Já na kole jezdím od dvou let, ale závodně okolo čtyř let a za tým (oddíl) tři roky. Mám za sebou několik vítězství, pádů atd... takže si myslím, že něco o cyklistice vím a můžu to předat dál.

Cyklistika jako taková je buď Závodní cyklistika nebo cykloturistika.
Závodní cyklistika se dělí na tři kategorie:

• Rychlostní- dráhová a silniční cyklistika
• Terénní- MTB (horská kola), BMX, cyklokros a biketrial
• Sálová- krasojízda a kolová (méně známý druh sportu podobný fotbalu s koly)

Mou disciplínou je MTB, silniční cyklistika a občas jezdím i cyklokros. Jelikož kromě kola se věnuji i atletice, u které mám třikrát týdně tréninky a na kolo mi nezbývá tolik času, abych měla aspoň jeden den bez tréninku. Tak na kole jezdím také třikrát týdně.

Velmi důležité také je, když už si zvolíte druh cyklistiky, mít na to také správné kolo. Protože např. na silniční a horskou cyklistiku jsou velmi rozdílná kola. Rozdíly jsou nejen v celé stavbě kola, ale i v šířce plášťů. Mezi vybavení „bikera“ patří také včetně velmi důležité helmy i méně povinný cyklistický dres, rukavice, tretry apod.

Každý závod probíhá trošku jinak. Ale většina z nich asi nějak takto:
Po dojezdu na místo závodu jdu na registraci. Většinou mám přihlášku přes internet. Ale i tak na registraci musím, abych potvrdila svou přihlášku a vyzvedla si číslo. Poté se jdu k autu převléci do dresu, připevním své číslo ke kolu a jdu se rozjezdit. Asi tak deset až patnáct minut před startem si jdu už stoupnout na start, abych byla při startu hodně vepředu. Po odstartování jedu tak, abych měla ke konci ještě síly na „finiš“ a ohlídala si soupeřky. Od druhé poloviny závodu už jedu na krev, abych měla co nejlepší výsledek. Snažím se pít, abych případně nezkolabovala apod. Asi tak jeden kilometr před cílem začnu z posledních sil zrychlovat. V cíli mi drží palce mamka, děda a trenéři. Vždy jsem moc ráda, že je vidím, protože mi dochází, že závod už je skoro za mnou. Po dojezdu se v cíli po chvíli odpočinku najím a dojdu se převléct ze zpoceného dresu do civilu a s sebou si vezmu suchý dres, abych se do něj pak na vyhlášení převlékla. Když dojedou všichni závodníci, tak asi přibližně „hodinku“ po tom je vyhlášení. Vyhlašuje se několik kategorií podle věku. Po vyhlášení je už většinou zábava v podobě živé hudby a pak už večer hezky domů do postele.

Tímto jsi se dočetl/a na konec článku a ať už jsem v tobě probudila odvahu závodit nebo ne, doufám, že se ti článek líbil. A jen tak ke konci, pokud Ti hned první ani druhý závod nevyjde, nenech toho a trénuj dál, jednou už Ti to musí vyjít