „narodil“, tak nemalá část současných Alíkovců ještě ani nebyla na světě. Za tuto poměrně dlouhou dobu se tady leccos změnilo, vystřídala se zde spousta uživatelů, majitelé a samozřejmě i několik správců! Od nich jsme se snažili získat nějaké vzpomínky na jejich působení na Alíkovi. A jak to dopadlo?

    Správci Alíka v roce 2009, © Pralinka2

    Někteří přestali správcovat už dávno, takže je spousta nyní aktivních uživatelů ani nemůže znát, jiní měli korunku ještě poměrně nedávno. Spousta kontaktů na ně z dřívější doby už nefunguje, takže s částí z nich se vůbec nemůžeme spojit a ani o nich nemáme žádné informace. Jiným možná fungují, ale třeba se s námi zkrátka nechtějí bavit, nic si nepamatují a tak podobně. Nicméně jsou i tací, co mají e-maily, případně telefonní čísla, stále stejné, z hlavy něco vyloví a klidně to i pustí do světa.

    Kým tak začít... no, na tom asi nezáleží, věřím tomu, že vás to nezačne nudit hned tady a dočtete až do konce, byť to asi nebude úplně krátké.

    Crusher

    Tady na Alíkovi nejprve správcoval zhruba rok, konkrétně od podzimu roku 2006 do podzimu 2007. Později se ale ještě ke správcování vrátil, v létě roku 2009. Nějakou dobu správcoval, ale pak se začal vytrácet. Korunku měl nějak do roku 2017. Co jsme se od něj dozvěděli, to už si můžete přečíst sami. ;-)

    O Alíkově existenci jsem se musel dozvědět někdy kolem roku 2004. To byla, milý mladší čtenáři, taková doba, kdy jsem ještě neměl e-mailovou adresu, protože jsme doma ještě měli vytáčené internetové připojení – to jste prostě odpojili pevnou linku (takový ten telefon, který měl skoro každý doma, vedl z něj do zdi drát a někde poblíž se válely Zlaté stránky – tlustý seznam telefonních čísel na recyklovaném papíru) a připojili kabel do modemu, který otravně pištěl během procesu připojování. Takový internet byl neskonale pomalý a drahý, takže ho využíval jen otec pro důležité věci, nikoli já kvůli zábavě. Ale časy se měnily a v našem městečku přibyl poskytovatel Wi-Fi internetu. A když už jsem byl na síti, chtěli jsme s přáteli nějak komunikovat – a tehdy mi spolužák navrhl, abychom se sešli na Alíku. Původně jen na chvíli, než si založím e-mail a ICQ. Ale Alík měl svoji poezii, zůstal jsem, i když se spolužáky a přáteli jsme už dávno byli na jiných kanálech. A nedlouho na to jsem založil účet Crusher.

    Člověk schovaný za touhle přezdívkou často zakládal v klubovně stoly, jejichž názvy se točily kolem problémů. Třeba „Problémy? Pokusím se poradit...“ (Jojo, počet znaků povolených v názvu stolu nebyl veliký.) Proč to dělal? Protože měl čas a neodbytný pocit, že by mohl druhým prospět, kdyby s nimi ztratil pár písmenek na téma čehokoli, co je trápilo. Bylo to fajn – přicházeli za ním zvědavci pohovořit (s některými si podnes rád nostalgicky zavzpomíná na staré časy), zlobivci zlobit (těm rád říkal, že jeho přezdívka znamená „Drtič“ a zvolil ji proto, aby drtil neřesti a šířil ctnosti – i když ve skutečnosti přezdívka vznikla ze samolepky na autíčku na „dálkové“ – drátové – ovládání, kde se psalo „Giant Crusher“) a také utrápení se svěřit. A těm se vždy dostalo přijetí a upřímné snahy pomoci novým náhledem na věc. Dodnes nevím, které problémy byly jen smyšlenou zábavou a které byly skutečné. Četl jsem však mnohá slova díků a úlevy – a ta mne poháněla v mé snaze dál.

