Z pohledu Charlotte

„Vím, že jsem asi Liv hodně ublížila, když mi ani na zprávy a ani na telefony neodpovídá, ale proč nemůžu být s tebou?“ říkala jsem ráno Noahovi. Noah se ke mně otočil a zašeptal mi do ucha „Neboj, najdeš si lepší kamarádku.“ Políbil mě na tvář a vstal z postele. Pejsek Noah už dávno vstal a chtěl jíst. Vlezl ke mně do postele a začal štěkat. To vždy znamená, že má hlad.

Šla jsem za Noahem do kuchyně. Zrovna připravoval kávu. Když jsem dala pejskovi jídlo, tak jsem si chtěla jít připravit papíry do práce. Všechny už byly srovnané na stole a připravené do tašky.

„Noahu, to jsi nemusel!“ Usmála jsem se na něj a vzala si hotovou kávu. „Dneska konečně můžu jít za Liv,“ řekla jsem.
„To asi nepůjde, Char,“ řekl Noah. „Dala výpověď z práce, takže už nepřijde.“ „Cože?!“ Upustila jsem hrníček s kávou na zem. „Proč jsi mi to neřekl!“ „Nechtěl jsem, abys z toho byla smutná,“ řekl Noah a začal uklízet ze země střepy po hrníčku. „To asi jo...“ „Ale kde ji teď budu hledat?“ „Neboj, lásko, někde ji určitě najdeme, ale nejdřív musíme vyrazit do práce!“ Přišel ke mně, vzal mě za ruku a objal mě. Vždycky mi udělá lepší náladu. Proč jsem ho před tím jen odmítala, je přeci skvělý!

Oba dva jsme vyrazili do práce. Teda spíš Noah. Já šla ještě vyvenčit psa. Potom jsem šla do práce.

Všichni už po včerejším ději věděli, že jsme spolu. Koukali na mě vražedným pohledem, tak jsem se raději šla schovat do mé kanceláře. Odpoledne za mnou přišel Noah. Divila jsem se, že nepracuje, protože jsme měli spoustu práce. Říkal, že má dnes už vše hotovo a že musím jít s ním na večeři. „Jenže co moje práce,“ řekla jsem. „Neboj, o to se postarám, lásko, běž zatím domů a vem si něco na sebe!“ Tak jsem šla, nevím, co udělal, ale bylo hezké, že mě pozval na večeři. Vzala jsem si nové šaty, co jsem si koupila, a čekala na něj.

Noah asi za 10 minut přišel a tak jsme mohli jít, prý bude překvapení, kam půjdeme na večeři. Zakryl mi oči a já netrpělivě přešlapovala a čekala, co se bude dít.

Odkryl mi oči. Byla to luxusní restaurace s dvěma patry a nádherným výhledem! Vlepila jsem mu pusu na tvář.

„To je skvělé, díky!“ Vzali jsme se za ruku a šli dovnitř. Noah si dal penne se smetanovou omáčkou a já špagety. Najednou jsem ji uviděla. „Liv!“ řekla jsem. Žádná reakce. Znova a znova, ale nevšímala si mě. Šla jsem za ní.

„Co jsem ti udělala, že se mnou nemluvíš, Liv?!“ „ Že jsi si něco začala s Noahem,“ odpověděla Liv. „Co? Chceš mi řídit, s kým mám být?“ řekla jsem zlostným tónem. „Ale Charlotte, takhle to nemyslím! Vždyť víš, jaký je Noah, co je zač!“ „To teda nevím. Změnil se, Liv!“ „Já si to nemyslím.“ Liv odvrátila pohled. „Včera jsem ho viděla s nějakou cizí ženou.“ „To nemůže být pravda! Nevěřím tomu...“ řekla jsem jistě. „Nechci ti kazit vztah, Char, jen nechci, abys byla s někým, kdo tě brzy odkopne. Určitě není jen s tebou, není tak milý jen na tebe.“ Tak a dost! Na to už jsem neměla nervy. Nechala jsem tam Liv a šla od ní pryč. Noah takový není. Nikdy by to neudělal. Snad...

Po večeři jsme s Noahem šli z restaurace. Už mi tenhle večer nikdo nezkazí, ale přece to nebyla pravda. Liv tam stála s Oliverem. Oliver šel od Liv ke mně a Noahovi.

