Alíkovina

Záhadné podzemí: Labyrint pod Prahou

vydáno
Tajuplná místa, která se ukrývají pod zemským povrchem. Zkoumat tajuplné prosecké podzemí na vlastní pěst vám určitě doporučit nemůžeme. Ale naštěstí je tady Alík, který se ochotně stane vaším spolehlivým průvodcem.

Prosecké podzemí prohledávají záchranáři., © iDNES.cz

Podzemní chodby na Proseku byly dlouhou dobu rejdištěm mladých dobrodruhů - jen těžko byste našli v Praze kluka, který by se alespoň jednou nepokusil o výpravu do tohoto vyhlášeného bludiště. Zřejmě proto o něm koluje tolik fantastických historek. Obyvatelé Proseku si vyprávějí strašidelné příběhy o dětech, které vešly do podzemí a které už nikdy nikdo nespatřil.  Jiní vzpomínají na to, jak se před nimi z ničeho nic propadla zem a v ní zmizel trolejbus, traktor nebo osobní auto. Občas narazíte na někoho, kdo v křivolakých chodbičkách na vlastní oči viděl ducha mrtvého pískaře nebo důstojníka SS.  Všechny tyto historky mají jediný účel, a to udržet všechny zvědavce co nejdál od vchodů do podzemí. Chodby na Proseku jsou sice velmi krásné, ale ani zdaleka nejsou všechny bezpečné.

Dvě cesty do Boleslavi

Nejznámější historkou, která se k proseckému podzemí váže, je pověst o tajné chodbě, která prý vede z Proseku až do Staré Boleslavi. Údajně má kopírovat trasu poutní cesty spojující hrob sv. Václava ve Svatovítském chrámu, s kostelem sv. Václava na Proseku, Vinoř a Starou Boleslav. Kapličky na ní dokonce fungují jako větrací šachty. Legenda popisuje, že se touto chodbou nechával vozit Napoleon v kočáře.  Zřejmě vás nepřekvapí, že existenci této chodby zatím nikdo nepotvrdil. Geolog a spisovatel Václav Cílek v knize Podzemní Praha napsal: „Legenda nedává smysl, ale tvrdošíjně se traduje, a to do takové míry, že jsem v průběhu několika let zapsal nejméně deset svědectví lidí, kteří v chodbě byli, a věřili si do té míry, že poskytli adresy i telefonní čísla.“ Takže kdo ví? Je možné, že prosecká chodba na svého seriózního objevitele teprve čeká.

InsertSingleVideo

Jak se dělá podzemí

Spletité chodby pod Prosekem jsou pozůstatky po těžbě písku, který se v této lokalitě dobýval již před 300 lety. Jejich přesnou délku neznáme, hovoří se však o několika kilometrech. Původní těžaři „odlamovali“ malé kusy pískovce, který nechávali na dešti a pak ho snadno rozdrtili na jemný písek. Ten se používal při výrobě skla, ale sloužil také jako oblíbený čisticí prostředek. Hospodyňky  v  19. století chránily dřevěné podlahy před špínou tím, že ji posypaly slabou vrstvou písku. Nečistoty se nezašlapaly, poprašek se večer vymetl a podlaha zůstala čistá. Písek z proseckých skal se také používal při drhnutí hrnců a připálených pekáčů, takže si našel uplatnění v téměř každé pražské domácnosti. Dobývání písku byla těžká a špatně placená práce, přivydělávali si jí ti nejchudší dělníci. Někteří z nich neměli ani vlastní střechu nad hlavou, tak si ve skalách vyhloubili místa pro přespávání. O pískových lomech neexistují žádné záznamy, proto je jejich zmapování pro dnešní vědce tak obtížné a dobrodružné zároveň.

Kudy kam?

Prosecké podzemí není oficiálně přístupné, takže kudy se do něj dostanete, vám z bezpečnostních důvodů neprozradíme. Dobrou zprávou je, že se stále uvažuje o otevření části podzemí zvané Močálka, záleží jen na tom, kdy město získá potřebné peníze. Do té doby můžete libovolně prozkoumávat Prosecké skály zvenku. Také to stojí za to.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (1)

Příspěvek z 13. září 2013 v 15:29.
Adík152 v něm napsala:

Dobrodružstí :)

Mám moc ráda dobrodružství, toto by mě lákalo.. Ale docela bych měla strach, že bych se ztratila a když to není zpřístupněné.. Raději ne 16 A ještě, bydlím skoro u Slovenska, takže nehrozí 25