Alíkovina

Z jakého důvodu je 1. ledna státní svátek?

vydáno  •  Historie

Mnoho z vás si určitě všimlo toho, že na 1. ledna připadá v naší republice státní svátek. Za nutné zmínit považuji také fakt, že i na Slovensku slaví v tento den stejný svátek. Čím to asi je? Abych uměl na položenou otázku odpovědět, bude nutné podívat se do historie, přesněji před rok 1993. Co se vlastně stalo?

Znak federace, © Joska Skalník

Česká a Slovenská republika mají společné dějiny déle, než si myslíme. Naše společné dějiny se začaly psát vznikem Velké Moravy, pokračovaly přes České knížectví, království a dostáváme se do 15. století, kdy Vladislav Jagellonský dostává Svatoštěpánskou uherskou korunu. Součástí Uher je rovněž území dnešního Slovenska, které se nazývalo Horní Uhry. Posměváčci nemající rádi Slováky i dnes označují Slovensko za Horní Uhry a pravdou je, že obyvatelé Slovenska jsou na to velmi citliví a dokáží se urazit. Roku 1526 rod Jagellonců vymírá a nastupuje rod Habsburků, kteří z Rakouska vládnou jak Českým zemím, tak Uherku. Habsburkové vládnou až do roku 1918. V tento rok se monarchie rozpadá a na jejím území vzniká republika, která nese jméno Československo. Češi a Slováci se domluvili na soužití v jednom státě. Nově vzniklá republika trvala s krátkou přestávkou během druhé světové války až do roku 1992.

Krátce po pádu vlády komunistů, těsně po roce 1989, se začínají objevovat první rozpory mezi Čechy a Slováky. Vzniká Občanské fórum vedené Václavem Havlem. Fórum mělo za úkol vyhlásit nové demokratické volby a zároveň vyřešit odsun sovětských vojsk, která u nás byla od roku 1968, a nakonec řešit potřebné reformy naší země. K 1. lednu 1990 byla vyhlášena amnestie, která se týkala 60 % vězňů, což v celé zemi zvedlo kriminalitu. Po pádu komunistické vlády se začal hledat náhradní název za Československou socialistickou republiku. Započala pomlčková válka, ve které se Češi a Slováci hádali o název své země. Byly dva návrhy. Češi navrhovali, aby naše země nesla název Československá federativní republika, a Slováci pro změnu Česko-slovenská federativní republika. Jednání skončilo kompromisem. Oficiální název zněl Česká a Slovenská federativní republika. Už tento první spor ukázal skutečnost, že najít cestu, jak zajistit poklidné soužití Čechů a Slováků v jednom státě, bude velký problém. Nikdo v té době ale ještě netušil, že nepotrvá dlouho a republika se rozdělí, protože problémů přibývalo.

Prvním prezidentem zvoleným po sametové revoluci se stal Václav Havel. První demokratické volby se konaly po 40 letech v červnu roku 1990. Volební účast dosahovala 96 %. Ve volbách prohráli komunisté a drtivě zvítězily demokratické strany. Nacionalistické strany, které rovněž na Slovensku vyhrály, chtěly již roku 1990 osamostatnit Slovensko. Krátce poté se však sešli představitelé vítězných stran s prezidentem a podepsali Deklaraci o československé státnosti, která zabraňovala rozdělení republiky. Byl také schválen Kompetenční zákon, který přenášel většinu povinností na národní vlády. Federační vláda měla na starost pouze obranu, zahraniční politiku a finance. A nakonec nově vzniklá vláda musela ihned začít s reformami celé země.

