Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Z Alíkovy poradny: ostatní dotazy

    vydáno  •  Škola a poznání · Alík radí dětem
    Některé bolístky nejdou zaškatulkovat. Jsou tady, trápí vás a my se snažíme odpovídat, foukat a pomáhat, aby všem bylo lépe. Držíme palečky holkám i klukům, kteří se obrátili na naši poradnu a přejeme prima dny a žádná trápení.

    © Alík

    V poradně Alík radí dětem pomáhali i tentokrát pracovníci linky důvěry Modrá linka a Tamara Cenková z psychologické poradny Sluníčko.

    Nabízím nejčastější dotazy (nepatří do žádného konkrétního tématu), včetně odpovědí na ně, abyste je v poradně nemuseli složitě hledat.


    BrýleMám problém - nosím silné dioptrické brýle s mnoha dioptriemi. Kvůli nim mám všude spoustu problémů. Děcka se mi smějou a uráží mne kvůli mým brýlím. Myslíš, že bych měl poprosit rodiče a stát, aby mi přispěl na operaci očí?
    Chápu, že život s dioptrickými brýlemi může být někdy docela komplikovaný a že s nimi zřejmě zažíváš spoustu potíží. Jednou z cest, jak se jich zbavit, jak píšeš, je podstoupit operaci očí, po níž dochází ke snížení potřebných dioptrií nebo se tak člověk může brýlí zcela zbavit. Operace pacienta příliš nezatěžuje a může se velmi brzy vrátit do normálního života. O tom, zda by pro tebe byla vhodná, však rozhoduje lékař.

    Může se tedy stát, že ti doporučí ještě nějaký čas počkat, protože oči se stejně jako celé tvé tělo mění a rostou a bylo by zbytečné za několik let celý zákrok postupovat znovu. Nebo ti ji nemusí doporučit vůbec, kvůli možným komplikacím. Potom je potřeba se s brýlemi smířit. Je možné si nechat udělat takové, které by ti umožnily dobře vidět v různých situacích, byly lehké, a vybrat si takové obroučky, které by ti slušely a se kterými by ses cítil dobře. Další věcí, kterou i ty sám zmiňuješ, je to, že taková operace stojí nemálo peněz.

    Pomoci ti může tvoje zdravotní pojišťovna, která může uhradit celou částku nebo jen určitý díl, zbytek by museli zaplatit tví rodiče. Z toho důvodu je třeba s nimi celou věc prodiskutovat, zvážit pro a proti takového kroku a třeba se společně obrátit na lékaře, nejlépe očního specialistu, kterého navštěvuješ. Rodiče také mají za tebe zodpovědnost a tak by měli o všem, co se děje, být informováni.

    Ráda bych tě tedy podpořila v tom, abys s nimi nebo jinou tobě blízkou dospělou osobou o svém trápení otevřeně hovořil. Můžeš najít nějakou vhodnou a klidnou chvíli, kdy budete všichni spolu a bude panovat dobrá atmosféra - třeba u společného oběda, na výletě nebo večer u táboráku a říct jim to, co nám. Některé věci totiž ani ta nejpovedenější operace nedokáže vyřešit a je třeba hledat jiné cesty, jak se cítit lépe. Společně se tedy můžete poradit o tom, jak řešit tvoji oční vadu, ale i jak se zachovat před posměváčky. To, že se ti ostatní smějí, od nich není moc pěkné a také to svědčí o tom, že ještě spoustu věcí se musejí učit.

    Třeba to, že nějaká tělesná "vada" vůbec nesouvisí s tím, jaký je ten člověk doopravdy a že i jim se může stát, že budou nosit brýle. Nebo také, že spousta dospělých lidí nosí brýle bez dioptrií, protože vědí, že budou na ostatní působit seriozněji a že jim budou více věřit. Je také možné si o brýlích a jejich užívání zjistit i další informace nebo přemýšlet, kdo z důležitých lidí je nosí a vysvětlit jim, že brýle mohou být docela zajímavá a užitečná věc. Nebo lze pro ně vymyslet nějakou vtipnou odpověď. Také se vyplácí si jejich posměšků nevšímat, protože čekají na tvou reakci, že se budeš zlobit a celá věc tě bude mrzet.

    A pokud by to nepomohlo, je potřeba se obrátit i na další lidi kolem sebe, kterými může být například sympatická učitelka ve škole, vedoucí kroužku, který navštěvuješ, teta, nebo někdo jiný z příbuzných, či školní psycholog, jestliže někoho takového ve škole máte. Bývá také užitečné se spojit s někým, kdo sám brýle nosí nebo v minulosti nosil a popovídat si s ním o tom, jaké situace to může přinášet a jak je řešit. Takový člověk možná sám podobné situace zažil a tak má třeba nějaký dobrý recept, jak se v nich zachovat, který bys mohl použít i ty sám.

    Desetiletá mažoretka Evelyne Augierová (vlevo) si z mistrovství Evropy přivezla zlatou medaili za sólové vystoupení.Dobrý den, mám takový malý problém, nemám žádné kamarády už od základní školy.
    Tak to jsi opravdu nepotkala ty správné lidičky. Přihlaš se do nějakého oddílu, zájmového kroužku, sportovního klubu. Tam potkáš hodně dětí. A pročti si článek Vyhlašujem zákaz samoty. Neseď doma a snaž se kamarády najít, určitě se ti to podaří.

    Ahoj Alíku! Jsem zoufalej, protože kouřim! Kouřim už tak 2 a půl roku a až mi teď došlo, jak to škodí, ale chutná mi to!! Zkoušel jsem před týdnem přestat.  Ale když si den nedám, tak zvracím!!  Čím to?? Chci se toho zbavit! Pomoz!!
    Nevím, kolik je ti let, ani kolik denně kouříš, ale pravděpodobně jsi závislý na nikotinu. Sice spíš než zvracení bývá problémem silná touha kouřit, špatná nálada, nervozita, podrážděnost… Pokud bys skutečně chtěl přestat, měl by ses na to dobře připravit: promyslet si předem, kdy nebo kde nejčastěji kouříš a najít si dopředu něco jiného, co budeš v takových situacích namísto cigarety dělat (třeba hrát si s kamínkem, sníst jablko, kousat do párátka…).

    Ilustrační foto.Pokud by ti pořád bylo nesnesitelně, mohl bys zkusit nikotin v některé z lékových forem. K tomu by ale bylo dobré poradit se s lékařem. Existují i centra pro odvykání kouření, například na pražském čísle 224 966 608. Můžeš také zavolat na Linku pro odvykání kouření – na čísle 844 600 500 ti řeknou každý pracovní den od 12 do 20 hodin cokoli o odvykání kouření, také adresu nejbližšího centra.

    Rozhodně to nevzdávej, i když se ti to napoprvé nepovede, pořád je lepší přestat dřív než nějakou nemocí z kouření onemocníš. Je dobré, že ti to došlo brzy!

    Líbí se mi holka, nevím, jak ji mám sbalit?
    Holky se balí přes milá slova, hezké pohledy a milou pozornost. Tak trénuj, mile se chovat můžeš trénovat na mamce, babičce, tetě, ségře a potom to chování pomalu přenášej na holky. Holky milují ušima. To znamená, že rády slyší jak jsou milé, hezké šikovné atp. ....

    Bojím se tmy, co mám dělat?
    Promluv si o tom s rodiči. Kupte  bodová světýlka do zásuvky, nebo malou lampičku. Prostě dohodni, že nebude ve tvém pokoji nikdy úplná tma. Vezmi si do postele plyšáka – ochránce.

    Rodiče se hádají, jak tomu mám zabránit?
    Je mi moc líto, že tví rodiče mají mezi sebou konflikty. Věřím tomu, že ti to může být velmi nepříjemné a způsobovat úzkost a obavy o to, jak to s vaší rodinou bude dál. Bohužel, nevím nic bližšího o vaší rodině a vztahu mezi tvými rodiči, proto pro mne není možné ti poskytnout tu "správnou" radu, jak zabránit jejich hádkám. Je běžné, že řada vztahů a manželství prochází jednou za určitou dobu větší či menší krizí - a nemusí to nutně znamenat rozvod manželů nebo rozchod partnerů.

    V případě, že máš obavy o vztah tvých rodičů, je jednou z možností pokusit se si s nimi (nebo s jedním z nich) o tvých obavách promluvit. Bylo by fajn si vybrat nějakou klidnější chvíli, kdy na tebe rodiče budou mít dostatek času. V případě, že jsi tuto možnost již vyzkoušel/a, a nepomohla nebo si myslíš, že není reálná, zkus si promluvit s někým blízkým z tvé rodiny (babička, děda, teta,...) a požádej tuto osobu o pomoc nebo o to, aby zkusila promluvit s rodiči s tebou nebo místo tebe.

