Přišel o svou rodinu - tak mohou znít titulky v novinách a hlavní téma internetových portálů. Pro mě by to bylo nepochopitelné. "Proč zrovna já? Vždyť já nic neudělal," mohl bych přemýšlet.

Nejdříve bych musel ležet trýznivé hodiny pod troskami zhroucených budov, poté hrůzné zjištění, že máma, táta a babička jsou mrtví, a nakonec desítky reportérů v mém novém dětském domově. Ne, to bych doopravdy nechtěl zažít.

Moje rodina by patřila mezi 1 500 lidí, kteří pohromu nepřežili (číslo se může ještě zvyšovat podle aktuální situace). Já bych byl odvezen do nemocnice, která je naplněná lidmi s amputovanými končetinami. Byl bych jako Země v nekonečném vesmíru. Tak nepatrný. Zajímal by se o mě akorát tak nějaký reportér nebo vychovatelka v dětském domově. Na takový neskutečně ošklivý zážitek bych dozajista nikdy nezapomněl.

Jak tak píšu tento článek, uvědomuji si, jak můžu být šťastný, že mám úplnou rodinu - mámu, tátu, prarodiče. Tak si na ně někdy taky vzpomeňte a třeba k svátku a nebo jen tak je potěšte nějakou pěknou kyticí nebo, ještě lépe, nějakým vlastním výrobkem - třeba papírovým srdcem. Budou jistě mile překvapeni.