Nejdůležitější byly ekonomické reformy, na které měli Češi jiný názor než Slováci. Ekonomické reformy prováděl Václav Klaus s pomocí Vladimíra Dlouhého. Oba muži patřili mezi uznávané ekonomy. Během ekonomických reforem byly státní podniky prodávány do soukromých rukou a zároveň reformy znehodnocovaly lidem peníze. Spolu s tím rostla také nezaměstnanost. Přesto všechno Češi reformy vítali s vidinou lepší budoucnosti. Na Slovensku byl názor opačný. Slovensko bylo proti českým zemím méně hospodářsky vyspělé a reformy na Slováky těžce dopadaly. Do problému se na Slovensku dostal zbrojní průmysl a hutě, které zaměstnávaly desítky tisíc lidí. Kvůli problémům skončily ze dne na den desítky tisíc lidí bez práce. V tu dobu také začínají vrcholit problémy ve vzájemném soužití Čechů a Slováků v jednom státě. Spory se projevovaly při přijímání nových zákonů, výběru daní a správě financí. Oba státy ve federaci se vydaly zcela opačným směrem. Češi směrem reforem a Slováci cestou bojkotu. Česko bylo vedené premiérem Petrem Pithartem a Slovensko Vladimírem Mečiarem. Část slovenských poslanců se snažila zabránit odchodu Slovenska z federace, bohužel marně. Vladimír Mečiar se těšil na Slovensku ohromné popularitě. Nesouhlasil s ekonomickými reformami, které provedl Václav Klaus, a zároveň tvrdil, že Češi Slováky ve federaci utiskují. U Čechů zas panoval názor, že na Slovensko ekonomicky doplácejí.

Od roku 1990 docházelo k názorovému štěpení Občanského fóra, a to vyvrcholilo roku 1992, kdy se konaly nové volby. Nové volby znamenaly pro federaci další zlomový okamžik. Při těchto volbách se ukázaly odlišné názory obou národů, které v zemi žily. V Česku vyhrála pravicová strana ODS, na Slovensku vyhrály levicové strany. Hned po volbách se ukázalo, že není možné sestavit novou vládu. Levicové a pravicové strany mají rozdílné názory na většinu věcí. Po volbách byla na Slovensku vyhlášena Deklarace Slovenské národní rady o svrchovanosti Slovenska, která naznačovala touhu Slovenska po vlastním státě.

Krátce na to abdikoval prezident Václav Havel, který si sám nevěděl rady, jak problém rozpadající se federace řešit. 23. července se dohodli představitelé nejsilnějších politických stran z obou zemí na ústavním rozpadu České a Slovenské federativní republiky. Samotný rozpad byl dojednán 26. srpna 1992 v Brně, kdy se osobně sešel Václav Klaus s Vladimírem Mečiarem. Oba muži vedli hodinová jednání o uspořádání nově vzniklých států. Jejich jednání dopadla tak, že 25. listopadu 1992 Federální shromáždění přijalo zákon o rozpadu republiky. Část politiků se snažila prosadit referendum o rozdělení federace, ale marně. Většina lidí tušila, že Slováci by hlasovali pro zachování federace, ale zároveň by požadovali více autonomie. Krátce před rozpadem bylo dohodnuto rozdělení majetku, a to v poměru 2/3 pro Čechy a 1/3 pro Slovensko.

Před Vánoci, přesněji 16. prosince 1992, byla schválena nová česká ústava a samotná federace se rozpadla 31. 12. 1992. O den později, tedy 1. ledna 1993, vznikly dva nástupnické státy. Na mapě Evropy se objevila Česká republika a Slovenská republika. Staronovým prezidentem byl zvolen Václav Havel a od 8. února začala platit česká koruna. Obdobný vývoj zažilo i Slovensko. Slovenským prezidentem byl zvolen Michal Kováč, byla přijata nová měna a ústava. Od rozdělení oba státy sice procházejí každý svým vývojem, ale pravdou je, že dodneška jsou nám Slováci asi nejbližším národem na světě.

A co bych chtěl říct závěrem? Snad již víte, proč 1. ledna slavíme státní svátek nejen u nás, ale i na Slovensku!

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (9)

Příspěvek z 1. ledna 2018 ve 21:51.
anavercadav v něm napsala:

My taky nepouštíme ohnostoj ani petardy tou dobou už hezky spíme nebo se jen díváme a důvodů proč to neděláme je opravdu mnoho.Třeba že to hodně vadí psům,ale taky dělá to velký nepořádek a znečištuje to ovzduší Možná že je hezké jaké to dělá barvy a tvary ,ale té škody co to napáchá

Příspěvek z 1. ledna 2018 v 19:03.
kajca v něm napsala:

dobrý článek a lidi nehádejte se

Příspěvek z 1. ledna 2018 v 16:18.
AnezkaB v něm napsala:

Anonymka_00 - my nepouštíme ani ohňostroj, ani petardy. Mě ty rány vadí taky. A nemusím být pes. Letos s tím lidi tady šíleli asi od šesti večer a práskalo to celou noc a ještě asi v sedm ráno, děsný. Vůbec jsem se nevyspala:( A to s tím dělají randál už od Mikuláše.