Ironicky teď řeknu, že přímo miluju, jak ani jeden člověk v mojí třídě nevydrží bez mobilu ani hloupých 45 minut a ještě se cítí uraženě, když ho učitel(ka) napomene. Stejně tak i o přestávce, kdy si nikdo nikoho nevšímá. Hlavně, že mají v ruce tu svítící blbost.
Taky si myslím, že kdyby se ve třídě někomu něco stalo, tak v lepším případě, až si toho někdo všimne, nejdřív dají fotky na instagram a na facebook a až pak se zavolá pomoc.
Je mi to líto i kvůli tomu, že si mě nikdo nevšímá. Nějak extra neprahnu po pozornosti, ale spíš se chci bavit s kamarády a tak. Což je naprosto nemožné, protože se ještě cítí uraženě, když na ně náhodou promluvím. Těchto lidí je mi upřímně líto. Navíc se na nich ten mobil začíná docela podepisovat, už jen třeba tím, že nejsou schopní mluvit. Pořád opakují stejná slova a nedokážou se pořádně vyjádřit. Navíc některá slova ani neznají.
Dám sem příklad jedné spolužačky, která sjíždí mobil každou chvilku. Skoro bych se nebála říct, že je na něm tak přes 12 hodin denně. Nevydrží bez něj o hodině ani o přestávce. Bere si ho všude s sebou a pořád jen obrazovka, facebook a jiné stránky. Také dostává pořád poznámky a upozornění od učitelů za používání mobilu v hodině a když jí ho náhodou chce někdo sebrat, tak hned: „Nééé, vždyť na něm nejsem.“ Aha, takže ona ho má klidně položený na lavici, ale vůbec na něm není.
Já osobně mám taky mobil, přiznám se, že je úplně k ničemu. Mám ho asi 11 let a navíc ještě po bratrovi, jediné, co se tam dá, je volat, psát, fotit a sem tam si poslechnout nějakou písničku. Ale klidně bez něj celý den ve škole vydržím, aniž bych se na něj podívala. Spíš ho ani nevytáhnu z tašky, jen když pro mě má po škole přijet máma.
Je mi jasné, že si teď někdo řekne: „No jo, si stěžuje, protože jim to závidí, že mají lepší mobil než ona.“ Upřímně, ano. Mají lepší mobil než já, aspoň se jim nevypne po 5 minutách. Když je srovnám, tak je to taky docela legrace, když si ho položím vedle těch obřích placek, které se jim pomalu ani nevejdou do ruky. Ale, i kdybych ten lepší mobil měla, stejně nevím, co bych na něm dělala. Připadal by mi zbytečný.
Upřímně by mě zajímalo, kam až ta jejich závislost přejde a chtěla bych se dožít toho, až jednou nepůjde proud a ta jejich zlatíčka přestanou fungovat. Pak teprve začne chaos, protože si bez nich nedokážou poradit.