Byla jedna želva a ta se jmenovala Žofka. Plavala si jen tak v moři a najednou proti ní se vynoří žralok Tadeáš a povídá: „Hmmm... želva, to bude pochoutka.“ „Ty mě chceš sníst?“ zeptala se Žofka, „tak to si mě nejdříve musíš chytit!“
Tadeáš na ni kouká, jako kdyby byla z Marsu. Nikdy se mu totiž nestalo, že by jeho oběť mluvila tak rozvážně a klidně. Vždy před ním začala prchat, ale Žofka ne. Tadeáš se zeptal: „Proč se mě nebojíš?“ „Bojím se tě, ale jsem schopna svůj strach překonat, přeci jenom jsem na světě už 119 let,“ a pak ještě Žofka dodala, „dáme si závod?“ Tadeáš na to: „Dobře, stejně vyhraju.“
A tak to Žofka odstartovala. Bylo klidné odpoledne, takže to probíhalo dobře. To ale neznamenalo, že tam neměli překážky. Pak na Tadeášovo neštěstí potkali ostrov, který nešel obeplout, podplout ani přeskočit. Tadeáš měl smůlu. Za to Žofka si ho přešla bez problémů.
Na druhém konci se Tadeášovi vysmála a plavala si dál.
