Všichni věděli, že není můj pravý táta. A pak mi řekla tátova rodina: „Přijali jsme tě do rodiny jako vlastního,“ a to mě vyvedlo z míry. A teď pátrám po biologickém otci.
Od mámy jsem časem zjistila, jak se jmenuje a kde bydlí. Pomalu jsem začala pátrat, ale vypadalo to bledě. Dala jsem i oznámení na pár různých stránek: Hledám svého biologického otce. Jmenuje se tak a tak, je mu tolik a tolik. Ale připadalo mi, že ho nenajdu. Pak se ale ozval nějaký muž. Odpovídal všemu a vypadalo to, že je to můj otec. Udělali jsme test otcovství, ale vyšel negativně.
A já si řekla, že jsem zase na začátku. Po pár měsících jsem to začala vzdávat. Pak se ale na těch samých stránkách, kam jsem dávala vzkazy já, objevilo: Hledám svou dceru, je jí tak 12 let.
Nakonec se ukázalo, že můj biologický otec hledal mě celých dvanáct let. A ano, nakonec ten muž byl můj táta, i testy otcovství byly pozitivní. Teď se s ním stýkám a mám s ním pomalu lepší vztah, než s otcem, který mě vychovával.
