Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkovina

    Zážitky z prázdnin

    vydáno  •  Prázdniny

    Ahoj kamarádi, tak jsem se rozhodl se podělit o své zážitky z prázdnin, a tak se usaďte, malá výprava do 20. století právě začíná.

    prázdniny , © verbum

    Bylo mi 6 nebo 7 let a byl jsem poprvé a naposledy na pionýrském táboře. Pamatuji si, že nás každé ráno budil Michal David a jeho slavná Poupata. Tenkrát to byla hitovka...

    Také v tu dobu se skládali bobříci a já se rozhodl si složit bobříka odvahy. Tento bobřík předpokládal jít sám večer do lesa. Asi si umíte představit, co to pro kluka znamenalo... Musím dodat, že přes den jsme dělali se dřevem, a já měl v kapse krabičku, kde bylo několik hřebíků.

    Odvážně jsem vyrazil, byla krásná noc, měsíček svítil a stíny stromů mě neskutečně děsily, neboť jsem v nich viděl různé příšery. Fantazii jsem měl obrovskou...

    Šel jsem pomalu a krom stínu jsem neustále slyšel, že někdo za mnou jde. Otočil jsem se, a nikdo tam nebyl. Jak jsem zrychlil, tak ten neznámý zrychlil také. Napadlo mě: „Kdo uteče, ten vyhraje!“ A tak jsem běžel jak cvok co nejrychleji, ale ten neznámý se rozběhl také.

    Doběhl jsem až na místo, kde hořela svíčka, každý se měl podepsat na kus ohořelého papíru, který na místě ležel. Klepal jsem se jak ratlík a rozhlížel se kolem, kde ten člověk asi bude... Podepsal jsem se, tedy šlo mi to hodně špatně, a vyšel zpět.

    Cesta zpět uběhla rychle, neboť jsem utíkal jak šílený, abych byl v táboře co nejrychleji. Jak se radilo v pohádkách: „Nehleď ani vpravo ani vlevo!“ Tato rada mě honila až do tábora, kde na mě hleděli jak na šílence a já vyprávěl o sto šest, co jsem vše zažil... Vedoucí poslouchal a říká: „Co máš v kapse?“ Já postupně vytahoval to, co kluci v kapsách mají: kapesník, nůž (rybička), několik provázků a nakonec mi vypadla již zmiňovaná krabička, která mi rachotila v ruce...

    Všichni se začali smát, neboť každý pochopil, budete se divit, ale pochopil jsem to i já, kdo mě to pronásledoval. Přiznám se, že mi spadl veliký kámen ze srdce.

    Vedoucí mi ještě ten večer bobříka odvahy udělil, neboť jsem si ho prý zasloužil.
    ____________________________________________________

    Od malička jsem měl rád bouřky. Rád jsem pozoroval blesky a počítal, kdy zahřmí. Tuto zálibu jsem měl až do osudové noční hlídky na skautském táboře. Myslím, že to bylo v roce 1993. Pamatuji si to jako dnes...

    Měl jsem noční hlídku. Noční hlídky jsem měl rád, zvláště od 2:00 do 4:00 a vždy jsem si ji brával. Rád jsem pozoroval hvězdy... Tu osudovou noc jsem začal ve 2 ráno hlídat tábor. Okolo 3:00 se zatáhlo a začal se zvedat vítr. Sem tam se v dáli zablesklo. Zalezl jsem do kuchyně a pozoroval přírodní divadlo, byl jsem tímto přírodním divadlem unesený...

    Asi mi bude rozumět zvláště Pralinka2 a ten, kdo noční hlídky zažil... Jako hlídka tábora jsem musel pravidelně obcházet tábor. Kluci z našeho tábora chrněli a někdy se ze stanů ozývali kluci, kteří mluvili ze spaní.

    V okolí bylo podezřelé ticho, krom deště, který náš tábor skrápěl... Najednou několik metrů ode mě uhodil blesk, hned se ozvala děsná rána. Odmrštilo mě to na zem a několik minut mi hučelo v hlavě a já ležel na zemi a ani se nehnul... Asi po 5 minutách jsem se zvedl a šel se schovat do kuchyně a čekal, až mě přijde vystřídat kamarád...

    Zbytek hlídky jsem děkoval Bohu, že mě blesk nezabil. Až ráno jsem si o tomto zážitku pohovořil s hlavním vedoucím, který mi řekl, že jsem měl veliké štěstí. Od toho roku mám k bouřce velikánský respekt.

    Těch zážitků bylo mnoho, o nich snad napíši i jindy. Snad se vám tyto dva příběhy budou líbit...

    Autor:
    » přejít do diskuse

    Diskuse k článku  (15)

    Příspěvek z 17. února ve 12:38.
    verbum v něm napsal:

    Nemáš zač

    Příspěvek z 17. února v 9:08.
    Alpina v něm napsal:

    Děkuji ti za krasný článek Verbum:-)

    Příspěvek z 16. února ve 13:34.
    verbum v něm napsal:

    Děkuji moc