    Jednou k mému stolu přisedla slečna, které dlouho trvalo, než se svěřila. Ale nakonec mi prozradila, že byla znásilněna a chce si vzít život. Psali jsme si řadu hodin, než se mi podařilo jí to vymluvit. Tehdy jsme se rozloučili a ona se odmlčela. Na velmi, velmi dlouho. Až jednou, zčistajasna, mi přišel Alíkovskou poštou dopis. Děkovala mi v něm, že jsem s ní tehdy vydržel, a prozradila mi novinu – že její syn se jmenuje Michal. Po mně. Jak jsem již psal – nemám tušení, které příběhy vymyslely znuděné kamarádky či raubíři, aby mě potrápily či potrápili, a kdo za mnou přišel se skutečným trápením – rád ale věřím, že za ta léta, kdy se můj stůl objevoval, během těch stovek hodin strávených u chatu, jsem rozdal alespoň trochu úlevy a radosti.

    Během času si mé maličkosti provozující tuto činnost všiml ten správný člověk – hlavní správce Alíka, Pralinka2. Slovo dalo slovo a já najednou stál před nabídkou stát se jedním ze správců Alíka. Moci Alíkářům pomáhat nejen radou, ale i odstraňováním těch, kteří je ohrožovali – ať už jen ošklivým příkladem (jako ti, jejichž mluva si nezadala se slovníkem rozezleného dlaždiče), nebo přímo (jako třeba ti, kdo loudili kontakty mimo Alíka, abychom my správci již nemohli být svědky toho, jak z mladých slečen lákají odhalené fotografie a osobní schůzky). To víte, že jsem řekl ano!

    A tak jsem správcoval. Řešil neplechy nahlášené uživateli, bděl nad nevhodnými stoly, a radil; naprogramoval jsem pro správce poradní systém, ve kterém jsme archivovali záležitosti týkající se chodu Alíka... a pak jsem si musel dát přestávku, protože jsem moc nestíhal. A za nějaký čas jsem se na nějaký čas zase vrátil. Ale čas mi byl a je čím dál tím dražší. Maturoval jsem, studoval jsem na MatFyzu, u toho jsem poslední rok pracoval na plný úvazek a byl jsem rád, že občas spím. A tak jsem skončil nadobro. A Alíkáře nám potichoučku rozkradly jiné platformy – začal Facebook, pak se vynořil Ask, Instagram, Twitter, Whatsapp, ... a v Klubovně, kde dříve sedávaly i stovky dětí u desítek stolů, se najednou prohání vítr. A i v době, kdy jsou skoro všichni zavření doma, tam není víc než pár desítek Alíkářů – a z nich podstatnou část tvoří „staré páky“. A mě tak už dávno není třeba. Děti získávají své radostné i bolestné zkušenosti jinde, bez dozoru, a já pomalu dědkovatím. Zvelebuji si s manželkou náš dům, krmím chlupáče, vedu vědecké kroužky a učím fyziku, matematiku a informatiku, a tak trochu mi chybí ten starý pocit, že vím, co dělám. Na Alíka jen s nostalgií vzpomínám a občas se přihlásím, abych se podíval do pošty, jestli mi v ní nepřistál pozdrav od nějakého dávného přítele.

    Neville

    Další z bývalých správců Alíka dokonce přistoupil na to, že si s námi dá osobní schůzku a budeme si ho moct sami vyzpovídat. Jeho přezdívka by také možná mohla být trochu povědomá i novějším uživatelům, protože ji korunka zdobila ještě někdy v roce 2017, v době, kdy se Alík stěhoval z Mafry...

    Vyrazili jsme za ním s Pralinkou do Děčína (kdyby vám to náhodou nic neříkalo, tak je to okresní město na severu naší republiky, konkrétně v Ústeckém kraji), kde pracuje v kavárně. Hezky jsme si popovídali a dozvěděli se spoustu věcí. Jaké věci to byly, to už zjistíte sami…

    Neville v kavárně, © Neville

    Kdy ses stal správcem?
    Bylo to v roce 2006, krátce před tím, než Alíka koupila Mafra.

    Co tě vedlo k tomu, že jsi začal správcovat?
    Měl jsem takové období, kdy jsem si myslet, že člověk může něco změnit. Byl jsem na Alíkovi hodně aktivní, bavil jsem se s lidmi, jako byla třeba žirafa, Pralinka nebo Pes z Pětipes. Zároveň jsem se zhlédnul v tom, jak tam Pralinka hodně pomáhá, i třeba radil v nástěnkách. Potom mi Pralinka, který viděl, že jsem hodně aktivní, a taky mě párkrát viděl na srazu, nabídl správcování, a já jsem to s radostí přijal, protože pro mě není větší potěšení než budovat komunitu mladých a nadšených puberťáků.

