Alíkovina

Zbavení právní způsobilosti právníka

vydáno  •  Povídky

Byl jednou jeden hoch. Tento hoch se sice dobře učil, ale byl to veliký nezbeda a rád si tropil žerty. Pořád dělal učitelům naschvály a každého provokoval. O šikanu se však nejednalo, nýbrž o dělání si legrace z druhých lidí.

Soud, © Rokio

Když skončily prázdniny a nastal třetí ročník, tak v rozvrhu přibyl předmět právo. Tento předmět hochovi šel jako po másle. Měl z něho jedničky a někdy i dvojky. Jakmile v pololetí dostal jedničku, tak si řekl, že se stane právníkem, až udělá maturitu a vysokou školu.

A doba plynula. Maturitu celkem dobře udělal, až na čtyřku z účetnictví, a hned se přihlásil na vysokou školu. Přijímačky pro něj byly lehké jako vzít dítěti bonbón, takže je hravě zvládl a stal se vysokoškolákem.

Co se týče vysoké školy, tak tu poměrně snadno zvládal, ale mírně se zhoršil. Dostával dvojky, výjimečně jedničky a sem tam nějakou trojku. Při studiu na vysoké škole též investoval a psal slohové práce, jelikož byl redaktor své bývalé školy.

Vysokou školu zvládl s mírnými obtížemi, ale zvládl ji, a proto se stal právníkem. Než ale začal vykonávat svoji činnost, tak si změnil jméno, protože tak chtěl vymazat svoji minulost. Jeho nové jméno zní Viktor Svoboda. Jméno Viktor si zvolil, protože znamená vítěz, a jako svoje příjmení si vybral Svoboda, jelikož znamená demokracii.

Po změně jména hned se ujal své profese jako drak a pracoval jako šroub. Nejdřív moc sporů nevyhrál, ale postupem času se zdokonaloval a čím dál tím více vyhrával. Jeho jediný nedostatek však byl ten, že při obhajobě obžalovaného se snažil být vtipný a dělal si přitom trochu srandu. To ale nic neměnilo na jeho kvalitách.

A čas se zase o něco posunul. Viktor měl zítra slavit padesáté narozeniny. Řekl si, že v padesáti půjde do důchodu. Večer mu ale zavolal jeden muž, že potřebuje právníka, jelikož byl obviněn ze zabití jednoho významného člena městské rady, a tak potřebuje, aby ho někdo obhajoval. Dále se Viktor dozvěděl, že soudní proces se koná zítra v poledne, a tak měl Viktor dost času na spánek.

Zítra ráno Viktor vstal a před soudním procesem se zase pustil do svého koníčku jménem psaní slohových prací. Čas mu uběhl jako voda, jelikož psaní slohových prací je pro Viktora „droga“.

Čas uplynul a Viktor musel jít k soudu. Cesta byla lehká, jelikož bylo hezky. Přesně ve dvanáct hodin byl Viktor před soudem, a proto soud mohl začít. Soudní proces se vyvíjel dobře, ale pak Viktor zase začal mluvit vtipně, ironicky a s nadsázkou. To ale neměl dělat, jelikož starý soudce měl dovolenou a nastoupil jeho zástupce. Ten byl ale přímo „pruďas“. Za výroky Viktora ho zbavil způsobilosti k právním úkonům, protože se dopustil těžké urážky soudu a jeho zlehčování.

Viktor tedy už nemohl vykonávat povolání právníka a jeho klient dostal deset let natvrdo. Jelikož Viktor takhle ještě soudní spor nikdy neprohrál, tak se jeho duševní stav začal zhoršovat. Vrcholem pro něj bylo, když se dozvěděl, že klient, kterého obhajoval, byl jeho dávný kamarád, kterého znal již od základní školy. Tato informace mu přivodila veliký šok, který způsobil, že Viktor skončil v blázinci. Tam za pár let zemřel.

Jaké z příběhu plyne poučení? K soudci se vždycky musí mít úctu a respekt a v žádném případě se nesmí zlehčovat, ba ani pohrdat jím.

Autor:
» přejít do diskuse

Diskuse k článku  (13)

Příspěvek z 8. prosince 2018 v 9:58.
AnezkaB v něm napsala:

Na vizitce máš, že je ti přes dvacet let. Kdyby ti bylo přes deset, ne přes dvacet, tak prima. Ale myslím, že svém věku bys mohl vědět že za ironické poznámky u soudu fakt nikoho nezbaví právní způsobilosti. Chápu, že si to můžou myslet malé děti. Ale ty? Vzhledem k věku máš už i střední za sebou.

Příspěvek z 4. prosince 2018 v 17:37.
kajaz v něm napsala:

Ujde to

Příspěvek z 3. srpna 2018 ve 21:16.
Šlaufová v něm napsala:

Ponaučení: nic
Smysl: žádný
Prostě jak získat kačky...