Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Za maskou – druhá část Seznamka

    vydáno  •  povídky

    Charlotte si hledá vysněného muže. Najde toho správného, nebo ji jen oslepí její láska?

    Girl and dog, © Barča419

    Byl večer a já s Liv jsme se chystaly do seznamky. Já i ona nikoho nemáme. Tak jsme se rozhodly to zkusit. Šly jsme se ke mně do bytu nachystat. Liv si vzala pruhovanou sukni a bílou halenku, co jsem jí půjčila. 

    Já si vzala moje nejoblíbenější šaty. Byl čas vyrazit do baru, kde to mělo probíhat. Já jsem to měla poprvé, takže jsem vůbec nevěděla, co se tam bude dít, ale Liv už tam jde podruhé, ví, jak to probíhá. Přišly jsme do takového baru. Byl tam pult a u něho byla nějaká zvláštní paní. U ní jsme se nahlásily a šly si sednout. Pak už jsme jen čekaly každá u svého stolku na pána.

    Liv už tam někoho měla. Vypadalo, že si ti dva docela rozumí, ale můj ještě nepřišel. Už jsem to chtěla vzdát, protože měl půl hodiny zpoždění. Najednou ale nějaký muž v saku přiběhl ke stolku. Byl to šéf!

    „Moc se omlouvám, že jsem přišel pozdě, slečno...“
    Zarazil se, když zjistil, kdo tam před ním sedí. Ja taky byla docela překvapená. „Charlotte!? Co t-tu děláš?!“
    „Em no jsem na seznamce, ale netušila jsem, že vy taky někoho hledáte.“
    „A nechceš si se mnou tykat, když jsem se tu takhle sešli?“
    „No nevím, jste můj šéf a já s vámi nic víc mít nechci!“
    „Ne ne, takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem pouze jako přátelé.“
    „Ahaa, tak asi jo, když chceš, Noahu.“
    Podali jsme si ruce a já koukala do jeho zářivých tmavých očí. Má je tak krásné.

    Jen jako kamarád. Nic víc. Vždyť přece malém ublížil Liv, co tu vůbec ještě dělám?! Vstala jsem od stolu.
    „Ale myslím si, že na veřejnosti si tykat nebudeme.“
    Odešla jsem odtud a nechala ho tam. Za rohem jsem ještě čekala na Liv. Za chvíli vyšel ven Noah.
    „Počkej, Charlotte!“
    Schovala jsem se za roh, aby mě neviděl. Nechtěla jsem s ním mluvit. Za chvíli zmizel. Vyšla jsem od rohu a dál čekala na Liv. Po 5 minutách vyšla s tím pánem. Vypadali kouzelně. Zamilovaně. Záviděla jsem jí to. Drželi se za ruce a šli ke mě. Liv se s ním rozloučila a začala se mě vyptávat: „Tak co, Char, jaký byl tvůj?“
    Nechtěla jsem jí říct, kdo tam skutečně byl, tak jsem jen řekla, že to nebyl můj typ. Rozloučila jsem se s ní u metra a šla domů. Vyjela jsem výtahem do 1. patra, kde bydlím. Chtěla jsem jít otevřít dveře, ale stál tam on.

    „Co tu děláte?!“
    „Utekla jsi, Charlotte. Bál jsem se, kde jsi.“
    „Nechte mě už na pokoji!“
    Noah ustoupil od dveří a řekl:
    „Dobře, promiň, nechtěl jsem, abys byla naštvaná.“
    Konečně jsem mohla do bytu a zavřít se na 2 západy. Padnout do postele a zaspat tu noční můru. Proč mě pořád otravuje?

    Ráno

    Ráno jsem se probudila. Byl víkend. Byla jsem hodně ráda, že nemusím do práce a nemusím čekat Noaha před dveřmi své pracovny. Dneska jsem si chtěla od všeho odpočinout, prostě dělat něco sama. Chtěla jsem jít ven, jen tak se projít někam do nákupáku. Vzala jsem si na sebe šedé tričko, šedé kalhoty a kabát přes ramena. U nákupu jsem byla úspěšná. Nakoupila jsem 4 plné tašky! Noah naštěstí nikde nebyl. Snad už mi dá pokoj. Vše jsem si pečlivě naskládala do skříně a lehla si na pohovku. Celý den jsem jinak byla na té pohovce. Nic moc se mi dělat nechtělo. Odpoledne jsem si dala menší dortík, který jsem při nákupech koupila.

    Byl moc dobrý, byl takový krémový s višní nahoře. Pak jsem se znova natáhla na sedačku a sledovala televizi. Byl to docela krásný den, říkala jsem si. Někdo zazvonil na dveře. Byl to zase ten Noah! Váhala jsem, jestli mu mám vůbec otevřít, ale udělala jsem to.

    „Um, Charlotte, moc se omlouvám, že jsem tě pořád otravoval. Já vím teď taky, ale dej mi ještě šanci, prosím.“
    Podal mi velkou kytku do ruky a lehce mě políbil.
    „Nemusíš si to rozmyslet hned.“

    Pak odešel pryč. Byla jsem v šoku. To jsem od něj nečekala. Pořád jsem stála u těch dveří, i když tam už nebyl. Mám mu dát šanci nebo ne? Ale ne, nesmím, málem ublížil mé nejlepší kamarádce, beztak už jsem jí ani nepřiznala, že Noah byl na té seznamce. Konečně jsem zavřela dveře. Rozhodla jsem se, že půjdu zase ven. Vzala jsem si deštník, protože pršelo. Šla jsem po rozzářené ulici a přemýšlela nad tím, co mi Noah řekl.

    Když tu náhle jsem na druhé straně ulice uviděla samotné štěně! Nikoho tam nemělo. Přeběhla jsem na druhou stranu k němu a vzala si ho do náručí. Bylo strašně roztomilé! Rozhodla jsem se, že jsi ho nechám. Sedla jsem si na kraj chodníku na skateboard, který jsem si sebou vzala, a pustila ho, ať se ještě trosku proběhne, než ho vezmu do jeho nového domova. Pejsek si ale sednul vedle mě a koukal se mnou na padající déšť. Rozhodla jsem se ho pojmenovat Noah. Nevím proč, ale jméno Noah se mi zalíbilo.

    Autorka: (13 let)
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (1)

    Příspěvek z 17. listopadu v 8:42.
    NikiTkd3 v něm napsal:

    Fajn příběh, 5 tlapek:-):-)