    Jak vypadalo tvoje správcování?
    Já jsem byl hodně aktivní. Teda když vynecháme nástěnky, na které jsem vůbec nechodil, protože mi to tehdy nedávalo moc smysl. Byl jsem hodně velký detektiv, když si někdo na něco stěžoval, tak jsem to hned vyšetřoval. Chodil jsem hodně také do klubovny, kde jsem kontroloval, jestli jsou tam na sebe všichni hodní a slušní.

    Jaké jsi měl zkušenosti s tehdejším vedením Alíka?
    Ona byla někde na Nově nebo v novinách reportáž o tom, jak je Alík plný pedofilů a úchyláků, takže na základě toho se začalo něco dít a byli zavedeni správci. Mně přišlo, že ta funkce správců byla z pohledu vedení nutná, ale nechtěná, takové nutné zlo. Dlouho dobu jsem to tak nebral, ale teď, zpětně, mi přijde, že v té době to tak bylo.

    Jaké zkušenosti jsi měl s ostatními správci?
    Hodně různé. Přišlo mi, že tam je hodně různých lidí a tu práci dělají svědomitě, ale že se u nich místo korektnosti člověk potkává s hyperkorektností. Jako že když je člověk dozorcem, tak je hrozně snadné mít pocit, že je lepší než ti, nad kterými má ten dozor. Přijde mi, že to se správcům často stávalo, zvlášť těm mladším. Asi proto, že jim nikdo neřekl, že důvod, proč se jim dává korunka, není nějaký jejich větší morální kredit, ale že to jsou prostě normální lidé a ne podrazáci. Že kdyby se jim to řeklo, tak třeba budou mnohem měkčí v různých postizích a v souzení. Ale hodně správců bylo nebo je nebo určitě i bude hodně fajn. Takže takové zkušenosti mám se správci a myslím si, že jsem nebyl o moc lepší.

    A jaké jsi měl zkušenosti s uživateli?
    Asi dobré. Mně přijde, že ti správci ani nejsou tak moc potřeba, že hodně problémů vzniká proto, že jsou správci. Že čím větší dozor člověk poskytuje, tím víc problémů nalézá. Teď mi asi přijde, že by ti správci měli být mnohem méně exponovaní (viditelní, aby nebyli tolik na očích).

    Proč jsi přestal správcovat?
    Nějak mi to asi přestalo dávat smysl. Přišlo mi, že to správcování je jen takový bonus k těm lidem, co tam chodí. Když je třeba nějaká klubovna, kde se člověk osobně schází s kamarády, tak je potřeba tam občas uklidit. Uklízí se tam ne proto, že by člověk byl nějak nadšený z uklízení, ale proto, že cítí nějakou odpovědnost a je mu tam s těmi lidmi dobře. Jenže když tam ti lidé přestanou chodit, tak to ztratí smysl. To samé bylo se mnou a s Alíkem. Přestali tam chodit ti lidé, se kterými jsem tam dříve byl, a mě nebavilo být „uklízečka“. Zároveň jsem zestárl. Ze začátku tam byli lidé přibližně stejně staří jako já, tudíž se mi s nimi dobře navazoval kontakt, ale když odešli, tak já už jsem byl často o mnoho starší než ostatní uživatelé, a tím pádem jsem nebyl moc motivovaný si tam hledat nějaké kamarády.

    Jak jsi skončil s Alíkem?
    Nebylo to ukončení ze dne na den, ani z měsíce na měsíc. Já jsem byl nějaký čas pasivní správce, který občas přišel, ale nic moc nedělal, a pak jsem jen formálně skončil, takže to bylo hodně pozvolna.

