ZAJÍC A JEŽEK

Zajíc z kopce běží,
ježek se na něj ježí,
zajíci ty troufalý,
ježku, ty jsi pomalý.

Zajíc chce vidět sošku,
o kámen si nakopl nožku.
Odhopsal do vysokých skal,
a ježek se o něj bál.

Loudal se za ním jako šnek,
ráno ho na cestě našel Shrek.
Zajíc pod stromem seděl,
že ježek přijde, věděl.

Zaječice krásná jak růže,
zajícovi naskočila husí kůže.
Napsal jí nějaké sliby,
byly v nich ale chyby.

Už je opět ráno,
jak je v knize psáno,
ve světnici zhasla svíčka,
zaječice otevřela víčka.

Zajíc se přes davy brodí,
zaječice už totiž rodí,
otec za sebou slyší
posměch malých myší.

„Pozor dej a chvíli stůj,
na silnici leží hnůj.“
Dětí bylo pět
a sladcí byli jako med.

KONEC

Tak co na to říkáte?
Složila jsem to, když mi bylo přibližně šest nebo sedm.
Teď nevím, ale já si vzpomenu...

Ne, fakt nevím.
To je hrozný, fakt, jsem případ neuvěřitelný.

Mohu vás ještě poprosit, abyste mi doopravdy řekli, co si o tom myslíte VY, a ne vaši kamarádi?
Nechci po některých moc? :D
Mne zajímá váš pocit.