Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Zamyšlení nad dnešní dobou

    vydáno  •  Volný čas doma
    Tento článek píši proto, že se mi nelíbí, jak jsou dnešní děti vychovávány a jak využívají svůj volný čas.

    Ilustrační foto., © Reuters

    Rodiče jsou strůjcem toho, jak jejich dítě využívá svůj čas. Jistě všichni chápeme, že nejde se celý den v kuse věnovat dítěti, máme práci, musíme doma uklízet, vařit atd. A tak je občas počítač výborným řešením. Dítě za počítačem vydrží i celé hodiny. Na počítači nic špatného není, spíš mi vadí to, že děti v poslední době neznají nic jiného.

    Když jsem byla malá já, tak jsem neustále chodila s odřenými koleny. Děti lezly po stromech a trhaly ještě nedozrálá jablka. Byly to časy, kdy jste prostě zvedli zadek, šli ke kamarádovi domů zazvonit na zvonek a strávili s ním celé odpoledne venku. Když teď vidím desetileté děti, jak jsou neustále online na Facebooku od rána do večera, je mi jich líto. I když já teď už také žiji v internetovém světě a jsem online velmi často, můžu s klidem říct, že jsem si užila své dětství.

    Každý den ve škole jsem se těšila na to, jak půjdu odpoledne ven, ne na to, že přijdu domů a kouknu se, kdo mi dal nový like k fotce. Když tak vzpomínám, ráda bych se vrátila do dětství. Bohužel je to nemožné. Tímto bych chtěla, abyste si někteří alespoň trochu uvědomili, že dětství je snad nejkrásnější a nejméně starostlivá část života a je velká škoda, že ho dnešní děti tak promrhávají. Chtějí co nejdříve dospět, ale až se to jednoho dne stane, na co budou vzpomínat? Na to jak si chatovaly na facebooku a hrály wowko, lolko a podobné hry?

    Tento článek byl zařazený ke zveřejnění bývalým vedením Alíka, jeho úroveň tedy nemusí odpovídat současným redakčním standardům.

    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (7)

    Příspěvek z 6. ledna 2015 v 10:13.
    Ada30 v něm napsal:

    Vím že ti to vadí ale vůbec nic s tím nenaděláš..........

    RigelBlack v něm napsal:

    Nesouhlasim

    S prominutim? Nesouhlasim - jsem odchovanej počítačema - a přesto jsem za svoje dětství rád... Představte si dítě, introverta, které se přestěhuje na vesnici - změní školu, dostane se do "již zaběhnutého kolektivu", kde ho šikanují.
    Opěvujete tu ty "krásné časy", kdy děti chodily s odřeninami? V mém případě by byly spíš možná od zlomyslných spolužáků. Počítač byl pro mě únikem z reality, byl tím příslovečným "světýlkem ve tmě" - ne že by mi rodiče nechtěli pomoct, ale jednoduše jsem jim (z obavy) nic o "problémech ve škole" neřekl... Na počítači jsem zažíval skutečná přátelství.
    Měl jsem se zvednout - a začít chodit s kamarády ven? Když kamarádi nebyli, protože jsem se s nikým nebavil? Měl jsem s nimi sportovat, když jsem trpíval obezitou a nenáviděl jsem sporty? Lézt po stromech, když by to vedlo výhradně k výsměchu všech? Já si myslím, že je zatraceně dobře, že zde nějaký ten počítač je - protože to dává smysl dětem, kteří nenavazují vztahy tak "jednoduše" jako ostatní...

    Oríšek v něm napsala:

    Z tohodle článku mi je smutno. Jasně, taky si ráda zahraju 1, 2 hry na počítači, pak mě to přestane bavit. Proč teda nejdu ven, říkáte si... Asi se budete divit, ale naši mi to zakazujou. Přesně tak. Přesně ti dospělí, který nadávají na dnešní dobu. A můžou za to úchylové apod. Já chápu, že se o mě bojí, ale... Snad to není důvod, proč mě držet 24 hodin doma... Když je jednou za měsíc přemluvím aby mě pustili, ještě mě nikdo nenapadl... Jojo, s kámoši by mě pustili... Jenže všechny kamarádky co chodí ven bydlí na druhým konci města... A všichni co bydlí tady, no... Buď jsou stejně staří a jsou přesně ten případ, co tady popisujete. Když jsem se jedný holky jednou zeptala, jestli půjdem ven, řekla mi, ať jí dám pokoj... Fakt, ty "typicky dnešních děcka" jsou na metr čtvereční dvě, ale sem tam se najde jedno, které ještě takové není. Jenže zdůrazňuji, SEMTAM... A právě proto, že je těch počítařáků tolik, pak mezi ně automaticky spadáme i my... Jedinec by se vám přesvědčit podařil, ale s komunitou nehnete...Takže jsou tři druhy dětí:
    1. Ty typicky počítačové, radši se zastřelí než aby šli ven.
    2. Ty s rodiči kteří jim dovolují dělat si co chtějí, a tím pádem to využijí a jdou třeba ven
    3. Ti, kteří by rádi byli venku, ale kvůli převažujícímu typu 1 si o tom můžou jen nechat zdát

    Já jsem typ 3 a chci víc volnosti... Moje rané dětství bylo plné smutku, depek a strachu, takže na dětství rozhodně dobré vzpomínky nemám 27 Rozbrečela jsem se, když jsem ten článek četla, a když jsem tohle psala, tak ještě víc... Doufám, že si o mě neřeknete nic špatného... Jestli jo, tak to už není můj problém....