„Liv tě má ráda jako nejlepší kamarádku, vážně kvůli jemu o ni chceš přijít?“ Koukal se mi do očí. Možná na tom fakt je trochu pravdy. Noah po něm vyjel. „Vážně? Budeš tady před Char dělat ze mě úplnou zrůdu!?“ a dal Oliverovi pěstí, až málem spadl. Liv přiběhla. „Proč jsi to udělal! Charlotte, řekni něco!“ Nic jsem neřekla. Teď jsem nevěděla, na čí straně mám stát. „Char!“ prosila mě Liv. „Vypadněte, ubožáci, na vás nikdo není zvědavý!“ Chtěl dát jednu i Liv, ale Oliver mu to dřív oplatil. Můj Noah, kterého miluju, upadl na zem. Zařvala jsem snad přes celou ulici. „Nenávidím vás oba dva a tebe Liv taky, už tě nikdy nechci vidět!“ Vzala jsem Noaha kolem ramen a vlekla ho ke mně domů. Přespal u mě.

Ráno když se probudil, zeptala jsem se ho: „Jsem jediná, kterou máš rád, že?“
Noah se na mě podíval a usmál se.
„Jistě, jsi moje jediná láska, nikdy bych ti neublížil, jestli ti něco říkala Olivie, tak to není pravda.“ Dal mi pusu. V duchu jsem si oddechla. Noah vždycky říká pravdu.

Když jsem vstala z postele, rozhodla jsem se, že mu připravím překvapení. Rozhodla jsem se, že udělám nějaké jídlo. Napadlo mě udělat palačinky. To je jeho oblíbené jídlo. Připravila jsem si ingredience a začala připravovat těsto. Noah ještě ležel v posteli, takže jsem měla ještě čas.

Když jsem měla vše hotovo, začala jsem smažit první palačinku. Najednou jsem uslyšela nahoře nějaký zvuk. Jako když někdo mluví do telefonu. Ale co by teď Noah ráno řešil z práce. Šla jsem opatrně nahoru, tak aby mě neslyšel.

„Miláčku, neboj, přijedu za tebou brzy, jen teď musím něco řešit v práci!“ říkal Noah. S kým to mluví? Podvádí mě opravdu tak, jak říkala moje bývalá kamarádka? V hlavě se mi motaly různé myšlenky. Chtěla jsem jít za Noahem a zeptat se ho, kdo to je, ale ucítila jsem, jak se pálí palačinka. Úplně jsem na to zapomněla! Běžela jsem dolů, abych vypla sporák. Pak jsem šla zpět nahoru a zeptala se Noaha:
„S kým jsi to mluvil?“

Noah vypadal vyděšeně, že jsem si toho všimla, a koukal na mě „Em to byla...“ „No?!“ „Moje dcera!“ řekl Noah a svěsil hlavu „Promiň, že jsem ti to neřekl dřív, ale bývalá přítelkyně mě podvedla s jiným a já s ní mám dítě.“ Podívala jsem se na něj podezíravým pohledem. „V tom případě jak je možné, že jsem to tvoje dítě nikdy v životě neviděla? Nikdy jsi ho neměl v práci, nikdy jsem o něm až do teď ani jednou neslyšela..“ Noah mě vzal za ruku tak moc silně, až to bolelo, a řekl mi: „Ty mi nevěříš, že? Já to věděl, jsi úplně stejná jak ta tvoje kamarádka, fajn, přiznávám se, jsem hroznej podvodník, co chodí od jedné k druhé, odhalila jsi to!“ „Hele, zapomeneme na to, ne?“ Chtěl mě obejmout, ale já se nedala.

Dostala jsem svoji ruku ze sevření „Co si teď jako myslíš? Myslíš si, že ti teď padnu kvůli tomu do náruče a všechno bude v pohodě? Ani náhodou, už ti nevěřím ani slovo!“ Ukázala jsem ruku a ke dveřím a řekla. „Jdi pryč, jo a mimochodem končím!“

Docela mě udivilo, že opravdu odešel. Už nic neřekl a šel. Snad už ho nikdy neuvidím, pomyslela jsem si. Teď musím najít Liv. Snad mi ještě odpustí. Vyběhla jsem z bytu a šla k ní domů. Před jejím bytem bylo hodně nábytku, že by se stěhovala? Zaklepala jsem a otevřel mi Oliver. „Ahoj Char, co tu děláš?“ zeptal se mě, ještě měl modřinu na obličeji po tom, jak mu Noah dal pěstí. „Já se přišla omluvit, udělala jsem velkou hloupost, měla jsem Liv věřit. Asi mi to už nikdy neodpustí, ale ano, měla jsem vám věřit.“ Chystala jsem se odejít, ale ve dveřích se objevila Liv. „Je pravda, že jsi mi mohla uvěřit dřív, když jsme kámošky, ale odpouštím ti to!“ Objala mě. „Já se s Oliverem stěhuju do nového bytu, nechceš se tam s námi jít podívat?“ Usmála jsem se na ni a přikývla.

O pár let později měli Oliver s Olivií svatbu a já si našla nového, už o hodně lepšího přítele. Noah už se nikdy neobjevil, ale viděla jsem ve zprávách, že ta firma, ve které jsme dřív pracovaly, zkrachovala.

Konec