Alíkoviny

Vzpomínky na šikanu

vydáno  v 20:05
Není hezké se po přestupu na jinou školu setkat opět s dětmi, která vás šikanovaly. Probudí to spousty nepříjemných vzpomínek.
(P) Dětská šikana

Autor fotky: Profimedia.cz

Byla jsem šikanovaná od 4. třídy. Byla jsem totiž taková tichá třídní šprtka a tak si mě všichni dobírali. U nás na škole byl jeden hyperaktivní kluk, který si mě se svou partou vybral za „oběť“.

Začalo to pouhými posměšky a nadávkami. Slovní útoky se začaly stupňovat a stále se zvyšoval jejich počet. Začali mi často shazovat věci z lavice a házet je po třídě. Nejednou se stalo, že mi nějakou tu fixu nebo propisku vyhodili oknem nebo přistála v koši.

Jak se vypořádat se šikanou?

Šikana znamená zlomyslné obtěžování, týrání, sužování, pronásledování.  První projevy šikany začínají tehdy, kdy se skupina rozdělí na oblíbené a méně oblíbené členy. Tehdy se objevují pomluvy, intriky, pokusy o izolaci a zesměšňování.

Jakýkoliv projev šikany je potřeba začít řešit, nejlépe ihned. Pokud jste obětí nebo svědkem šikany, svěřte se rodičům, učiteli, oblíbenému dospělému, komukoliv, komu věříte.

Škola je za děti v době pobytu ve škole odpovědná a proto je ze zákona povinná šikanu řešit.

Zde najdete Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení

Pedagogický pracovník, kterému bude znám případ šikanování a nepřijme v tomto ohledu žádné opatření, se vystavuje riziku trestního postihu pro neoznámení, případně nepřekažení trestného činu.

Čtěte také:

Šikana ovlivní dítě na celý život. Umíte si s ní poradit?

V 5. třídě se to velmi zhoršilo. Bála jsem se cesty domů. Mnohokrát jsem ho před naším domem viděla postávat. Ve škole mi podrážel nohy a několikrát mě uhodil. Ponižoval mě a zesměšňoval před celou třídou. Nikdy jsem to nikomu neřekla, vím, že jsem měla. Bála jsem se, že by si na mě mohl počkat.

 Měla jsem kamaráda, ale ten se mě nikdy nezastal. Nechápala jsem proč, ale později jsem zjistila, že se ho bál také. Jednou jsem se vracela večer z kroužku a on se svojí partou stál před školou. Hrubě mě strčili k zemi. Zvedla jsem se a utíkala jsem směr na parkoviště. Byli starší a já navíc neměla nijak dobrou fyzickou kondici a tak mě velmi snadno dohonili. Vzali mi všechny věci a se smíchem je naházeli do popelnice. Poníženě jsem je s brekem vytáhla a znechuceně šla s bolavou nohou, jak mě strčili na zem.

Na parkovišti už naštěstí stálo mámino auto. Nastoupila jsem a mámě nic neřekla. Bylo ovšem těžké před mámou skrýt brek. Tohle se několikrát opakovalo. Úspěšně jsem složila zkoušku na gymnázium v Praze. Byla jsem si vědoma toho, že budu muset dojíždět, ale chtěla jsem „ho“ co nejméně vidět.

Neviděla jsem ho od začátku školního roku. Až teď. Nastoupil se svou partou do stejného autobusu. Celou cestu se mi smál, nadával mi a ponižoval mě před celým autobusem, ale nikdo mi nepomohl.

Vrátíme se ke gymnáziu. Nastoupila jsem tam, protože jsem si myslela, že tam budou rozumní lidé. Ale místo toho tam mého kamaráda šikanují.

Ale on není hloupý jako já a řekl to. On to chce řešit.

Autorka: