Jsem morče a jsem holka. Je mi jeden rok a jeden měsíc. Promiň, že jsem se zapomněla představit. Jmenuji se Vexi a píšu si deníček. Jsem dlouhosrsté morče. Kdybych se měla popsat, tak jsem tříbarevná černo-bílo- hnědá. Asi si myslíš, že jsem ledajaké morče, co můžeš vidět ve zverimexu. Opak je pravdou. Má panička můj druh ve zverimexu neviděla. 

Panička mi dává krmení, když mi dochází, ale mám ho docela pestré. Nikča, to je moje panička, mi dává mrkev a její natě, mlíčáky, granulky a vojtěškové kroužky. Ale chleba nemám ráda, takže mi ho Nikča nedává.

Každý den chodím s paničkou na procházku, vždy uděláme dva okruhy. K jedné paní a zase zpátky, ale když je zima chodíme buď jenom jedno kolečko, nebo nechodíme vůbec. Panička mě nevodí s kšírami, ale hezky v pohodlí na ruce.

Když se vrátíme z procházky, tak se s paničkou díváme na televizi. Už jsme si pouštěly Legendu o sovích strážcích, Krkonošské pohádky a další. Vždycky paničce vlezu na rameno, ale ona mě sundá, ach jo.

Nejsem jediný mazlíček v rodině mé paničky, je tu i jeden pes jménem Messy. A když jsme dnes šly s paničkou z procházky, byl Messouš puštěný a začal paničku očmuchávat. TO JE DRZOST! (Promiň, že píši velkými písmeny, ale je to fakt troufalost). Protože se ani nedovolil.

Už musím do pelechu. Po procházce mě panička uloží do pelíšku. Moc mě těšilo uvidíme se, neboj.