Komparz je soubor účinkujících (individuálně nazývaných komparzista nebo komparzistka) užívaný obvykle v prostředí televize, filmu, reklam a videa. V příslušném dramatickém či audiovizuálním díle hraje komparz roli okolních, anonymních nebo pro děj nepříliš důležitých postav.
Zdroj: Wikipedie
Jak jsem se k tomu dostal?
Byl jsem zaregistrován u jedné agentury, která mi zasílala na e-mail různé nabídky na natáčení. Často jsem ale tyto nabídky odkliknul nebo smazal, jelikož volného času jsem měl v době, kdy už jsem pracoval, opravdu málo.
V červnu 2018 mi přišel e-mail, ve kterém bylo napsáno, že do válečného filmu s názvem Nabarvené ptáče hledají komparzisty do role německých vojáků. Natáčení se mělo konat v Kácově na Sázavě. Jednalo se o noční natáčení od 19:00 do 6 hodin ráno, honorář činil 1 000 Kč + 300 Kč za účast na kostýmní zkoušce.
Pokud si dobře vzpomínám, tak podmínkou byl určitý věk, výška, štíhlá postava a žádné výrazné tetování nebo piercing. Každý, kdo splňoval tyto podmínky a chtěl se přihlásit, musel udělat fotografie profilu obličeje a postavy. Fotografie jsem potom odeslal na e-mail společně s telefonním číslem a čekal jsem na odpověď.
Po několika dnech mi přišla SMS zpráva s tím, že se mám dostavit na kostýmní zkoušku do budovy České televize na Kavčích horách v Praze. To znamenalo, že se mnou počítají.
Kostýmní zkouška
Na kostýmní zkoušku jsem se tedy dostavil zhruba 5 dní před natáčením dle pokynů SMS zprávy. V kostymérně se mě ujala kostymérka, která mi zkoušela německou ústroj a helmu. V kostymérně byla také holička pro ty, kteří měli dlouhé vlasy a neodpovídali požadavkům, což jsem byl zrovna já. Jelikož jsem měl delší vlasy, tak mně holička hned ostříhala a upravila dle požadavků. Samotná kostýmní zkouška zabrala pouhých zhruba 10 minut.
Odjezd na místo
Po týdnu jsme se měli všichni dostavit v 16 hodin do kostymérny na Kavčích horách, kde jsme dostali svoji německou ústroj s helmou.
Poté jsme přesunuli ven, kde na nás už čekaly dva autobusy. Po hodině jízdy jsme dorazili do Kácova. Vystoupili jsme na cestě u lesa, kde stál velký most. První šok pro mě byl, když jsem viděl všude jen stromy, rybník a všechen možný hmyz, který na mě začal létat!
Přesunuli jsme se cca 200 metrů od mostu, kde byly různé stany. V prvním stanu jsme se převlékli do německé uniformy a dostali jsme ještě navíc zbraň. Tu nám přidělili náhodně, někteří dostali pušku Kar98k a jiní samopal MP40. Já dostal samopal.
Po ustrojení jsme se přesunuli do druhého stanu, kde byli maskéři. Ti odváděli opravdu úžasnou práci. Většině vytvářeli krvácející rány na různých místech nebo dělali modřiny na tváři. Já měl díky bohu pouze jakýsi černý krém rozetřený na tváři, což mělo naznačovat špínu a prach z boje.

Komparz u filmu
Musím říci, že kombinace krému a toho hmyzu, co na mě létal, byla opravdu strašná, neustále mě svědil obličej.
Poté, co nás namaskovali, jsme cca 30 minut čekali na ostatní, než budou oblečeni a namaskováni. Bylo nás kolem 60 komparzistů. Většina z nás pozorovala, jak kameramani na mostě připravují světla, jelikož se pomalu stmívalo.
Natáčení
Celou noc se měla natáčet scéna, kde němečtí vojáci jdou po mostě.

Film “Nabarvené ptáče“, © Václav Marhoul
Ve 20 hodin jsme začali a opakovali dokolečka chůzi po mostě, mezitím byly i nějaké přestávky. Chůze nebyla nijak náročná, ale kolem půlnoci mě lehce brnělo rameno z toho těžkého samopalu. Boty, které jsme měli, byly taky poměrně nepohodlné, protože byly dost tvrdé a špatně se v nich chodilo.
Kolem jedné hodiny ráno nám produkce připravila občerstvení. Všichni jsme dostali sekanou a brambory. Po hodině jsme opět začali natáčet. To jsme chodili jako vojáci za německým autem, které se porouchalo. Jsem rád, že jsem se zrovna nacházel na pozici, kde jsem skutečně ve filmu vidět, i když je to jen mžik. Tuto scénu jsme opět hodněkrát opakovali a ve 4 hodiny nám oznámili, že je konec natáčení.
Všichni jsme si to moc užili a upřímně jsme byli rádi, že ze sebe můžeme sundat ty věci, byla to velká úleva. Odevzdali jsme do stanů ústroj, zbraň a čekali na slíbenou finanční odměnu za účast.
Autobus nás odvezl na nejbližší stanici metra v Praze a všichni jsme se mohli vydat do svých domovů.
Jsem velice rád za tuto zkušenost a hlavně za to, že mám ve své mysli vzpomínku na režiséra Václava Marhoula, kterou mi už nikdo nevezme, a kamarády, se kterými jsem v kontaktu dodnes. Mrzí mě ale jedna věc, a to ta, že tohle byla poslední klapka ve filmu, kde byl jen komparz a žádní herci. Těšil jsem se, že uvidím na natáčení i nějakého herce, ale bohužel.
Režisér Václav Marhoul tento film připravoval několik let a zdá se mi povedený. Závěrem bych jen podotkl, že komparz jsem dělal čistě ze zajímavosti, nejsou v tom žádné sympatie k nacismu.
Film však je poměrně drastický a místy nevhodný pro mladistvé.