Tuto akci vymysleli, po návratu ze srazu Alíka v Plzni, moji žáčci. Konkrétně se pořádání srazu ujaly dívky vikinkaa a Týnulínka. Jako jejich kamarádka a také učitelka jsem jim slíbila pomoc. Chvilku jsem však měla obavy, že na srazu nepracují… Naštěstí máme dobu technických vymožeností a neustálým popoháněním přes poštu na Alíkovi, e-mail a telefon, jsem obě dívky přiměla dotáhnout plánování srazu ke zdárnému konci. Dohodly jsme se, že pozvánku do Alíkovin napíši já a budu mít na starosti i vyřizování přihlášek.
Z původně přihlášených 17 kamarádů se nás na vlakovém nádraží v Karlových Varech sešlo 13. Díky papírovým vlaštovkám jsme se bezpečně poznali. Se mnou ze směru Sokolov přijely pořadatelky Týnulínka a vikinkaa a dále se mnou dorazili Danulínka, DEMETER, red-xiii, čičinka55, řidičJiří, tanečniceJiřka a má kolegyně z práce a kamarádka Ivuška.
Ze směru Praha přijeli Pralinka2 a ahojky009. Karlovy Vary zastupovala 7Nika, mimochodem velice milá dívka. No a má přezdívka je Mari1. Naše první cesta vedla za jídlem. Většina z nás vyrazila na sraz před obědem – zkrátka hladoví. Po nasycení se a podepsání pohledů a prezenční listiny, jsme se vydali za cíli naší cesty. Ale než začala naše cesta za rozhlednou, prameny a kamzíkem, tak jsem všem rozdala krásné rozvrhy hodin, které mi svěřil sám Alík. Aby to nebylo líto těm, kteří na sraz přijet nemohli, tak si každý kamarád může také ten krásný rozvrh stáhnout do svého počítače a vytisknout si jej.
Cesta k lanovce nám trvala téměř půl hodiny. Ne, že by byla lanovka tak děsně daleko, ale cestou „Alíci“ objevili originální Karlovarské oplatky. Tyto se dají sehnat jen v Karlových Varech, tak je většina musela jít hned otestovat. Musím říct, že jsou opravdu moc dobré. Pochopitelně fotografové Pralinka2, řidičJiří a Mari1 pořídili několik fotografií a došlo i na ochutnávání pramenů.
Potom se naše výprava vydala vzhůru k rozhledně. Počasí bylo pěkné. Sice to chvilku vypadalo na déšť, ale nakonec spadlo jen pár kapiček a opět nás pak doprovázelo sluníčko. Z rozhledny byl krásný výhled. Někteří se na rozhlednu rozhodli vyjet výtahem, ale většina šla pěšky po schodech. Dolů pak již vyzkoušela výtah většina z naší výpravy. Po cestě k rozhledně nám vyhládlo, tak si někteří vyndali svačinu, ostatní využili možnosti si něco na zub koupit (povětšinou zmrzlinu).
Kousíček od Diany je minizoo s králíčky, ovečkami a pávy. A co bylo ještě zajímavější, byly tam HOUPAČKY. Houpalo se a houpalo... Asi po půlhodince houpání, honění se a všeobecného veselí bylo nutné popohnat „Alíky“ k dalšímu cíli. Tím byl kamzík, kterému se zde neřekne jinak než Jelení skok. Najednou se naskytl problém. Vedly tu dvě cesty. Po chvilkovém tápání v plánku a turistických mapkách jsme se s Ivuškou zeptaly na cestu hodné paní v občerstvení. Pak již nebyl problém vydat se správným směrem.
Kousek pod rozhlednou jsme si zahráli na lištičky z pohádky Budulínek. Danulínka u houpaček zapomněla kšiltovku. Ahojky009 pro ni ochotně utíkal, pak se za ním vydal ještě Martin a nakonec i Pralinka2, ten však neběžel po cestě, ale lezl jako kamzík po stráni. Vítězem v hledání čepičky byl Martin. Cestou za kamzíkem jsme se zastavili na dalším dětském hřišti, kde byla krásná klouzačka, a pak také na několika vyhlídkových místech s altánky. To už nás však začínal tlačit čas, ale i tak jsme ještě ve městě zaskočili navštívit nejsilnější pramen, říká se mu Vřídlo. Tryská hodně vysoko.
