Havířovák: neboj, teď na SŠ to budu muset dělat. Ale díky tomu umím hromadu věcí a zažil jsem spoustu věcí které bych nezažila

No zrovna schopnost vypořádat se s libovolným kolektivem mi připadá docela klíčová. A úplně to nesouvisí s nějakými studijními výsledky.

Havířovák: možné máš pravdu, ale ty dovednosti nebudou klíčové, protože domškoláci mají daleko vyšší úspěšnost má školách a v práci než průměr školáků. Ale není to pro každého, hromada lidí by to nechtěla takhle.
Noelle159: tohle zatím nechci úplně řešit veřejně, třeba za půl roku ale ne teď. Napíšu ti do pošty.
Klassa7: jé ty jsi domškolák? To jsem rád že nejsem jediný

Pěkný článek,
Jsem ráda že má taky někdo domácí školu.
Já jsem si jí prošla celou základku a za nic bych neměnila. Přesto že už jsem vyšla z učňáku a vidím to zpětně, tak byla pro mě domácí škola mnohem lepší.
Všichni moji sourozenci jí taky mají.
A řekla bych že výhoda je v tom, že se každý dítě učí trochu jinak. Jinému jde lépe matika, jinému čtení a nejsou nuceni se učit stejně.

Houmák: To mi moc neříká. Takže individuál? Jak to chceš pak dělat na VŠ? Chceš jít prezenčně, nebo kombinovaně? Pokud kombinovaně, tak budeš muset mít práci. Co pak práce? Taky chceš být převážně na home officu nebo snad nepracovat, protože nechceš mezi lidi?

Nechci tě tu nějak deptat.. V běžném životě se ti ten styk s lidmi ale nevyhne a je jedno, zda jsi introvert či extrovert.. A přece lepší se naučit vycházet s lidmi (byť je nemusíš) dokud to jde. Jinak budeš v dospělém životě hodně plavat .

Havířovák: přesně takhle jsem myslela předchozí příspěvky.

Já si taky myslím, že bez klasické denní docházky může člověk být ochuzen o jisté dovednosti.

Člověk nemůže spoléhat na to, že bude potkávat jen lidi sympatické. Ve škole si nevybereš, s kým se budeš stýkat - ale to často ani v práci. Lidí je strašná spousta a každý je jiný. Ve škole se musí člověk naučit vycházet ideálně s každým. Třeba ho nemusí mít v oblibě, ale musí ho dokázat nějakým způsobem „strpět“, naučit se vzájemně si ustupovat a hledat kompromisy. Já mám třeba teď na VŠ taky jednoho spolužáka, se kterým si lidsky moc nesedíme. Je nás tam ale tak málo, že jsme na sobě z studijně-existenčního hlediska závislí.

A lidé se taky mění. Vzpomínám, jak když přišel, svým chováním si znepřátelil snad všechny na ústavu. Jenže pochopil, že když zůstane sám, nepomůže si. Dneska se s ním už dá vydržet, byť to někdy pořád není jednoduché .

A právě dovednost fungovat v libovolně namixovaném kolektivu je něco, co myslím, že nebude úplně dobře nahraditelné v individuální výuce.

Noelle159: vlastně ano, i ne. Je to složitější. Ale oficiálně denní studium. Určitě o tom bude článek.
Cirilla12: všechny z okolí a některé i že vzdálenějšího. Nepoznám je, ale viděli jsme se dost dlouho na to abych věděl že si nesedíme

Takže ty ty lidi znáš? Nebo to mají napsaný u jména? Snad to nevyzní ironicky, zajímá mě to.

Houmák: Na gymnáziu už nebudeš mít domácí vyučování?

Promiň jestli jsi to už psal někde. Četla jsem to pozdě večer, tak už nevím .

Mám přehled o tom kdo do školy chodí a jaké jsou moje názory a možnosti. Myslím že na SŠ určitě lidi potkám.

Houmák: nemůžeš říkat, že bys neměl kamarády, když jsi tam nechodil. Pokud bydlíte na vesnici, může tam z jiné vesnice dpjíždět třena 20% dětí co opovrhují fotbalem.
Mně se tenhle argument nelíbí, protože sociální dovednosti přece nejsou jen kamarádi...
Jo a jinak nic proti Houmákovi, nechci mu to mějak kazit.

Noelle159: když by nebylo jisté vzdělání, tak by l povolení domácího vzdělávání dojít nemělo.
Pro někoho to prostě není, já bych kamarády stejně neměl, tak je mi to jedno.
Pozor, neplést domškoláctví a režim během COVIDu, to jsou úplně jiné věci!!!

Když se řekne domácí škola, tak si představím jak to měla moje sestra. Měla rok domácí školu a pamatuji si jí jako věčně spící (odpoledne), bez režimu a řekla bych i nešťastnou . Domácí školu měla jeden rok, než nastoupila do jiné školy a na nové škole jako by zase ožila.

