Alíkoviny

Začínají prázdniny

vydáno  v 6:54

Tak. Konec roku je tady. Prázdniny před námi, škola skončila a nemusíme se každý den učit. Vždy jsem si říkala, jak se těším, až budu velká a odejdu ze základní školy. Možná jste si to říkali a nebo si to říkáte taky. A mně se to právě teď děje. Odcházím na střední.

Letní tábory, tábor, skaut, adrenalin, stanování, příroda, samostatné obrazem

Už dlouhou dobu jsem se těšila, že prostě a jednoduše odejdu pryč. Zbavím se všech nepříjemných učitelů, které nemám ráda. Budu se moct učit něco, co mě baví, věnovat se tomu naplno. Těšila jsem se, že se nebudu muset učit všeobecná učiva, pouze to, čemu se chci věnovat. U mě je to ekonomika, takže jsem ráda, že se nebudu učit například chemii, kterou jsem si nikdy neoblíbila. A teď, když už mám za sebou poslední vysvědčení, vidím vše jinak. Bojím se opustit základní. Nechci opustit své spolužáky, svou druhou rodinu. Když jsem se podívala na zbytek své třídy, viděla jsem, o co vše přijdu. O kamarády, přátele, o svou takzvanou druhou rodinu. I když jsme se někdy hádali a ne vždy spolu vycházeli tak, jak bychom měli, mám je všechny moc ráda a budou mi chybět. Děkuji jim za to, že se mnou vydrželi, i když jsem byla někdy nesnesitelná a drzá puberťačka. Máme spolu neskutečně mnoho krásných a nejúžasnějších zážitků, vzpomínek. Táhneme to spolu už devět let, což se mi zdá jako celá věčnost, a stále jsme spolu. Nikdy jsme nikoho nenechali v problémech, i když to znamenalo mít problém taky. Často se nám stávalo, že někdo zapomněl úkol nebo zapomněl na test, ale ti, kteří úkol měli nebo věděli odpovědi testu, poradili. Nepodváděli jsme! Byla to spíše společná práce. Vnímám nás jako jednu velkou rodinu.

Dnes jsem sledovala svou třídu bok po boku, jeden vedle druhého, a viděla jsem štěstí. Všichni jsme byli rádi, že stojíme všichni při sobě a že odcházíme spolu. Nikoho jsme tam nenechali. Za těch pár let mi opravdu přirostli k srdci. Zasmála jsem se s nimi opravdu hodně. Opravdu. Ani nejde spočítat, kolik máme takových zvláštních, pro nás úžasných, vzpomínek a příhod. Samozřejmě si pamatuji i ne příliš dobré momenty. Těch bylo také mnoho, ale překonali jsme je. Všechny. A spolu.

Tímto příspěvkem jsem jen chtěla říct, že jsem vděčná za všechen čas strávený s těmito lidmi a jsem ráda, že jsou zrovna oni součástí mého života. Buďte k sobě ve škole všichni hodní a přátelští. Jednou budete vzpomínat na to, jak jste spolu překonali devět let života. Užívejte si nejlépe, jak dokážete, vytvořte si vzpomínky, dělejte fotky... A to nejen ve škole. Choďte spolu ven, na procházky, na průzkumy okolí vašeho bydliště. Pomáhejte si, protože když to neuděláte vy, kdo jiný ano? Nešiřte pomluvy a buďte rádi za každý nový den s nimi. Vyplatí se to.

Autorka:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (4)

Příspěvek z 11. července ve 13:39.
Gattina v něm napsala:

Hello AklachimCZ

Příspěvek z 10. července ve 20:14.
AklachimCZ v něm napsala:

Hello Gattina!!!

Příspěvek z 8. července v 16:50.
Gattina v něm napsala:

Uz sem odesla. Sem na gymplu.