Pak už naše cesta vedla pomalu, ale jistě na vlak a poté domů. Cestou ještě někteří ochutnali Hadí pramen. Přála bych všem vidět obličeje ochutnávajících. Jediný, komu očividně prameny chutnaly, byl Pralinka2. Cestou na nádraží nás provázela říčka Teplá, která se o kus dále vlévá do řeky Ohře. Soutok byl velice pěkně patrný. A od soutoku to již na nádraží nebylo ani deset minut cesty. zaujalo nás občerstvení s názvem „Občerstvení u Alíka“.
Doufám, že se na některém dalším sraze potkáme – Mari1
A takhle sraz viděli jeho nejmladší účastníci:
Jedna z pořadatelek srazu - Týnulínka:
Sraz Alíka v Karlových Varech? To mi něco říká! Njn, bylo to prostě SUPER! Nejdřív jsme přijeli na nástupiště, tam už na nás čekali 7Nika, ahojky009 a Pralinka2 - samí kluci. Poseděli jsme u McDonalda a podepisovali prezenčku a pohledy, ale také jsme si něco dobrého zakousli. No a kuk na hodinky, on už je nejvyšší čas jít na lanovku!:) K Dianě jsme jeli lanovkou, ale na rozhlednu Dianu už jsme museli po svých. :) Chvilku jsme se porozhlíželi a pak jsme šli do mini ZOO, tam jsme chvíli pobyli a šli jsme na Kamzíka, kde jsme se pokochali a šup domů pápá! :( Už se těším na příští sraz. Týnulínka - pořadatelka srazu Alíka v Karlových Varech
red-xiii píše: Jak jsme přijeli do Karlových Varů, tak jsme šli k McDonaldovi. Tam jsme se najedli a pak jsme šli městem. Byli jsme u stánku kde mají oplatky, byli jsme u kolonády a pak jsme šli na lanovku a k rozhledně. Tam jsme vyšli úplně nahoru a koukali se dolů. Někteří vyhodili své vlaštovky a to trvalo asi 13 sekund a pak jsme šli opět dolů, kde jsme si sedli. U laviček byl i stánek a tam to měli předražený. Měli tam nejdražší pití za 40Kč… Byla tam i malá zoo a ta byla 50 metrů dlouhá a tam byli i průlezky, houpačky a vláček.
7Nika píše: Sraz se mi moc se líbil. Nejvíc se mi líbila lanovka a rozhledna, jinak se mi líbilo všechno. Bylo to super. Doufám, že ještě bude nějaký takový pěkný sraz, jako byl tenhle. Moc se těším na další sraz. :-)
Jak viděl sraz ahojky009, jeden ze starších účastníků?: Tak a je to, škola již začala, setkání je již minulostí a já mohu jen doufat, že se na nějakém tom příštím srazu opět setkáme.
Na srazu „alíkáčů“ jsem byl poprvé v životě.. Při odjezdu jsem měl obavy z toho, jaká bude účast. Za hodinu jsem už byl klidný. Počet nebyl závratný, mohl bych vás spočítat na prstech dvou rukou. Myslím si, že už kvůli tomu byl sraz povedený. Nejdříve jsme si skočili na malou svačinku, pro někoho to byl oběd. Zastavili jsme se v „mekáči“. Tam jsem také pomalu začal všechny poznávat. Bylo to teprve pár minut po setkání u vlaku a už jsem si říkal, že se nudit rozhodně nebudeme.