Proto mi domácí škola nepřijde jako dobrý nápad. Kontakt na kroužku je sice dobrý, ale nemůže snad nahradit veškerý kontakt, ne? Navíc v dnešní době, jaký rodič má čas se věnovat dítěti od rána do odpoledne. Většina rodin je závislá na příjmu obou rodičů. Řekla bych, že máš v tomhle ohledu docela štěstí . Nebo možná spíše neštěstí?

Můj pohled. Ale určitě to byl zajímavý článek. Díky za něj .

Já to mám podobně taky žiju bez zvonění. To jenom proto že u nás ve škole nezvoní.

Houmák: ta druhá část nebyla mířená na tvůj případ. Jen tak obecně

Cirilla12: prostě nemáme stejné zájmy a nekamarádíme se.
Ven bych mohl kdykoliv, rodiče se snažili sehnat kamarády, ale nikdo mi nesedl nebo jsem nesedl já jemu

Nevím jak mám pochopit tu zmínku s fotbalem..
Myslela jsem to tak, že dítě je ohledně chození ven a samostatnosti mnohem závislejší na přístupu rodičů a je na nich, jestli se dítě nějakým „sociálním dovednostem“ naučí.

Cirilla12: jak v čem, ve věcech ohledně učení ano, ohledně mého přístupu ke světu ano, ale třeba osamělost se nezměnila. A nemusí to být o rodičích, prostě na vesnici jsou všichni fotbalisti a já fotbalem opovrhuji.
Googl: je to pravda, nenapadá mě teď žádný důkaz, ale jsem to třetího čtvrtletí druhé třídy domškolák a jsem za to rád.
PS. Já na Alíkovi zmiňoval školu, ale vždy to byla pravda, byli to do školního prostředí přenesené věci z domova.

Já jsem nevěděl jestli je to pravda nebo jsi ten rozhovor nafingoval.

Domškoláctví může u dětí a mladších puberťáků klidně znamenat osamělost. Tam to podle mě strašně záleží na tom, jak se k tomu postaví rodiče.
Vnímáš rozdíl mezi domškoláctví v třeba jedenácti a teď?

Kdybyste měli nějaké dotazy, můžete do diskuze, nebo, pokud nechcete veřejně, klidně do pošty, rád na všechno odpovím. Když ne hned, tak večer

YOYO, řekni si Caesarovi, poslední rok jsem si to řídil sám a příští 4 roky budu taky.
kombausata: já jsem sám, ale jiní mají různé skupiny a podobně. Domškoláctví neznamená samotářští .
kombausata: když napíšeš co chtějí vidět ve škole tak další je na tobě

Zní to akvěle, jen se divím, že je to s naším ministerstvem školství legální

kombausata:

Sebeřízené vzdělávání je forma vzdělávání (nebo možná spíš způsob výchovy / žití života), kdy si člověk sám rozhoduje o tom co a jak se chce učit - a učitelé (případně rodiče pokud je to zároveň domškolák) tam jsou jen od toho aby mu to umožnili - do ničeho ho nenutí ani se ho nesnaží nějak nabádat k tomu aby dělal něco konkrétního - ten člověk si to řídí sám. Vybírá si na které hodiny (ne)chodit, domlouvá se s učiteli co chce slyšet za témata, nebo se učí nějak úplně samovolně i bez učitelů - třeba z internetu, nebo tak nějak přirozeně jeden od druhého, a škola jim jen poskytuje zázemí.

Domškoláci to často v nějaké míře tak mívají nastavené taky, ale furt tam mají přecijen nějaké mantinely.

V Brně máme třeba jednu takovou školu - Ježek bez klece. Až/jestli budu mít děti, tak bych je možná chtěl dát do nějaké takové školy, proto mě to zajímá

Skvělý a zajímavý rozhovor, naprosto souhlasím. V mnoha ohledech mi to připomíná mě, i když chodím pravidelně do školy, nastupuji teď na Waldorfské lyceum, kde se neznámkuje, tudíž je student „donucen“ učit se z vlastní iniciativy, místo tupého šprtání na testy.
Jelikož vísledkem učení není známka, přijde každý brzy na to, že jeho výsledkem je vědomost.
I když mně osobně by asi kolektiv chyběl (jsem komunikativní extrovert), myšlenka domškoláctví jako taková, je mi velmi sympatická.

YOYO: co to je?

Tyjo, tak to bych si měl vyměnit profilovku než se mnou Romulus-Caesar bude chtít udělat rozhovor!

Jinak pěkný článek. Mám pro takové lidi obdiv, možná i trochu závist.

Ještě víc by mě zajímal rozhovor s někým kdo praktikuje sebeřízené vzdělávání (unškolák?) - najde se na Alíkovi někdo takový?

Caesar je zbojník!

hamanama: Promin muzu pozadat redakci o doplneni puvodni autorky. U rozhovoru vzdy vychazim z profiloveho obrazku daneho uzivatele

„Děkuji“, že jsi bez mého souhlasu použil obrázek, který jsem namalovala, k vygenerování AI „obrázku“