Psal se rok 2011, 1. září. To jsem šla poprvé na střední školu. Měla jsem strach z kolektivu, jací budou spolužáci. Měla jsem špatné zkušenosti, na základce jsem si prošla šikanou. Dozvěděla jsem se, že budu mít týden praxi a v 9 hodin vyučování skončilo. Pak jsem šla normálně domů.

Další den jsem vstávala ve 4:30 a v 5:55 jel vlak do Zábřehu. Ve škole jsem si sedla do první lavice, kde byl naproti učitelský stůl. V něm seděl neznámý kluk. Měl hnědé oči a světlé vlasy. Byl z vyššího ročníku, tak nám diktoval učivo. Ale jak jsem se zadívala do jeho očí.. A ten jeho hlas něžný... ale tenkrát jsem si říkala, nemůžu se do něj zamilovat, ani nechci.

Měla jsem předtím už přítele, jmenoval se Jan. Vztah trval sice jen deset dní, ale rozchod mě bolel. Milovala jsem ho.

S tím klukem ze střední jsme se pak viděli za další týden na praxi. Začal si mě najednou všímat. Vždycky jsme byli spolu. Chodili jsme na obor Farmář - Chovatel/ ka. Dokonce na mně poznal, že se mi líbí. Hráli jsme si, povídali si a tak.

Psal se 12. duben 2013. To mi napsal, jestli nepřijdu do Zábřehu. Sbalila jsem se a jela. Čekal mě už na nádraží. Začali jsme si povídat a procházet parkem po Zábřehu. Najednou jsme se zastavili, právě pršelo, tak jsme se šli schovat na schody veteriny a dál si povídali, když najednou bylo ticho. On mě něžně pohladil po tváři a políbil mě. Cítila jsem se jako v sedmém nebi. Byl to nepopsatelně krásný den. Dál jsme se scházeli ve škole.

Končil školní rok, on v tomto roce končil školu. Myslela jsem, že už je to konec našeho přátelství. Jednou mi napsal, že ho nemůžu milovat, že on neumí milovat a že není pro mě dobrý chlap. To mě bolelo nejvíc, protože byl úžasný.

Poznala jsem pár kluků ze školy, naučili mě kouřit marihuanu. Naučili mě taky pít alkohol a kouřit. Když jsem se jim svěřila s mým problémem, řekli mi, že mě alkohol vyléčí. Každý den jsem se opíjela.

V té době jsem poznala Patrika. Nejprve se choval hezky. Jenže najednou mě začal vydírat a časem pak chtěl mít se mnou dítě. Bylo mi 17. Neměla jsem u rodičů pochopení. Když se na těhotenském testu ukázaly dvě čárky, dostala jsem strach, co bude dál. Rodiče mě nutili, abych zůstala s ním, bylo jim jedno, že brečím. Tak jsem se začala schovávat tak dlouho, až prasklo, že s ním nechci být. Nakonec se mi podařilo od něj odejít a byl klid.

Horší bylo, že nosím jeho dítě pod srdcem. Nikdo mi nechtěl pomoct, tak jsem se utápěla v depresích, ale díky těhotenství jsem přestala úplně pít a kouřit taky. 31. března 2014 se mi narodil syn a dala jsem mu jméno po klukovi ze střední, jmenuje se Honzík. Dnes je mu 1,5 roku.

Ještě se vrátím k tomu klukovi ze střední. Po narození se mi ozval, že viděl fotky na sociální síti, že mi to sluší. Vyptával se, s kým Honzíka mám. Já mu vše vysvětlila a on pochopil. Zase jsme si začali psát, časem jsme se začali i vídat. Jednou mě pozval k němu domů a začali jsme si povídat, pak jsme si pustili film. Pak se na mě něžně podíval a náš vztah se prohloubil.

Pak jsme se pohádali a já si po roce od těhotenství zapálila cigaretu. Pak jsem to nahradila alkoholem, jenomže to je pořád dokola. Chvíli tak a pak jinak.

Mrzí mě, že jsem ty abstinenční příznaky nepřekonala. Ale nevzdám to.