Když už jsme všichni dojedli a zúčastnili se „autogramiády“, následovala cesta na lanovku. Ta vedla městem a hlavně kolem pramenů. Našli se tací, kteří s nadšením ochutnávali všechny prameny. Pravda, občas se dostavilo pěkné zašklebení, ale konec konců platí: „Co je zdravé, nemusí být i dobré“. Cestou jsem si také potvrdil jak málo stačí k záchvatu smíchu. Tak třeba neustálé padání kšiltovky z hlavy tu dotyčnou pořádně rozesmálo. Ani nevím, čemu se vlastně smála, když jí nedržela kšiltovka na hlavě =D Lanovka na konci naší procházky městem nás měla dopravit na rozhlednu a také dopravila.
Na vrcholu rozhledny se nám naskytl nádherný pohled na Karlovy Vary, okolní hory i kopce. Bylo krásně vidět. Také to byl zasloužený pohled, po tom výstupu po schodech. Nejvíce však asi děcka upoutal výtah. Skoro všichni se s ním pak svezli dolu, aby nemuseli po schodech. Ale abych to neměl tak jednoduché, závodil jsem ve sbíhání schodů. Prohrál jsem, ale co se dá dělat :o)
U rozhledny bylo i miniZOO. Co však neušlo pozornosti všech byly houpačky. Na těch jsme se všichni vrátili do dětských let – let členů srazu. Vůbec se neřešil věk, prostě jsme na nich blbli. Musím uznat, že na to, jak houpačky byly staré a pod útokem turistů, vydrží hodně. Pravda, jedna trochu křupala, když jsme se pořádně odráželi od země, ale zvládla to.
Zpět do města už jsme šli pěkně po svých. Možná si teď říkáš, že to bude nuda, jelikož se asi už nic nestalo, ale opak je pravdou. Při malé přestávce nás překvapilo pěvecké vystoupení. Nešlo o žádnou známou skupinu, nýbrž o část z našeho setkání. Bylo to pěkné a kdo ví, třeba zveřejním i nahrávku, tedy se souhlasem zpěvaček =o)
Karlovarské vřídlo už sice nestříká tak vysoko, jako dříve, ale pro turisty to není nic odpuzujícího. A uvnitř jsme se i ohřáli, venku byla celkem zima a tak to přišlo vhod. Poslední zajímavá příhoda je starý nápojový automat. Většina lidí by si řekla, že to je normální věc. Do jisté míry mají pravdu, ale tento byl extra starý, a stále funkční. Tedy… Holky ho nutně musely prozkoumat. Na poprvé zjistily, že nejsou kelímky, tudíž jim pití vesele proteklo a peníze byly nenávratně pryč. Následoval výbuch smíchu. Ale to ještě nic nebylo proti druhému pokusu. Daly si tam vlastní kelímek a namačkaly číselný kód Coca Coly. Něco se začalo dít, pak byl jen slyšet záchvat smíchu. Místo Coly v kelímku bylo něco, co se podobalo obyčejné vodě. Automat tam jistě stál řadu let bez obsluhy a požíral od zvědavců peníze.
A co neúnavný návštěvník Alíkovských srazů, Pralinka2?
...Pozemní lanovka, podobná, jako vede například na Petřín nebo Hrebienok, nás vyvezla na kopec k rozhledně Diana. Měli jsme štěstí, že nepršelo a že z rozhledny byl vcelku slušný, i když ne úplně perfektní výhled. Po sestupu z rozhledny jsme posvačili a podívali se na několik zvířátek v miniZOO vedle rozhledny. Tam jsme se taky pohoupali na houpačkách. Cestou z rozhledny zpátky do města jsme ještě potkali několik zajímavých míst, například lokalitu Jelení skok se zkamenělým kamzíkem. Ve městě jsme ještě navštívili známé vřídlo. Také jsme měli možnost ochutnat některé z minerálních pramenů. Při té příležitosti jsme zjistili, že Karlovy Vary jsou ideální pro zimní srazy, protože tamní minerálky jsou krásně teplé.
A pak jsme již v klidu došli na nádraží, tentokrát jsme vlak nemuseli dobíhat a stačili jsme se ještě na nádraží vyfotit a slušně se rozloučit. Nějaké fotky můžete vidět například tady, tady a tady. Na srazu jsme potkali fajn lidi a doufáme, že se zase někdy někde potkáme.