    Jak jsi pokračoval mimo Alíka?
    Hezky. Studoval jsem vysokou školu, tu jsem nedostudoval (byl jsem lempl a moc jsem na to „dlabal“). Pak jsem studoval druhou vysokou školu, tu jsem nedostudoval (tam mě to nebavilo, protože mi přišlo, že na nás mají moc nízké nároky a je ztráta času tam chodit). Pak jsem se vrátil na tu první vysokou školu, tu jsem nedostudoval (byli tam lidi mnohem mladší než já, takže už jsem s nimi nechtěl navazovat kontakty, a vysokou školu jsem studoval asi hlavně kvůli těm lidem). Všechno to byly filozofické fakulty, bohemistika (studium českého jazyka a literatury) a informační studia a knihovnictví (to učí člověka pracovat s databázemi). Nakonec jsem si otevřel kavárnu, napřed v Praze a před pár měsíci i tady v Děčíně.

    Proč zrovna kavárnu?
    Na vysoké škole jsem měl hodně brigády, hlavně v kavárnách. Zalíbilo se mi, že si tam člověk může hezky povídat s lidmi, skoro jako na Alíkovi, ale na živo.

    Máš nějakou veselou historku z Alíka?
    Vyhrál jsem večeři s Ewou Farnou, nebo oběd. A zavolal mi Alík, řekl mi, že jsem na to „moc starej“ a že vyberou někoho jiného, což mě hodně mrzelo. Ale dali mi za to 30 000 bodíků. To bylo fajn.

    Jen tak mimochodem, Neville dokonce vymyslel a založil tu knížku, kterou Pralinka (tedy když nezapomene) vozí na srazy a všichni se do ní podepisují. Kdyby náhodou někdo, třeba kdo nejezdí na srazy, nevěděl, co to je a jak to vypadá, tak se tady může podívat:

    Knížka na podpisy účastníků srazů, © majdula2000

    Podpisy ze srazu Alíka, © majdula2000

    Podpisy ze srazu Alíka, © majdula2000

    Podpisy ze srazu Alíka, © majdula2000

    Podpisy ze srazů Alíka, © majdula2000

    Podpisy ze srazů Alíka, © majdula2000

    daddyy

    Jediný uživatel, který má stále zelenou korunku, i když není uvedený na seznamu správců. Mohli jste ho zahlédnout dokonce i včera v klubovně, když přišel popřát Alíkovi. Korunku má od roku 2006. Přes e-mail nám napsal tohle:

    Milý Alíku, již dvacet let jsi tu pro jednu odrostlou generaci, jako jsem já. Jsem hrdý na to, že jsem se seznámil nejen s tebou, ale s lidmi, kteří mi přirostli k srdci. Bohužel i přesto, že zde bylo mnoho hodných a úžasných lidí, se zde objevovala nutnost některé z nich hlídat a kontrolovat. Děkuji ti za to, a i všem správcům, že jsem dostal tu šanci nejen kontrolovat je, ale i sám sebe vzdělat v tom, co je správné!

    Dvacet let je dlouhá doba, a proto doufám, že zde budeš nejen pro tuto generaci, ale i pro generaci jiných dětí, jako je například i to moje :-). Pro vás, kteří dneska navštěvujete Alíka, mám vzkaz: Těšte se z budoucího života. Budete růst nejen tělem, věkem, ale i svým vlastním úspěchem, jako je vzdělání, kariéra a děti, které vám denně vykouzlí úsměv na tváři a pro které otočíte svět.

    Všechno nejlepší Alíku k dvacetinám!

    Autorka:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (16)

    Příspěvek z 3. června v 16:54.
    Morell v něm napsal:

    Na časy, kdy se tu někdy až rvalo o korunky si pamatuji, ale taky se mi dnes zdá, že tu tehdy bylo daleko více zlých lidí a podvodníků, ejdnomu jsem sama naletěla, dělala si X přezdívek variantami jména Avril, naštěstí mě to stálo jen 50Kč.

    Příspěvek z 3. června v 15:16.
    verbum v něm napsal:

    To byl čas...

    Příspěvek z 2. června ve 20:45.
    Mari1 v něm napsala:

    Moc pěkně napsané, Majdi. :-)

    Adee: Článek je sestaven ze vzpomínek bývalých správců. Mnozí se neozvali a úžasná a skvělá Lajuška se ozvat nemohla. Pokud by Majda psala článek o správcích ze svých vzpomínek na ně, pak by se jistě Lajuška v textu objevila.