Dějepis mi vždy připadal nejnudnější. Koho zajímá, co se stalo před tolika stovkami let? A k čemu nám to bude? Takto jsem se sebe vždy ptávala, kroutila očima a házela po domě učebnicí. Jenže jednoho dne... mě dějepis začal bavit.
Stalo se to jedno pochmurné úterý. Venku byla zima, která lezla až do morku kostí, a kvůli sněhu vypadl proud. Neměla jsem žádnou knihu, kterou bych si ráda přečetla, a tak jsem se rozhodla zapálit svíčky a věnovat se dějinám.
„Přemysl Otakar I. měl ženu Adlétu a díky ní...“ povídala jsem si monotónně. Ale potom jsem si řekla, proč z toho neudělat hru, do které zapojím celou rodinu. Všem jsem dala přečíst své zápisky, na papírky jsem napsala jména panovníků a každý si jedno jméno vylosoval. A už to jelo: „Jmenuji se Václav I. Od malička jsem miloval lov, ale jednoho osudného dne jsem kvůli této zálibě málem zemřel...“ Dostala jsem jedničku a všichni jsme se pobavili!
Na dějiny jsem si vymyslela i spoustu dalších her - od Aktivit na Přemyslovce přes Monopoly až po Osadníky z Katanu.
Také jsem vytvářela komiksy, hrála divadla, pouštěla si různá videa... Z dějepisu se v mžiku stal můj nejoblíbenější předmět.
Tipy na učení:
- Hry
- Videa
- Komiksy
Také mi v učení hodně pomohl přehledný sešit. Vždyť to není tak těžké. Vždy jsem si na hodinu dějepisu připravila pouzdro s gelovkami, podtrhovala nadpisy a důležitá data i informace, psala jimi nejdůležitější pojmy a vše ještě zlepšilo co nejlépe vypadající písmo. V takovém sešitě se mi potom učí jedna báseň.
A na co tedy čekáte? Učebnici dějepisu nepodpalujte, jelikož ji možná budete potřebovat, ale zkuste se na to jednou podívat optimisticky. Vyberte si činnost, která vás baví nejvíce, a pusťte se do toho!
