Alíkovina

Zachráněné poklady Paní hudby

vydáno  •  Kultura
Paní hudbě by mohla závidět i Chytrá horákyně. Pyšní se tím, že jí ničivé povodně ze srpna roku 2002 nevzaly ani jedinou notu. Ale snadné to nebylo. Když bylo jasné, že přichází povodeň, pracovníci Českého muzea hudby urychleně stěhovali vzácný notový materiál nikoli na úroveň stoleté, ale nejméně dvousetleté vody. Záhy se však ukázalo, že i to bylo málo!

Srpnové povodně roku 2002 poškodily část sbírek Českého muzea hudby., © Radkaa

Přes všechno snažení část notových záznamů voda zasáhla. A to i rukopisů. Kdybyste si všechny namočené noty vyrovnali do řady, byla by dlouhá 43 metrů. Těžko někam přinést takovou mokrou hromadu k usušení. Navíc pověšení na prádelní šňůry není to pravé, vhodnější je sušení ve vodorovné poloze.

První pomoc mokrým tiskům

Pokud namočíte list papíru a pak ho necháte usušit, nemělo by se mu příliš mnoho stát. Ale pokud těch papírů bude víc u sebe, jako třeba právě u notových záznamů či knih, pak už to s vysycháním tak snadné není. Čím déle trvá, tím větší hrozí nebezpečí napadení plísněmi a bakteriemi.

První pomoc pro namočené tisky je tedy zdánlivě jednoduchá: co nejrychlejší zmrazení. Tenhle boj o čas pracovníci muzea i jejich pomocníci z řad dobrovolníků vyhráli. Do 48 hodin po povodni uložili své poklady do igelitových pytlů v mrazírenských boxech.

Zmražené noty. Co s nimi?

Ukázalo se, že sbírka notového archivu byla poškozena z osmi procent. Větší poškození – 15 procent – se týkalo knihovny. Jenže zatímco knihovna v mnoha případech obsahovala publikace, které jsou zachovány v jiných institucích, součástí notového archivu je mnoho vzácných tisků a rukopisů.

Metoda vysoušení, kterou používali po povodních v Národním technickém muzeu, tj. rozmrazení, propláchnutí tisků čistou vodou a jejich šetrné sušení, se pro notové záznamy příliš nehodila. Postupné vysoušení zanechává na papíře nehezké fleky – mapy. A navíc každé další působení vody může mít zcela zničující důsledky, zvlášť u rukopisů.
Zkušeností s vysoušením takového množství dokumentů nebylo ani ve světě mnoho. Nejzajímavější nabídka přišla ze Švýcarska. Zapůjčili unikátní zařízení pro vakuové sušení - tzv. lyofilizaci.

Suché rozmrazení?

Zní to dost podivně, ale jde to. Zjednodušeně řečeno: přeskočí se kapalná fáze a rovnou se přechází do plynné fáze. Následuje nezbytná dezinfekce. Tyto operace se provádějí na speciálním vysoušecím a sterilizačním pracovišti v Technickém muzeu v Brně (podrobnosti najdete na stránkách muzea - www.technicalmuseum.cz).

Pro představu doplním stručný popis operace ze stránek muzea: „Zmrazený materiál je nejprve zabalen do dvojitých sterilizačních obalů, které chrání vnější prostředí a pracovníky před kontaminací patogenními mikroorganizmy. Proces sušení pomocí metody vakuové sublimace (lyofilizace) probíhá dle velikosti zmrazených dokumentů po dobu 3 až 6 týdnů. Teplota uvnitř komory je regulovaná dle charakteru vysoušeného materiálu (maximálně do 40°C). Materiál je dále sterilizován etylenoxidem a následně uložen do skladu, kde dochází k jeho relaxaci.“

Hudba nejsou jen noty

Aby mohla hudba znít, nestačí mít jen melodii zachycenou v notovém záznamu. Je třeba také hudební nástroj. Z těch měly při povodni 2002 největší smůlu klavíry. Jejich sklad, odborně zvaný depozitář, byl v Terezíně zdánlivě mimo nebezpečí. Podle pamětníků město nikdy nebylo povodněmi ohroženo. Ani v mapách, které předpovídaly záplavové oblasti, zakreslen nebyl. Jenže povodeň ze srpna roku 2002 se nákresy lidí řídila pramálo. Zaplavila i budovu s velmi vzácnými klavíry.

Znovuzrození klavírů

Jestli sušení notových záznamů a knih bylo nesnadné, pak o záchraně namočených klavírů to platí mnohonásobně. Ke každému zachráněnému nástroji mají v muzeu tlustý šanon plný fotografií a zápisků. Nástroje byly rozebrány na jednotlivé díly, očištěny a pečlivě tvarovány do původní podoby. Pokud se něco muselo nahradit, pak byla snaha o co nejpřesnější náhradu.

Kdybych měla vybrat fotografii, která mi z oprav nástrojů nejvíc uvízla v paměti, tak je to určitě neuvěřitelné množství svěráků. Na konci téhle „mravenčí“ práce specialistů je nástroj, na který je možné hrát a jehož tóny netahají za uši ani ty, kteří mají velmi dobrý hudební sluch. Muzejníci o takovém nástroji říkají, že je v hratelném stavu.

Zachráněné poklady paní hudby aneb České muzeum hudby šest let po povodni

Zachráněné poklady paní hudby si můžete prohlédnout i vy. Až do 21. dubna 2008 jsou k vidění na výstavě v přízemí bývalého barokního kostela sv. Máří Magdaleny v Karmelitské ulici, kde České muzeum hudby sídlí. Součástí výstavy jsou nejen opravené klavíry, orchestriony a notové záznamy, ale také fotografie dokumentující záchranu muzejních sbírek po povodních. Své důležité místo mají hned u vstupu do výstavy předměty zdánlivě zcela nemuzejní: vysoké gumové holínky umazané od bláta.

Další informace najdete na stránkách Národního muzeawww.nm.cz

Doporučuji výpravu do muzea načasovat na 11. či 15. hodinu. Právě v tu dobu máte šanci slyšet také zvuk orchestrionu z roku 1910.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (0)

O tomto článku zatím nikdo nediskutuje. Buď první!