    Další variantou je poradit se s někým, kdo se řešením konfliktů mezi lidmi zabývá profesionálně - tedy s psychologem. Kontaktovat můžeš například psychologa školního (pokud ho na škole máte) nebo psychologa v pedagogicko-psychologické poradně. Kontakty na tyto poradny najdeš v telefonním seznamu nebo na internetu, bývá nutné si dopředu domluvit termín schůzky a konzultace bývají bezplatné. Ještě jinou možností by bylo zavolat na některou z linek důvěry a zeptat se na radu tam (kontakty najdeš též v telefonním seznamu nebo na www.linkyduvery.cz.

    Ilustrační fotoRodiče se rozvádějí, co mám dělat?
    To, co tě potkalo, není nic jednoduchého. Děti často nesou rozchod rodičů velmi těžce, někdy dokonce i hůř než dospělí, kterých se to týká. Často je to také proto, že s nimi o tom, co se v rodině děje, nikdo nemluví a je známou věcí, že nic není horšího, než nejistota. Když se to týká rodiny a nejbližších lidí, tak je to o to těžší. Navíc dospělí, místo aby v takové době, kdy plánují rozchod, se o to víc věnovali svým dětem a mluvili s nimi o tom, co se děje, mají plnou hlavu svých starostí a na děti jaksi "zapomínají". Nebo se stydí s nimi o tom mluvit, sami sebe přesvědčují, že děti jsou ještě malé, že je jim líp, když nic neví, atd. Tak to ale není, těžkou a napjatou atmosféru doma vnímají i velmi malé děti a reagují na ni po svém. Reakce se odvíjí od věku, ty nepíšeš, kolik je ti roků, tak mohu psát jen velmi obecně.

    Vždy je fajn, když na tak těžkou situaci nejsi sama. Pokud se můžeš svěřit někomu dospělému, nejlépe jednomu z rodičů, ale může to být i jiný dospělý, třeba strýc, babička, oblíbená učitelka, prostě někdo, komu důvěřuješ. Máš právo na to, aby rodiče věděli, co se v tobě odehrává, aby znali tvé pocity. Neumíš-li o tom mluvit, můžeš jim to zkusit napsat.

    Dále máš právo vědět, co s tebou a celou rodinou bude dít dál. To znamená, měla bys vědět, kde budeš bydlet, kde budeš mít své věci, kam budeš chodit do školy nebo do kroužků, to všechno se může rozchodem rodičů měnit, ba ještě daleko víc. I vazby na další členy rodiny, na přátele.

    Pomoct ti také může odborník - psycholog, pokud na vaší škole máte školního psychologa, můžeš se obrátit na něj. Pochopitelně můžeš také zavolat na některou z linek důvěry, kontakty najdeš ve Zlatých stránkách nebo na internetu.

    Český horský pesChtěla bych psa, ale rodiče mi ho nedovolí, protože říkají, že bych se o něj nestarala. Nevím, jak jim to mám říct …
    Zbytečně se netvrdí, že zrovna pes je nejlepší přítel člověka. S domácími zvířaty to bývá složité, děti mají obvykle své důvody, proč je chtějí a rodiče, proč je nechtějí. Každopádně zatím rozhodují rodiče.

    Pes totiž potřebuje kromě společnosti lidí i svůj prostor nejen na spaní, ale i tak zvané teritorium, kde se cítí doma, kde může volně běhat, území, které si značkuje a hlídá. Mít psa v bytě znamená vyhradit mu místo na spaní, vyrobit pelíšek, pořídit mu misky na jídlo, chodit s ním k veterináři, nechat ho označkovat a platit za něj poplatek. Kupovat mu dostatek žrádla, krmit ho, vycvičit ho, aby neničil majetek v bytě, nečůral na koberce, ale na místa venku, aby uposlechl základní příkazy.

    Je to starost - chodit ho denně vyvenčit, podle potřeby jej koupat, česat. Problém nastává s každou návštěvou, kam pojedete, s každou dovolenou - kdo se vám bude o pejska starat, když vy nebudete moci. Zkus si o tom s rodiči znovu promluvit, zkus zjistit, co je největší překážkou. Možná je v tvých silách tu překážku odstranit a rodiče ti pak pejska pořídí.

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (0)

    O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!